Dalším mým knižním tipem z aktuálních novinek nakladatelství Jota je kniha Vazač vzpomínek od autorky Bridget Collinsové. A čím mě zaujala? Jednoznačně naprosto originálním tématem!

Hlavním hrdinou je Emmett Farmer a jeho příběh začíná okamžikem, kdy obdrží dopis, ve kterém si ho vazačka knih Seredith vyžádá jako svého učně. Kvůli svým zdravotním problémům přestává zvládat fyzicky náročnou práci na rodinné farmě. Trápí ho horečka, závratě, návaly nevolnosti, denní hrůzy i noční děsy. Sám začíná být přesvědčený, že propadá šílenství. Podle svého otce tedy nemá na výběr: vazačství je pro Emmetta zárukou klidného života. Emmett je rozhodnutím svých rodičů zaskočen. S knihou se ve svém životě setkal jednou jedinkrát. A když ho rodiče našli začteného do příběhu, okamžitě mu ji sebrali. Proč pro ně byly knihy zavrženíhodné? Proč ho teď posílají k vazačce knih?

„Tady pro tebe není místo. Možná bys měl být vděčný. Je to něco, na co stačíš.“

A tak se Emmett ocitl ve vazačské dílně u své nové mistrové Seredith. Od chvíle, kdy do jejího domu vstoupil, měl dojem, že už tu někdy byl. Měl pocit, že tam patří. Proč si Seredith vyžádala právě Emmetta? A v čem vlastně spočívá práce knihvazače? Emmett má plnou hlavu otázek, ale odpovědi se mu dlouho nedostávají. Jeho zdravotní stav se však začíná zlepšovat. Zkušená Seredith dobře odhalila, co ho trápí. Horečka knihvazačů. Žádné šílenství, jen druh dočasné nepříčetnosti.

„Horečka knihvazačů dělá z člověka umělce, ne pouhého řemeslníka.“

K opětovnému zhoršení Emmettova stavu dojde v okamžiku, kdy do vazačské dílny přijde první návštěva: Lucian Darnay. Seredith tohoto muže zavede do místnosti za zamčené dveře, která je pro Emmetta zatím zapovězená. V tuto chvíli Emmett ještě netuší, že postava Luciana má v jeho životě důležitou roli. Rozhodně se nejedná o jejich první (a ani poslední) setkání. Už teď je ale jedno jisté na setkání s ním nikdy nezapomene.

Trvá poměrně dlouho, než Emmett zjistí, v čem bude jeho práce spočívat. Navíc mu tato činnost přijde nepřirozená. Jenže nemá jinou volbu. Musí se s tím vyrovnat.

Knihvazače můžeme rozdělit na dvě skupiny. Mohou být čestní a ctít staré tradice: právě jako Seredith, která chápe vazačství jako posvátné poslání. Lidé knihvazačům svěří zcela dobrovolně své vzpomínky, ti se dotknou jejich mysli, odeberou je a bezpečně ukryjí. K vázání by navíc nemělo docházet nijak často. Ideálně jednou za život. Jenže pak existují lidé, kteří vazačství vnímají jako obchod. Odebírají vzpomínky kdykoli se jim zamane a tvoří z nich knihy. Ty pak prodají, takže jim jde hlavně o peníze, o zisk. Takovým je Seredith trnem v oku. Problém nastane ve chvíli, kdy Emmett o svou mistrovou přijde. Jak se k tomuto řemeslu postaví on? A jak se vůbec dokáže vyrovnat se vším, co ho čeká?

„Neděláme knihy na prodej, hochu. Prodávat knihy je špatné. Takovým vazačem se nikdy nesmíš stát.“

Celý příběh je rozdělen do tří částí. První dvě části jsou psány z pohledu Emmetta. První část popisuje svět knihvazačů, druhá část odhaluje Emmettovu minulost. Třetí část je napsána z pohledu Luciana a představuje pokračování obou předchozích, čímž dotváří celý příběh.

Tempo vyprávění je pomalejší. Je to nejspíš způsobeno tím, že příběh čítá přes čtyři stovky stránek. Autorka tedy nespěchala, dlouho nechávala Emmetta (a s ním i své čtenáře) v nevědomosti ohledně toho, v jakém světě se ocitl, v čem práce knihvazače vůbec spočívá, jakou má za sebou minulost a jaká ho čeká budoucnost. Myslím ale, že tohle je přesně ten typ knihy, která vás buď zaujme od první stránky, nebo vůbec. Pokud se vám bude příběh líbit od samotného začátku, jistě ho s chutí dočtete a vůbec vám nebude vadit objevovat kouzlo tohoto světa postupně.

Co se mi na tomto příběhu líbilo nejvíc? Svět, který autorka dokázala vytvořit. Toto fantasy je naprosto originální, nečetla jsem žádnou knihu, která by se k této dala přirovnat (a ruku na srdce: to se opravdu příliš často nestává). Nejvíc obdivuji nápad na pojetí knih, které zde autorka zvolila. Každá kniha totiž představuje vzpomínky nějakého člověka. Něco, na co se zcela dobrovolně rozhodl zapomenout. Něco, co si nechce pamatovat. V knihách je zaznamenáno vše, s čím lidé nechtějí žít. Jde o skutečné zážitky. A v tom také spočívá práce knihvazače: bere si vzpomínky lidí a váže je. Zůstanou tedy tam, kde nepůsobí další škodu – uzamčené v knize. Jen je obrovská škoda, že nejpodrobněji je celé toto téma rozebráno v první části. Ve druhé a třetí dominuje LGBT tematika a vazačství ustupuje do pozadí.

„Když pohrdáš knihami – pohrdáš lidmi, kteří potřebují pomoc – a pohrdáš sám sebou.“

Příběh se pohybuje na hranici fantasy a historického románu, ačkoli z mého pohledu fantasy jednoznačně převládá. A klidně ho můžeme zařadit i do sekce Young adult. Autorčino vyprávění je v mnoha ohledech jedinečné, vytvořený svět a jeho pravidla originální. Zároveň do příběhu dokázala zapojit další v dnešní době často vyhledávaná témata: lásku mezi dvěma mladými muži. Zkrátka je toho opravdu hodně, co svým čtenářům nabízí.

Ukázka:

„A znova,“ pokračoval, „vede mě to k zamyšlení nad vámi. Nad vazači knih. Jaké to je ukrást duši? Vzít utrpení a učinit je… neškodným? Zahojit ránu, aby mohla být znovu uštědřena – poprvé?“

„To není…“

„Říkáte lidem, že jim pomáháte. Zbavujete je bolesti odháníte to zlé… Jak úctyhodné. Navštěvovat truchlící vdovy, neurotické staré panny, urovnávat přemíru emocí…“ Zavrtěl hlavou. „Děláte to všechno snesitelný, když nic jiného nepomůže. Je to tak?“

„Já…“

Rozesmál se a pak přestal tak náhle, že ticho přetrvávalo jako ozvěna. „Ne,“ řekl nakonec. „To je to, za čím se schováváte. Kdyby to bylo všechno, co děláte… Ale není.“ 

Vazač vzpomínek – Bridget Collinsová. Brno, Jota 2021. 
logo_Jota