21476217_10203863286059468_1915646162_nMusím se vám přiznat, že nemám příliš ráda, když nějaká novinka nese nálepku jiné knihy, která byla nedávno bestsellerem. Nejčastěji se to v poslední době stává se Zmizelou a s Dívkou ve vlaku. Dokáže mě to totiž odradit od toho, abych si ji přečetla. A to jak v negativním smyslu (když se mi nelíbí jedna, nebude se mi líbit ani druhá), tak v pozitivním (i když se mi jedna líbila, nemá cenu číst druhou, která je vesměs podobná té první). V případě novinky nakladatelství Omega Snaž se nedýchat jsem však udělala výjimku a s velkým očekáváním se pustila do čtení.

„Čas není dobrý léčitel. Čas je jen prázdná stránka, na kterou ti, kdo zůstali, čmárají svou lítost a svá tajemství.”

Holly Seddon se pouští do vyprávění příběhu o patnáctileté dívce Amy Stevensonové, která jednoho dne beze stopy zmizela – nevrátila se ze školy domů. O pár dní později byla nalezena ve velmi zbědovaném stavu v lese nedaleko místa, kde bydlela. Údajně byla napadena a znásilněna, alespoň takhle zněla oficiální verze. Jenže to, co se tehdy skutečně stalo, je opředeno řadou tajemství a policii se nikdy nepodařilo dopadnout viníka. Amy zůstala navždy poznamenána tím, co tenkrát prožila. A nyní se nachází v nemocnici na vegetativním oddělení. Jde o oddělení nehybných lidí, kteří jsou na hranici života a smrti. Nemohou se hýbat, ale při životě je neudržují přístroje a nejsou mozkově zcela mrtví. Může se totiž stát, že zůstanou aktivní určité části mozku a pak je možné s takovými lidmi vést velmi jednoduchou konverzaci. Jinými slovy jsou schopni myslet a jsou schopni chtít tyto myšlenky vysílat.

„Nemůžete věřit všemu, co si přečtete v novinách.”

Druhou hlavní hrdinkou je osmadvacetiletá Alex. Žena s poměrně velkou závislostí na alkoholu, kvůli kterému ztratila své nenarozené dítě i manžela. Žena, která toho má dost za sebou. Nezávislá novinářka, která při práci na jednom ze svých článků zavítala do nemocnice právě na vegetativní oddělení. A tam poznala Amy – respektive si vzpomněla na případ jejího zmizení, který už dávno upadl v zapomnění. Navíc se obě dívky trochu znaly z dětství – bydlely nedaleko od sebe a byly stejně staré. Alex je vzhledem ke svému stavu a vztahu k alkoholu překvapivě velmi houževnatá. Rozhodne se sepsat příběh o Amy, ale nestojí o žádnou senzaci, nechce nikomu ublížit a vytahovat staré křivdy. Nicméně kdyby se jí podařilo odhalit viníka, mohla by se vrátit do světa, ve kterém žila dříve. Před tím vším… Hádáte správně, že se jí podaří odhalit pár nových informací, ale také narazí na spoustu zdí.

„Vím, jaké to je tajit věci před tím, koho milujete. A vím, že škodu nezpůsobuje upřímnost, ale to tajemství.”

Holly Seddon napsala příběh, který je přirovnáván k Dívce ve vlaku od spisovatelky Pauly Hawkins (myslím, že už zbývá jen málo čtenářů, kteří tento thriller nemají přečtený). Okamžitě a bez velkého váhání mohu říct, že vzhledem k tomu, že Snaž se nedýchat je autorčiným debutem, jde o velmi dobře zpracované dílo. Jednotlivé informace se dozvídáme postupně, takže nás autorka udržuje v napětí, jenž v poslední části knihy značně graduje. Autorka dokáže čtenáře slušně vodit za nos, jelikož ke správnému tipu ohledně viníka jsem se přiblížila (skutečně pouze přiblížila) až necelých sto stránek před koncem a odhalila jsem ho až s poslední autorčinou indicií v samotném závěru. V tomto směru jsem byla s vývojem naprosto spokojená.

„Ze lpění na minulosti nic dobrého nevzejde, musíš se smířit s tím, že co se stalo, stalo se, zabalit to, pohřbít a neohlížet se.”

Mám však i dvě drobné výtky. Debutové dílo Holly Seddon je totiž skutečně velmi podobné Dívce ve vlaku – v některých aspektech snad až příliš. Ani ne tak samotným příběhem, který je vcelku originální a pojednává o něčem jiném, ale především formou. Jednotlivé kapitoly jsou napsány z pohledu několika hlavních hrdinů a vždy jsou opatřeny určitým datem. Obě díla se tedy odehrávají v několika časových rovinách, které mají stejné rozvržení. Osobně mám ráda, když autoři vytvoří určitou situaci pohledem všech hlavních aktérů, ale v tomto případě je to opravdu úplně stejné jako to udělala Paula Hawkins. A přitom by stačilo, aby to autorka alespoň trošku jinak „zabalila“. Když bych pominula formu, tak mají obě knihy ještě jeden společný rys – Rachel i Alex jsou zasloužilé alkoholičky a jejich závažný problém se nachází v podobném stádiu. A to mi prostě přijde úplně zbytečné. Myslím si, že Holly Seddon napsala svůj příběh natolik dobře, že se těmto věcem mohla jednoduše vyhnout. Domnívám se, že by i tak byla se svým debutem úspěšná – z mého pohledu ještě více než nyní.

Pokud pominu formu, kterou kniha má, mohu říct, že je to bravurní thriller. A souhlasím s tím, že se bude líbit čtenářům děl Pauly Hawkins, Gilliany Flynn nebo Laury Lippman. Všechny autorky mají podobný styl psaní.

Ukázka:

„Neměl tam být, proč tam byl?” Žádná odpověď nepřišla. „Neměla jsem to dělat, teď už mi nebudeš moct pomáhat.”

„Moc o tom přemýšlíš.”

Fňukala a zavřela oči tak pevně, jak jen mohla. Tohle bylo možná posledních pár hodin, než nastane obrovský průšvih, a ona se chtěla potopit do jejich temnoty, jak to jen půjde. Co by řekli ostatní, kdyby to slyšeli? Teď se všechno změní. S udržováním jejích tajemství jí nikdo pomáhat nebude. Nikdy do toho auta neměla nastupovat. Nikdy tam neměla jezdit a nikdy s ním neměla mít sex. Tolik věcí, které neměla dělat, a během tak krátké doby. Amy otevřela oči a uviděla, že nevýrazné cihlové předměstí Edenbridge mizí v dálce.

„Kam to jedem? Musím domů.”

„Na takové pěkné místo, bude se ti tam líbit.”

„Ale já musím domů, prosím. Nemůžeš to auto obrátit?”

„To by zkazilo celé to překvapení.”

Jeho hlas byl kdysi zdrojem tak omamného vzrušení. Ten hlas, kvůli kterému zavěšovala telefon jen s několika vteřinami navíc, když v zámku zaharašil Bobův klíč. A ona byla tak mimo, že musela rychle utéct do svého pokoje a schovat se. Teď ten hlas prostě jen zněl zlomyslně a blahosklonně. „Omlouvám se,” řekla a otočila se k němu, jenže se mu nedokázala podívat do očí. „Nechci ti zkazit to překvapení, ať už je to cokoli, ale vážně musím domů. Můžeš mě prostě vysadit tady, jestli musíš dál, můžu jít pěšky.”

„Tak to nepůjde, Amy,” řekl, otočil se k ní a věnoval jí kratičký úsměv. 

Snaž se nedýchat – Holly Seddon. Omega, 2017.