Kniha Moje neuvěřitelné sestry od autorky Adèle Bréau představuje již 20. román z mé oblíbené edice 7lásky. Prostřednictvím něj navštívíte slunečnou Provance protkanou vůní borovic, tymiánu a levandule. Právě tam se totiž nachází rodinné sídlo La Garrigue, dům plný vzpomínek na dětství. Před více jak třiceti lety ho zakoupili Jeanne a Yves Carpentierovi. Nejprve zde společně se svými dětmi trávili jen léto, později se do domu přestěhovali úplně. Nyní v domě žije jen Jeanne, ale několikrát do roka za ní přijíždějí její tři dcery: Louisa, Violetta a Mathilda.

Jeanne pracovala jako porodní asistentka, nyní už je ve svých osmašedesáti letech v důchodu. Loni v létě ji po téměř padesáti společných letech opustil manžel. Odešel k jiné ženě. Jeanne však svůj domov opustit nechtěla. Strávila v něm spoustu šťastných let a nehodlá na ně zapomenout. Je však nejvyšší čas, aby se přestala trápit a ještě si užívala života. Vždyť má tři dcery a několik vnoučat! A teď se může těšit na naplánované rodinné setkání. Přijedou všechny dcery i se svými rodinami. Je to však první větší setkání, na kterém bude chybět její manžel.

„Páry mají každý svůj příběh, který by nikdo neuhádl.“

Nejmladší Louisa žije v blízkosti prázdninového sídla. Pracuje jako ošetřovatelka a ve svých třiatřiceti letech zůstává svobodná a bezdětná. V posledním roce byla velkou oporou pro matku (po odchodu otce). Ta má sice někdy dojem, že jí Louisa až příliš často kontroluje, ale zároveň ví, že se na ni může spolehnout. Kdykoli něco potřebuje, přijde.

Mathilda, nejstarší ze sester, je jako jediná vdaná. Má dvě děti a je dobře zajištěná. Vždy byla považována za tu krásnou. A ačkoli jí táhne na čtyřicet, je stále atraktivní. Své sestry a matku dokáže spolehlivě rozčílit a z malicherných příhod dělá regionální tragédie. Je dominantní a vždy byla tou, která velela celé rodině. Už od dětství.

Violetta vyrůstala ve stínu své starší sestry. Vždy ji považovali za intelektuálku, pracuje jako advokátka, která našla zalíbení v keramice. Doufá, že právě tento obor ji brzy začne živit. Má dceru a je rozvedená. V lásce neměla příliš velké štěstí, její manželství nebylo vydařené a Violetta v něm dlouho zůstávala jen kvůli dcerce. To ji poznamenalo a ona má nyní problém si pustit k tělu jiného muže. Zdá se však, že se její duše pomalu uzdravuje, protože už osm měsíců s někým chodí. A dokonce se chystá svého přítele představit rodině.

„Děti tu nejsou proto, aby udrželi lidi pohromadě.“

Violetta a Mathilda jsou si věkově velmi blízké. Dělí je od sebe pouhé dva roky. Louisa ke svým starším sestrám, hrdinkám z dětství, vždy vzhlížela. A ony ji hýčkaly. I dnes je pro ně stále tou malou sestřičkou. Jejich vztah se samozřejmě neobejde bez spousty rad a výtek, o které však Louisa příliš nestojí. Jenže zároveň by bez nich nebyla tím, kým je.

Možná se vám zdá, že jde o docela spokojenou rodinu založenou na pevných základech. Ale nenechte se zmást. Ani těmto ženám se nevyhýbají bolesti, zrady a křivdy. Každá má nějakou slabinu. Tajemství, o kterém ostatní neví. I když si myslí, že se vzájemně velmi dobře znají, dokáží jedna druhou překvapit. A čas od času vyplyne na povrch šokující odhalení, se kterým se všechny budou muset vypořádat. Dojde k přetržení pout, které celou rodinu pojí? Nebo se i přes staré křivdy dokáží semknout a podpořit?

„Člověk nikdy neví, co se děje v soukromí lidí, dokonce ani těch, kteří mu jsou nejblíž.“

Můžete se těšit na rodinné útrapy, rozbouřené vztahy, více či méně šťastné vzpomínky na dětství, sesterské rozepře, ale i na radost z opětovných shledání. Každá rodina má nějaké problémy. Důležité však je, že i přes ně při sobě její členové dokáži stát. Přijímají své nedostatky, dělají kompromisy. Občas se pohádají kvůli malichernostem, občas se z lásky špičkují. Společně zažívají nesmírné štěstí i nezměrné zoufalství. A to všechno v tomto příběhu najdete. Autorka si pro vás připravila vyprávění, ve kterém nechybí nadhled a porozumění. Během čtení se budete potýkat s různými emocemi, ale to vše patří k životu. Chcete-li nahlédnout pod pokličku života jiných lidí, zkuste to třeba prostřednictvím této knihy.

Ukázka:

„No nic, co budeme dělat? Řekneme to mámě?“

„Řekla bych, že bychom jí to neměly říkat my, ale on.“

„Jestli mu to bude trvat tak dlouho, jako mu trvalo, než jí řekl, že odchází s Françoise…“

„Cože? Co to má znamenat? Ty něco víš?“

„Ne, ani ne. Ale znáš snad páry, který se nikdy nepodvedly? Bylo to kolik… už skoro padesát let, co byli spolu? Jednou to přijít muselo. Teda, nikdy bych si nemyslela, že by to doopravdy udělal. Většinou se chlapi neodhodlají. A pak, bylo to pro něj praktičtější. Trávil odpoledne v lékárně, večer v teplíčku v La Garrigue, máma mu navařila… “

„On ti o tom něco řekl?“

„Trochu. Ne přímo.“

„To je neuvěřitelný. A proč jenom tobě? Vy dva jste vždycky měli nějaký tajemství. Nechápu, jak se můžou mezi dětmi dělat takový rozdíly. Jsem ráda, že mám jednom jedno. Jestli by to znamenalo, že ostatní mají trpět a cítit se od útlého věku odstrčený…“

Moje neuvěřitelné sestry – Adèle Bréau. GRADA Publishing, a. s. (Metafora), 2021.
logo