Dalším příběhem z edice 7lásky, který jsem si nemohla nechat ujít, je Med v hlavě, marmeláda v srdci od autorky Hilly Martinekové. A protože se tento román zařadil mezi mé oblíbené (a vlastně vůbec nejoblíbenější) z této edice, ráda bych ho doporučila i vám.

Nejprve mě zasáhl název, který vám toho takto sice moc neřekne, ale když se pustíte do čtení, pochopíte (v příběhu najdete vysvětlení). Chválím tuto volbu: je to poetické, metaforické a dokonale výstižné vzhledem k tématu, kterým se autorka zabývá. A samotný příběh? Ten je plný emocí. Však uvidíte.

„Skutečně umírá pouze ten, kdo je zapomenut.”

Hlavní hrdinkou je Tilda Rosenbach-Petersenová. Třicetiletá žena, která momentálně neprožívá nejšťastnější období svého života. Ačkoli by se mohlo zdát, že vedle svého úspěšného manžela Phillipa, který pracuje jako advokát, má zajištěný pohodový život, není tomu tak. Děti už ji nepotřebují tolik jako dříve (dceři je deset, synovi pět) a Tilda nechce po zbytek svého života být jen ženou v domácnosti. Na jednu stranu má obrovskou výhodu, že může pracovat jako účetní jen na poloviční úvazek a zbytek času věnovat dětem. Jenže tato práce ji nenaplňuje. Před lety pověsila na hřebík studium práv (právě kvůli rodině) a teď zatoužila vrátit se na vysokou školu. Třeba psychologie by ji moc bavila. A chtěla by v životě něco dokázat. Nechce být jen pozlátkem svého manžela ve světě noblesy. Nezdá se však, že by nyní v manželovi našla oporu. Najde v sobě odvahu k tomu, aby změnila zažité stereotypy svého manželství?

„Jen stěžováním si nepomůžeš. Má smysl vše odkládat na později? Život nelze žít pozpátku.”

To však ještě není vše, s čím se bude muset Tilda porvat. Zdá se totiž, že její otec začíná až příliš často zapomínat. Nejprve na setkání se svou vnučkou, potom s vnukem, nakonec nemůže najít sako a tak celý rozrušený volá své dceři. Samozřejmě to nemusí vůbec nic znamenat, někdy se občas stane, že lidé zapomínají a jsou zmatení. Ale mohlo by to být také něco vážnějšího. Už Tildy dědeček trpěl demencí a tak dobře ví, co vše to obnáší: vodově modrýma očima hleděl do jiného světa, do něhož kousek po kousku zapadal, až v něm zmizel úplně. Tehdy se její život obrátil vzhůru nohama. Dala by vše za to, aby jeho nemoc mohla zastavit. A moc by si přála, aby tohle nemusela znova prožívat i se svým otcem. Rozhodne se vyhledat deníky ze svého dětství a tak i my dostaneme možnost nahlédnout do radostí i strastí, které jako jedenáctiletá dívka se svým dědečkem prožívala.

Román má tedy dvě časové linie: minulost, kdy hlavní hrdinka vzpomíná na své dětství, a přítomnost, ve které se sama musí poprat s tím, co jí dal osud do vínku. Tyto dvě časové roviny se střídají, dokud se minulost nespojí s přítomností. A mohu říct, že mě tato forma bavila. Je zajímavé sledovat, jak hlavní hrdinka podobnou situaci vnímala jako dítě a po několika letech jako dospělá žena. S dědečkem se nikdy nenudila (a věřte, že ani vy se při čtení nebudete nudit), jen očima dítěte viděla spoustu věcí jinak. Tehdy vše vnímala hlavně s humorem, protože děti nedokáží odhadnout možné následky některých činů. Nyní už chápe, jak zoufalý byl tenkrát její otec, když se o dědečka staral.

Víte, co mě na knihách z edice 7lásky baví nejvíc? Ta lidskost a laskavost, která je součástí mnoha příběhů. To je totiž přesně to, co čtenáře zasáhne. A dále se mi moc líbí, že ve většině případů jde o příběhy, ve kterých můžete najít něco, co zrovna řešíte ve svém životě i vy. I v této knize toho totiž můžeme najít mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát. Třeba zažitý stereotyp toho, že ženy by měly být doma s dětmi a měly by se vzdát své kariéry. Ale proč? Proč nejde nastolit takové kompromisy, aby si žena nemusela připadat jako krkavčí matka ve chvíli, kdy chce od života dostat o něco více, než právě dostává? Není tohle tím, co nás posouvá dál? A proč by si muž nemohl vzít odpoledne volno a alespoň čas od času dohlédnout na děti? Přesně tohle Tilda řeší a věřím, že zdaleka není sama. Možná se v tom najdete i vy.

„Člověk je otrokem svých zvyků.”

Vzhledem k tématu, kterým se autorka zabývá, můžete prostřednictvím tohoto vyprávění poznat život s Alzheimerovou chorobou. Asi vám ani nemusím říkat, kolik emocí zde najdete. Možná, že v souvislosti s tímto se vám najednou všechny předchozí problémy budou zdát malicherné. A ono to tak vlastně i je, protože zdraví je to nejcennější, co máme. Některé pasáže jsou smutné, jiné vám vykouzlí úsměv na rtech, i když na daných situacích vlastně nic vtipného nebude (třeba když si dědeček splete ledničku se záchodem nebo ukradne policistovi pistoli). Je zde prostě spoustu silných momentů, které stojí za přečtení. Určitě pak pochopíte, že i když se život z různých důvodů komplikuje, důležité je vydržet a nevzdávat se.

„Člověk potřebuje nějakou představu o budoucnosti, aby mohl snít. Snít o štěstí.”

V knize je zkrátka mnoho krásných a dojemných momentů, humorných i zoufalých vzpomínek, které empatický čtenář ocení. Citlivějším z vás jistě ukápne i nějaká ta slzička. A to je důkaz, že vás autorka zasáhla přímo do srdce. Protože si budete připadat zcela bezmocní. A přesně tak je to i s nemocí, na kterou se autorka zaměřila.

Ukázka:

Cesta na stanici netrvala dlouho. Bylo to poprvé, kdy jsem měla co do činění s policií. Nenápadně jsem se rozhlížela. Zločince v poutech jsem bohužel žádné neviděla, dědečka ale také ne. Pozdravil nás policista v uniformě. Táta se představit a vysvětlil, že jsme přijeli vyzvednout dědečka.

„Amanda Rosenbacha? Toho staršího pána, který nahlásil svoji zemřelou ženu jako pohřešovanou?”

„Přesně toho, potvrdil táta a povytáhl obočí.” Policista sáhl po zarámované fotce, která ležela na stole. 

„Tohle nám tu nechal…” Natáhla jsem krk, abych lépe viděla. Ve stříbrném rámečku byla fotka ukazující mladou ženu s dlouhými tmavými vlasy ve staromódních bikinách na pláži.

„To je má matka,” vysvětlil táta. „Když byla mladá.”

Policista se pousmál. „To nám přinesl jako fotku pro pátrání po pohřešované.”

Na jaké nápady dokázal dědeček přijít! Zdálo se mi to zábavné. Tátovi méně. Nezvučně vydechl, vzal si obrázek a strčil ho do kapsy. 

Med v hlavě, marmeláda v srdci – Hilly Martineková. GRADA Publishing, a. s. (Metafora), 2020.

logo 3