Dnes přináším tip na čtení pro všechny milovnice románů pro ženy. Nenechte si ujít novinku Vinice v Provence, jejíž autorkou je Ruth Kelly.

V situaci třiačtyřicetileté Avy byste se ocitnout nechtěli. Zradil ji jeden z nejbližších lidí… Ano, tušíte správně. Její manžel Mark ji podváděl. Ale to zdaleka není vše. Šest měsíců neplatil hypotéku, protože peníze použil jako investici (mimo jiné) do nepovedeného developerského projektu. Přišel o desítky tisíc liber. Říkáte si, jak je možné, že si Ava ničeho nevšimla? Jednoduše, měli oddělené účty. Mark splácel hypotéku a kreditní karty, Ava ze svého účtu hradila plyn a elektřinu. V několika minutách se z jejího manžela, kterým byl po třiadvacet let, stala cizí osoba… Vše zašlo tak daleko, že jim banka sebrala jejich vysněný dům. Dům, který milovala a do něhož vložila veškeré své úsilí, aby z něho učinila domov pro rodinu… A tak Ava prakticky ze dne na den zůstala bez domova a bez manžela.

„A frnk, jako lusknutím prstů, byl její manžel i život, jaký vedli, pryč.“

Naštěstí našla oporu ve své nejlepší přítelkyni Emily. Teď bydlela v jejím pokoji pro hosty obklopená pozůstatky po svém bývalém životě – hromadami tašek a kufrů. Říká se však, že život je jako houpačka – jednou jste nahoře, jindy dole. A přesně ve chvíli, kdy byla Ava přesvědčena, že je její život v troskách, dostala dopis z Francie. Ve Francii strávila podstatnou část svého dětství. Na letní prázdniny vždy jezdila k dědečkovi a pomáhala mu na vinici. Milovala ho a milovala vše, co dělal. Když jí bylo deset, matka ji z Francie odvezla a už se tam nikdy nevrátily. Ačkoli měla plnou hlavu otázek, zůstaly nezodpovězené. V okamžiku, kdy Ava měla odvahu se na vše podstatné zeptat, už nebylo koho. Otec je opustil, když jí bylo čtrnáct. A ani ne o čtyři roky později zemřela matka na rakovinu. Vše okolo dědečka tak zůstalo tajemstvím… Nyní dostala oznámení, že se stala jedinou dědičkou dědečkova domu a vinice v Provence.

Mohla by dům a vinici prodat. Získala by tak peníze na odkup domu, o který kvůli manželovi přišla. Jenže má cenu slepovat něco, co se dávno rozpadlo? Na jednu stranu si Ava nedovede představit, že bude ve třiačtyřiceti začínat úplně od začátku. Nejspíš by manželovi dokázala odpustit. Ale nebyla by to chyba? Není naopak nabyté dědictví šancí na nový života? A nenastal konečně čas, splnit si své sny? Ava vždy toužila mít cukrárnu, kde by pekla všechno od citronových koláčů po schwarzwaldský dort a dělala by něco tvořivého a inspirativního… Ale i péče o vinici by ji nejspíš naplňovala! Nebo se přece jen pokusí zachránit manželství?

Příběh se odvíjí ve dvou dějových linií – v současnosti a v minulosti. Dominantní je dějová linka v přítomnosti, minulost ji jen doplňuje. Ava totiž často vzpomíná na své dětství, na čas strávený s dědečkem. Dozví se někdy pravdu, proč ji před více jak třiceti lety matka z Francie odvezla a už nikdy svého dědečka neviděla? Jaké se za vším skrývá rodinné tajemství?

Bylo zajímavé sledovat, jak se v příběhu vyvíjí vztahy mezi jednotlivými hlavními hrdiny. I když se Mark dopustil obrovského podrazu, Ava přemýšlí o záchraně manželství. Pomyšlení na rozvod bylo ještě děsivější než to, že bude muset spolknout vlastní pýchu, až se k ní Mark vrátí poté, co zjistí, že tráva je všude stejně zelená. Láska zkrátka někdy nezná mezí… Přitom Mark vždycky vynikal schopností překroutit pravý stav věcí. Ava strávila značnou část manželství omluvami za chyby, které ve skutečnosti dělal on. 

„Mark nejspíš není ideální manžel, ale je všechno, co má. Její identita se odvíjela od života, který spolu sdíleli. Kdyby tohle zmizelo, kým by byla?“

Stejně tak mě vyprávění donutilo zamyslet se nad tím, jak moc žena chrání své dítě. Ačkoli dcera Sophie je už v prvním ročníku vysoké školy, stejně ji Ava neprozradila vše, co se mezi ní a Markem stalo. Co Mark provedl a s jakými důsledky. A to i za cenu, že Sophie ze všeho obviňovala právě matku, přestože hlavním viníkem rozhodně nebyla. Kdy jsou děti dost staré, aby věděly, co přesně se mezi rodiči děje? Jestli vůbec někdy?

„Ava unaveně zavřela oči. Přála si, aby se k ní Sophie aspoň jednou chovala se stejným respektem, jako se chová k otci.“

Vinice v Provence se bude líbit fanynkám spisovatelky Julie Caplin. I mě vyprávění připomínalo její sérii Romantické útěky – nese se totiž v podobném duchu. Pokud vás zaujala kombinace nečekaného dědictví, lahodného vína a šance na nový život, tak neváhejte a pusťte se do čtení.

Ukázka: 

Emilia do sebe kopla další velký doušek vína. Setřela si kapky z horního rtu a zvolala: „Sakra, vlastníš vinici! Musíme to pořádně oslavit.“
Ava zavrtěla hlavou, jako by jí to všechno ještě úplně nedošlo.
„A co víc, vlastníš vinici, jejíž víno získávalo ocenění, to muselo vynášet mraky peněz. Můžeš s tím zase začít.“ Popadla Avu za ruce a zatřásla jimi. „Máš šanci začít nový život!“
„Ehm, já…“ Ava váhala. Představa, že se najednou vydá sama do světa, ji náhle vyděsila.
„Co já vím o víně?“
„To přece nemůže být tak těžké.“ Emilia zdvihla svoji sklenku a prohlížela si ji tak zblízka, že Ava viděla jen jedno její hodně zvětšené oko. Kroužila růžovou tekutinou ve sklence kolem dokola, strčila do ní nos a zhluboka nasála.
„Voní mi hezky,“ řekla a upila dobrou třetinu obsahu skleničky, zkřivila pusu a pak se široce usmála. Spokojeně našpulila rty. „Jo, chutná výborně.“
Ava zavrtěla hlavou. „Nejsem si jistá. Vím, že bych z toho měla být celá pryč, ale…“
Ale možná měla její dcera pravdu. Vinice byla způsob, jak získat zpátky jejich dům. Mohlo by to přivést Marka zpátky. Představa, že bude muset začít něco úplně od začátku, byla tak děsivá, že to přimělo Avu myslet iracionálně a chovat se nelogicky.
„Radši bych měla dát Markovi vědět, co je nového,“ řekla nahlas a sáhla po mobilu.
Emilia se k ní vrhla, až víno vylila.
„Počkej!“ Vytrhla telefon Avě z ruky.
„Měl by o tom vědět, pořád je to můj manžel.“
„Pořádně si to rozmysli.“ Emilia se jí podívala do očí. „Copak už jsi zapomněla, jaký malér způsobil a že tě v tom nechal samotnou? Sám se připravil o právo vědět, co se u tebe děje. Nemluvě o té ženské, kvůli které tě opustil.“
„Dík, žes mi to připomněla.“
„Myslím to vážně, zlato, tohle je tvoje dědictví a přece nechceš, aby s tím měl něco společného. Jen ho rozfofruje a tobě nezbude nic.“
Ava si zastrčila přerostlý pramen vlasů z ofiny za ucho a upřeně pozorovala jedno místečko na podlaze.

Vinice v Provence –  Ruth Kelly. Praha: Metafora, 2023.

logo