Úlice

Dnes potěším milovníky české literatury: pokud k nim patříte právě vy, určitě už jste slyšeli o spisovatelce jménem Jakuba Katalpa. Srdce čtenářů si získala především románem Zuzanin dech, ale za zmínku stojí třeba i román Němci, za který obdržela a v roce 2013 Cenu Josefa Škvoreckého, Cenu Česká kniha a byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii próza. Jestliže tvorbu této autorky sledujete, určitě víte, že letos vyšla novinka: Úlice. 

Městečko Úlice se nachází na českoněmeckém pohraničí. Bystrým čtenářům postačí tato první věta – už určitě tuší, kam bude děj dále směřovat…

Obyvatelé vedou relativně poklidný život – alespoň do chvíle, než je zde zřízen jeden z koncentračních táborů… Autorka se soustředí na osud tří žen – bývalých spolužaček – Heleny, Běly a Anežky, které vyrůstaly v Úlicích. Každá je jiná – švadlena, sestra, úřednice. Každá má odlišné plány, sny a touhy. Jenže když přijde válka, vše se změní a ony mají najednou něco společného… Obvykle nemám problém přilnout pouze k jednomu z hlavních hrdinů, ale tentokrát opravdu nedokážu říct, čí osud mě nejvíce zasáhl.

Přečetla jsem už mnoho knih o hrůzách spojených s válkou. Všichni víme, že se jednalo o strašné období a nikdo z nás si nedovede představit, čemu tehdy lidé museli čelit. Nicméně čím více knih na toto téma čtu, tím méně se mě dotýkají… Tím ale nechci říct, že mi ze všeho, co se tehdy dělo, není fyzicky špatně – tak otrlá ještě nejsem! Většina knih je ale až příliš podobná, takže si po pár kapitolách řeknu, že něco podobného už jsem četla. Proto mě těší, že Jakuba Katalpa svůj příběh dokázala uchopit jinak. Velkou roli hraje určitě fakt, že mám moc ráda její styl psaní. Bez zbytečných odboček udeří jednou ranou hřebíček přímo na hlavičku!

Jakuba Katalpa dokázala vytvořit až neuvěřitelný kontrast: snad až poetický popis města a jeho krajiny je v rozporu se syrovým popisem válečných hrůz. Nezbývá než dodat, že autorčino líčení tehdejší atmosféry je sice velmi depresivní, ale zároveň brilantní. Skoro jsem měla pocit, že i já jsem se ocitla na TOM hrozném místě v TAK nehostinné době!

Svoboda, morální zodpovědnost, osobní hranice – tato témata v knize najdete. Samozřejmě nekompromisně rozebraná, servítky si autorka skutečně nebere. Při čtení podobných příběhů si člověk uvědomí, jak moc by měl být vděčný za vše, co v dnešní době má. Není to totiž tak dlouho, co nic z toho nebylo samozřejmostí. Lidem pak ke skutečnému štěstí stačilo opravdu jen velmi málo… Sice jsem si tak trochu posteskla, že knih s válečnými tématy najdete na pultech knihkupectví už opravdu velké množství, ale zároveň doufám, že budou i nadále přibývat. Čtení o všech strašných činech, ke kterým docházelo, představuje jeden ze způsobů, jak se můžeme poučit z minulosti. Občas jsem během čtení měla pocit, že by autorka mohla být ke čtenářům ohleduplnější… Pak jsem ovšem své pocity přehodnotila: ohleduplnost si mnozí vůbec nezaslouží a je dobře, že je Jakuba Katalpa ve svých popisech tak věcná, surová, brutální! Vždyť za vším, k čemu došlo, stojí právě lidé!

Máte-li rádi historické fikce z druhé světové války, určitě si knihu nenechte ujít. A pokud se tomuto tématu raději vyhýbáte – udělejte výjimku – a pusťte se do čtení!

Ukázka:

Okamžitě po zahájení války se Německo změní v obrovskou železniční stanici; transportuje, převáží a nakládá.
Vagony se plní surovinami, zbraněmi a lidmi; věci jsou v pohybu a ten se bezohledně přelévá do dalších zemí.
Počet vlaků projíždějících Úlicemi roste geometrickou řadou. Směřují především do Polska. Zároveň se z Říše přistěhuje řada německých úředníků, někteří se svými rodinami a jiní sami; procházejí městem, jako by jim patřilo, a mnozí z nich sentimentálně vzpomínají na úly, které museli nechat v rodné zemi.
Brzy poté je v Úlicích založena muniční továrna. Kvůli zdroji levné pracovní síly je vedle ní, na rozvalinách bývalého statku a ovocného sadu, vybudován ženský koncentrační tábor, pobočka mnohem většího německého lágru.

Město nakonec s mírnými obtížemi spolkne všechno, co mu bylo naservírováno.
Polkne a rozžvýká koncentrační tábor i muničku, neochotně se smíří s vpádem vnějšího světa.
Když si okupační správa v jednačtyřicátém roce suverénně přivlastní nevelký zámeček na okraji Úlic a udělá z něj letní středisko pro organizaci Hitlerjugend, nikdo se nad tím nepozastaví.
Jsou horší věci, poznamená při své pravidelné návštěvě u starosty farář.
Má na mysli alkohol a homosexualitu; pokud člověk neprochází přímo ulicí Lagerstraße, koncentrák díkybohu nemusí ani zahlédnout.

Úlice – Jakuba Katalpa. Brno: Host, 2025.