V poslední době roste u čtenářů obliba knih, které popisují hrůzy odehrávající se v koncentračních táborech. A tak není divu, že i výběr příběhů s touto tematikou je čím dál větší. Za sebe musím říct, že této literatuře příliš neholduji. Považuji ji za emočně velmi náročnou a zcela nevhodnou pro citlivější povahy. Rezonuje ve mně spousta negativních pocitů, když si během čtení pomyslím, že tohle všechno skutečně někdo prožíval. Nicméně i to je bohužel součást naší historie, která se musí dostat povědomí lidí. A čas od času vyjde v tomto žánru kniha, která zaujme i mě. Třeba Dívka, která utekla z Osvětimi od Ellie Midwoodové. Čím se tedy liší od ostatních?

Autorka se ve svém vyprávění inspirovala dvěma skutečnými postavami: Malka Zimetbaum (narozena 26. ledna 1918) a Edward Galiński (narozen 5. října 1923). Milenci, kteří už nechtěli být svědky toho, k čemu docházelo v koncentračních táborech Osvětim-Březinka. A tak se společně pokusili o útěk. Věřte, že vám neprozrazuji příliš, když napíši, že se jim skutečně podařilo utéct. Jednak je to zřejmé ze samotného názvu knihy, druhak to je všeobecně známý fakt. Navíc Malka na svých bedrech nese jedno prvenství: byla první ženou, která z Osvětimi utekla.

Z výše zmíněného je tedy jasné, že v příběhu vystupují dvě hlavní postavy. Polák Edward Galiński, kterému přátelé přezdívají Edek. Kadet námořnictva, vězeň č. 531 odsouzený k těžkým pracím, protože s polskou inteligencí údajně osnoval spiknutí proti Říši. Skutečné provinění? Snad jen to, že jde o mladého a zdravého muže, který je schopen vzít do rukou zbraň a mohl by zorganizovat vzpouru proti nacistům. Krátké vězeňské číslo znamená, že Edek je táborový veterán. To ho společně s červeným trojúhelníkem značícího politického vězně několikrát zachránilo před bitím i kulkou. Přesto má v hlavě už delší dobu jedinou větu: „Musím se odsud dostat.“ Spřádá plány a plný naděje věří (v rozporu se zdravým rozumem) v zázrak.

„Lidi mám rád nebo nerad podle toho, jací jsou, ne podle rasy nebo víry.“

Mala, dívka židovského původu, společně s rodiči odešla z polského Brzeska do belgických Antverp. Navzdory svému původu byla vychovávána jako sebevědomá a samostatná žena. Dostalo se jí vzdělání i vojenského výcviku. Přesto ji neminul stejný osud jako většinu dalších Židů: záchytný tábor v Melechenu, dobytčák, Osvětim a číslo 19880 vytetované na kůži. Měla však štěstí v neštěstí: doktor SS potřeboval někoho, kdo ovládá jazyky. Ona mluvila plynně rovnou několika, byla užitečná a neskončila v plynové komoře. Od ostatních obyvatel tábora ji odlišovalo civilní oblečení a páska se znakem läuferin na levém nadloktí. V Březince plnila úkoly posla a zodpovídala za rozdělování žen k pracovním oddílům. Pro ostatní přestala být vězenkyní, stala se spíše civilní podřízenou, kterou měli rádi. A Mala své postavení využívala k tomu, aby byla užitečná tam, kde bylo potřeba.

„Už dávno považovala za věc cti pomáhat, komukoli může.“

Jak se Edek a Mala seznámili? Jaké měli společné zájmy? Jak se jim podařilo nejen naplánovat, ale hlavně uskutečnit útěk? A jaký osud zamilovanou dvojici dále čekal? To vše se dozvíte, pokud se do příběhu ponoříte.

Jak jsem napsala už na začátku: všechny knihy založené na stejném motivu jako tento představují poměrně náročné čtení. Mají zlověstnou atmosféru. Jsou plné strachu a zoufalství. Nadávek, nenávisti, ponižování a posměšného pokřikování. Zneužívání, násilí a dalšího porušování lidských práv. Proseb o slitování a bolesti. Hlavní hrdinové nic moc pěkného nezažijí. Přesto neztrácejí naději, alespoň někteří. A občas se najde někdo s dobrým srdcem i tam, kde byste to vůbec nečekali. Pak přichází na řadu laskavost a hrdinství. Tady se navíc můžete těšit i na romantickou linku: Mala je příčinou toho, proč Edkovi několikrát poskočí srdce v hrudi a vynechá jeden úder. Právě láska může být jedním z důvodů, který některé z vězňů přesvědčí o tom, že má cenu žít. A tak se pokusí alespoň něco změnit.

Nenechte si ujít příběh odvážných mladých lidí, kteří se vzepřeli svému osudu. A inspirovali tak mnoho dalších k odporu. Na hrdinství Edka a Maly se jen tak nezapomene.

 

Ukázka:

„Měl pravdu,“ pronesl Edek do tmy vědomý si, že Wiesław taky nemůže spát. „Všechny nás pozabíjí a tábor srovnají se zemí.“

„Díky za další noční můru,“ ozval se Wiesław. 

„Chtěl jsem jen říct, že ve skutečnosti nemáme co ztratit.“ Edek se zvedl na lokti, oči mu svítily do noci. „Pokud je náš osud tak jako tak zpečetěný, můžeme se alespoň pokusit se mu vzepřít. Abychom neumírali jako tupé ovce, ale zemřeli jako muži, kteří o něco usilovali.“

„A o co konkrétně se máme pokusit usilovat?“

„O to nejdůležitější. O svobodu.“

„A já si vždycky myslel, že to nejdůležitější na světě je láska.“

Edek se zasmál, ale vzápětí pochopil, že jeho přítel tentokrát nežertoval. „Takže přece jen seš romantik,“ zavrtěl nad Wiesławem hlavou. 

Dívka, která utekla z Osvětimi – Ellie Midwoodová. Brno: Jota, 2021. 

logo_Jota