Ve spárech sekty

Srdce fanoušků Roberta Galbraitha v únoru zaplesalo: vyšel totiž další díl série s Cormoranem Strikem a Robin Ellacottovou – Hladový hrob. Pokud jste si tuto ústřední dvojici oblíbili i vy, nastal ten správný čas pustit se s nimi do nového případu.

Cormorana Strika tentokrát kontaktuje muž, jehož syn se připojil k náboženské sektě. Je přesvědčen, že s danou organizací souvisí hned několik zlověstných událostí (třeba nevysvětlitelné úmrtí). Robin neváhá a rozhodne se k sektě také připojit – samozřejmě inkognito. Jenže zdaleka není připravená na vše, čeho se stane svědkem…

Dnes už všichni dobře víme, že pod pseudonymem Robert Galbraith se skrývá J. K. Rowlingová. Já mám její styl psaní velmi ráda. V dětství mě nadchla svou sérii s Harrym Potterem, v dospělosti hltám sérii s Cormoranem. A na každý nový díl se neskutečně těším – na všechny patálie v osobním i pracovním životě hlavních hrdinů. Bohužel jsou momentálně mé časové možnosti velmi omezené, takže se ke čtení dostávám každý den jen v několika volných chvilkách. To však nic nemění na tom, že bych rozečtený příběh nejraději vůbec neodkládala! Bohužel ho odložit musím, ale o to víc se těším, až se k němu budu moci vrátit a přečíst si další kapitolu. A protože má Hladový hrob (zase) přes tisíc stran, strávila jsem s ním několik dní – vůbec mi to ale nevadilo, klidně by mohl mít ještě o pár set stran víc. Autorka píše poutavě, napětí graduje, děj má spád, nechybí logická vysvětlení a já jsem si oblíbila i hlavní postavy. A baví mě, do jakých situací je autorka neustále staví. Napětí pociťuji nejen během akčních scén, ale i ve chvílích, kdy čekám, jakým směrem se bude vztah mezi Cormoranem a Robin vyvíjet. I když je to už vlastně ohraná písnička a někdo by možná řekl, že tato dějová linka je jen zbytečně protahovaná, mě se tato nejistota líbí. Autorka vždy něco naznačí a hlavní hrdinové udělají „krok směrem k sobě“. Pak však vždy dojde k nějakým nečekaným událostem a hlavní hrdinové se o dva (pomyslné) kroky zase vrátí zpět… A to mě baví! Když už si myslím, že vím, jak to bude dál, najednou je všechno úplně jinak. Právě proto mám autorčiny příběhy tolik ráda.

Autorka pustila do tématu, ze kterého mám velký respekt. Dobře totiž vím, že někteří lidé věří různým věcem… A ve snaze stát se součástí nějaké komunity jsou ochotni udělat v podstatě cokoli. Nejspíš i proto na mě děj působil velmi realisticky a promyšleně. Občas jsem narazila na pasáž, kterou bych raději přeskočila. Ale chápu, že veškerá zvěrstva byla potřebná k dokonalému vykreslení atmosféry.

Nebudu vám lhát, nejsem v hodnocení této série příliš objektivní. Pokud bych hodně přemýšlela, asi bych našla pár věcí, které bych knize mohla vytknout. Ale já nechci. Čtení jsem si užila a doufám, že celá série bude mít ještě několik dílů! A přála bych si, aby celý proces psaní a překládání byl o něco rychlejší – z naprosto sobeckých důvodů! Abych se co nejdříve mohla pustit do dalšího dílu.

Věřím, že autorka má stále mnoho fanoušků a ti si žádné z jejích nových vyprávění nenechají ujít. Tak na nic nečekejte a pusťte se do čtení i vy!

Ukázka:

„Kontaktoval jsem ho přes jeho blog o UHC,“ vysvětlil sir Colin.
„Byl by ochotný si s námi promluvit?“
„To by nejspíš byl,“ řekl sir Colin tiše, „jenže je mrtvý. Loni v srpnu ho někdo zastřelil.“
„Zastřelil?“ zopakovali Strike s Robin současně.
„Ano. Jediný zásah do hlavy, v jeho bytě v Canning Townu. Sebevražda to nebyla,“ dodal sir Colin, protože předjímal Strikovu další otázku. „Na místě se nenašla žádná střelná zbraň. Pan Patterson o tom mluvil s nějakým svým známým u policie: podle nich ho někdo zabil kvůli drogám. Kevin byl prý dealer.“
„To jste věděl?“
„Ne, ale to nic neznamená… Myslím si, že se, chudák, snažil udělat na mě co nejlepší dojem,“ pokračoval sir Colin s povzdechem. „Chtěl vypadat vyrovnanější, než ve skutečnosti byl. Nikoho dalšího neměl, protože zbytek jeho rodiny je pořád v UHC. K sobě domů mě nikdy nepozval a teprve těsně před koncem mi přiznal, jakou daň si to všechno vybírá na jeho psychice. Psal totiž o svých prožitcích v UHC knihu, pořád vzpomínal na to, co se mu tam stalo, a snažil se to nějak poskládat dohromady. Mělo mě to napadnout, mohl jsem mu domluvit nějaké terapie. Měl jsem mít na paměti, že je to psychicky strádající člověk, a nevnímat ho jen jako zbraň, kterou můžu použít proti církvi.

Hladový hrob – Robert Galbraith. Praha: Kniha Zlín, 2025.