I v novém roce opět vycházejí další příběhy z již známé edice 7lásky, kterou vydává Nakladatelský dům Grada pod svou značkou Metafora. První letošní román je od autorky Roxie Cooperové a nese název Den, kdy jsme se potkali.

Pokud mé recenze sledujete, tak už jistě víte, že zatím každý román z této edice byl něčím zvláštní. Rozhodně nejde o prvoplánové romantické příběhy, které přečtete bez toho, abyste se nad nimi zamysleli. A tato kniha to opět potvrzuje. Když si přečtete její název, tak vás asi napadne, že tušíte, o čem to celé bude a kudy se bude děj ubírat. Tak já vám mohu říct jedno: netušíte nic. Ano, nejspíš budete mít stejně jako já dvě varianty toho, jak to celé může dopadnout. Jenže ten pomyslný jazýček vah se bude neustále naklánět z jedné strany na druhou… Nestává se mi moc často, že by mě dokázal nějaký román rozplakat. Pokud ano, znamená to, že ukrýval opravdu silný příběh a slzy se objeví až v jeho samotném závěru. Jenže tady se mi chtělo plakat už v první polovině vyprávění. Protože tento příběh je tak silný a tak nabitý emocemi! Láskou, vášní, touhou, ale i smutkem a bolestí.

Hlavní hrdinkou je osmadvacetiletá Stephanie, která pracuje jako marketingová manažerka v rodinné firmě. Tato práce ji však nenaplňuje tolik, jak by měla. Miluje umění, hudbu, fotografování a bojuje s vlastními démony. V dětství měla sebedestruktivní sklony. Už jako dítě se musela vyrovnat se smrtí maminky a postarat se o svou mladší sestru. Otec tehdy trávil většinu času v práci a sám měl problém se z manželčiny smrti vzpamatovat, což dětem moc neprospělo…

„Dospělí se snaží před dětmi skrývat pravdu, ale ony nejsou hloupé a pravda jim dojde mnohem rychleji, než si dospělí myslí.”

Teď se Stephanie přestěhovala se se svým snoubencem z Londýna do vesnice nedaleko Cambridge a podstatně zvolnila své životní tempo. A chystá se na fotografický a umělecký kurz, aby se zase pokusila najít samu sebe. To však ještě netušila, jak moc ji tento kurz změní život. Dílnu výtvarného umění totiž vede Jamie. Romantický bohém, který sní o tom, že jednou bude profesionálním umělcem. Obě postavy si hned padnou do oka a Jamie dokonce pomůže Stephanie překonat záchvat paniky, který ji zasáhne prakticky hned po příjezdu na kurz.

Ano, teď už tušíte, kam to celé směřuje: dvě osoby, mezi kterými to neovladatelně jiskří. Ačkoli jsou v mnoha směrech každý jiný, v oblasti literatury, umění a hudby toho mají hodně společného. Okamžitě se sblíží. A i když spolu mohli strávit jen málo času, nastal mezi nimi ten okamžik, kdy si oba uvědomili, že je něco spojuje. Problém tkví v tom, že Stephanie je zasnoubená a Jamie ženatý. Přesto na sebe nemohou přestat myslet. A tak se každý rok potkávají na jeden jediný víkend – na kurzu, kde se seznámili.

„Pokaždé, když ji vidím, odhalí mi nový kousek sebe.”

Ačkoli se Stephanie a Jamie chtějí potkávat jen jako přátelé, i tak mají pocit, že dělají něco zakázaného. Že podvádějí své protějšky. A musí lhát, protože jak jinak by vysvětlili, za kým vlastně odjíždějí? I lež zabalená do pravdy vyvolává spousta výčitek… A co teprve až dojde k tomu, že budou kurzy zrušeny? Jak si s tím naši hlavní hrdinové poradí?

„Není nic trýznivějšího než muset se vrátit k normálnímu každodennímu životu, když uvnitř umíráte, protože víte, že už nikdy neuvidíte člověka, na kterém vám tolik záleží.”

Tohle je jedna z mála knih, která má v sobě hluboké poselství. Odhaluje a zraňuje. Je totiž o partnerských vztazích a o tom, jak se vyvíjejí. Po několika letech manželství přestáváte cítit lásku, která vás doslova spalovala na jeho začátku. Po svatbě přicházejí jiné starosti: dům a děti. Děti podstatně změní nejen váš život, ale i váš vztah.

„To, co zpočátku na tom druhém nejvíc obdivujete, je nakonec přesně to, co na něm nesnášíte.”

Stephanie i Jamie rozebírají svá manželství, odhalují to dobré i to zlé. A zároveň ukazují, jak těžké je udělat zásadní životní rozhodnutí. Ačkoli ani jeden z nich není ve svém vztahu zcela spokojený, přesvědčují se o opaku. Proč se oba spokojí s tím, že jsou šťastní jen jeden víkend v roce? Ani jedno z manželství není bezproblémové, ale co když se dva neshodnou v těch nejdůležitějších věcech? Velkým pozitivem je, že tato sonda do vztahů trvá dlouhých třináct let. Stephanie a Jamie se poprvé potkali v roce 2006 a celý příběh skončí rokem 2019. Já jsem si romány odehrávající se v několika letech docela oblíbila, protože vám poskytnou dlouhodobý vhled do situace. Roste tím pravděpodobnost, že se i čtenář sám v některé části příběhu najde. Protože něco podobného zrovna také prožívá.

„Aby vztah vzkvétal, musí oba partneři dozrávat a rozvíjet se společně – a přitom nezávisle.”

Nevím, zda budete celý příběh vnímat stejně jako já. Jakmile je někde v sázce nevěra, musíte si vybrat stranu, na kterou se postavíte. Budete fandit tomu, aby se Stephanie a Jamie konečně rozhoupali a byli spolu šťastní? Nebo je budete odsuzovat a více se vžijete do situace jejich partnerů? Občas může být těžké sledovat, jak si dvě osoby mezi sebou budují nerozlučné pouto s někým jiným, ačkoli své životní protějšky už oba mají. Tento příběh v sobě má potenciál k tomu, aby každého ze svých čtenářů zasáhl jiným způsobem. Tak či onak jistě se u něj zamyslíte i nad svým vlastním vztahem.

„City jsou komplikované a komplexní. Nejsou správná a špatná rozhodnutí, protože každé rozhodnutí je velmi subjektivní. Koneckonců to, co cítíte, nedokážete ovlivnit – ale můžete ovlivnit to, jak se s tím vypořádáte.”

Pokud patříte mezi ty čtenáře, kteří si rádi dělají do knih poznámky, zatrhávají pasáže, zakládají různé citace apod., tak vám garantuji, že tady se budete mít na čem vyřádit. Je v něm opravdu hodně pasáží, které si budete chtít pamatovat a připomínat. A ještě jedna věc: i milovníci hudby si přijdou na své, protože zde najdete spoustu hudebních tipů.

Troufám si říct, že tento román bez problémů uspokojí hlavně náročnější čtenářky, protože představuje upřímnou a strhující emociální bouři. Pro mě je to zatím vůbec nejlépe zpracovaný (a nejsilnější) příběh z celé edice, tak uvidíme, zda ho ještě některý z dalších dokáže překonat.

Ukázka:

„Jestli mi neřekneš, že si přeješ, abych zůstal, tak se seberu, nastoupím do auta a odjedu domů. A už se ti neozvu.”

„Klidně mi vyhrožuj, Jamie. Jeď si domů a buď ten perfektní manžílek, za jakého se považuješ. Já už se s tebou nechci otravovat.”

„Takhle to chceš skončit? Prosím, Stephanie, já ne.”

„Jamie, ty si se mnou jen pohráváš,” přeruší mě. „Buď mě chceš, anebo ne.”

„Není to tak jednoduché, Stephanie. Prosím…”

Stojí a dívá se na mě, pak s výrazem naprosté nevole zakroutí hlavou. Rozhodla se. „Víš ty co, Jamie? Kéž bych se s tebou nikdy nepotkala.”

A myslí to vážně. Oči má plné bolesti. Chápu, co mi chtěla říct. Když se kvůli někomu cítíte takhle hrozně, je to drsné. Věnuju jí poslední pohled. Ženě, do které jsem zamilovaný. Vím, že později budu litovat, že jsem jí neřekl, jak se cítím, ale už jsem nadělal dost škody. Otočím se, dojdu ke svému autu a odjedu.

Den, kdy jsme se potkali – Roxie Cooperová. GRADA Publishing, a. s. (Metafora), 2020.

 

logo