Také patříte ke čtenářům, kteří už napjatě čekají na další literární počin české autorky Michaely Klevisové? Pak vás dnes určitě potěším: právě vychází další pokračování detektivní série s oblíbeným kriminalistou Josefem Bergmanem. Osmý díl nese název Vraní oko.

A jaké vyšetřování čeká sympatického Josefa tentokrát? Bude muset objasnit vraždu ornitologa. Autorka vás totiž zavede do chatové osady na jižní Moravě, kde vzniká ptačí rezervace, v níž se vyskytují vzácní ptáci. Místní však nepatří k zapáleným ochráncům a pozorovatelům ptactva. Se vznikem ptačí rezervace tedy nesouhlasí. Josef nebude mít lehkou práci, protože mezi lidmi dochází k mnoha různým  sporům, které by mohly být motivem k hrůzným činům… Navíc během vyšetřování vyplývá na povrch, že ornitolog svou pozornost nesoustředil ani tak na ptáky, ale spíše na mladou fotografku Evu. A aby toho nebylo málo, musí Josef také zjistit, zda vražda ornitologa souvisí s nedávnou smrtí jedné pražské profesorky. Dokáže všemu přijít na kloub?

Přestože jde již o osmé pokračování série, zatím mě autorčiny příběhy nepřestaly bavit. Jsou čtivé a napínavé. Nemohla jsem se dočkat, až se prostřednictvím Josefa zase ponořím do vyšetřování dalšího případu. A čtení jsem si opět užila! Michaela mě nepřestává příjemně překvapovat. Baví mě věrohodně vykreslené postavy. Navíc dokáže vytvořit neotřelou zápletku a já jen otáčím jednu stránku za druhou, abych si ověřila, zda jsou mé předpoklady správné a skutečně tuším, jakým směrem se bude příběh dále ubírat. Někdy se trefím, jindy jsem na slepé stopě. A o to víc mě do sebe děj vtahuje. Oceňuji každou knihu, v níž si až do poslední kapitoly nejsem vrahem úplně jistá. Lidské osudy jsou někdy propleteny neskutečným způsobem a Michaela  vám i tentokrát ukáže, že vše může souviset se vším…

Líbí se mi, že děj autorka zasadila do českých luhů a hájů. Přece jen se mě vše mnohem více dotýká, když se postavy pohybují v končinách, které mi nejsou zcela cizí. Najednou mám pocit, že i já mohu vraha/vražedkyni kdykoli potkat!

S každým novým dílem si říkám, že jde o nejlepší knihu série. Jenže pak Michaela napíše další pokračování. A já jsem zase nadšená a nemohu jinak, než konstatovat, že v tolika vyprávěních i nadále dokáže udržet vysoko nasazenou laťku. Jak to dělá? Netuším. Ale vím, že už teď se nemůžu dočkat, jakou zápletku pro nás vytvoří příště.

Pokud vás recenze oslovila, nenechte si další knihu dvojnásobné držitelky ceny za nejlepší českou detektivku ujít! Ve vašem oblíbeném knihkupectví ji najdete od 30. března. Doporučená cena je 429 Kč, ale na webu nakladatelství Albatros Media ji pořídíte se slevou.

Ukázka:

Další den se ve stejnou dobu podíval z bočního okna a zase ji viděl plavat. Vyfotil si ji, jak splývá mezi třpytivými vodními víry, a občas se na ten snímek podíval, jen tak pro radost.
Víckrát ji při plavání nezastihl, možná v té ledové vodě nastydla a už se jí do ní nechtělo. Ale chodila na procházky s foťákem. Vilém pochopil, že Eva bývá ráno vzhůru mnohem dřív než její přítel; je asi skřivan a cítí potřebu hned od rozbřesku něco podnikat.
Stejně jako on.
Díval se na ni, jak sedí na molu a zírá do vody. Když přešlápl, pod nohama mu zapraskala podlaha maringotky, ale ona to buď přeslechla, anebo si spíš pomyslela, že louplo v plechové střeše boudy, jak ji ohřívá ranní slunce. Asi podobné zvuky zná, protože i její chata má střechu z plechu. Každopádně se ani nepodívala jeho směrem.
Být sousedi přes řeku je zvláštní, napadlo ho, denně se vídáte, ale zároveň jako byste žili každý na jiné planetě. Za ty dva měsíce, které už v maringotce strávil, se s Evou nedokázal spřátelit. Jednoduše ho nenapadalo, jak by to měl udělat.
Zatímco on byl na svém břehu sám, naproti stálo pět chat. Některé ještě zůstávaly zazimované, do jedné už majitelé začali jezdit – zrovna teď tam byli. Trvale tu ale zůstávala jenom Eva s přítelem. Strávili v chatě celou zimu? Byl zvědavý, co se dozví, až se jich někdy na všechno vyptá. Jejich chata byla skromná, mohla mít nanejvýš dvě místnosti a úzkou terásku. Eva s Oldou na ní za soumraku sedávali a povídali si; když nefoukal vítr, bylo jim celkem rozumět. Na kraji lesa měli kadibudku a pitnou vodu si odněkud vozili v kanystrech.

Vraní oko – Michaela Klevisová. Motto: Praha, 2023.

logo-albatros-media-5162a4e38cf92