Máte rádi autorku jménem Pauline Mai? Pak jste jistě četli romány, které napsala: Štěstí má barvu levandule a Štěstí hřeje jako slunce. A já mám pro vás dobrou zprávu: právě totiž vyšel další její příběh – tentokrát s názvem Štěstí voní jako chleba.

Hlavní hrdinkou je pětadvacetiletá Mila Münzerová. Žije v německém Heidelbergu a pracuje v hotelu jako recepční. Zbožňuje všechno, co se točí kolem lásky – společně se svými přáteli sleduje romantické filmy a čte zamilované romány. Sní o tom, že jednou potká „toho pravého“. Hádáte správně, Mila je romantička tělem i duší a i přes řadu zklamání stále neztratila víru v opravdovou lásku.

„Opravdová láska určitě existuje a já ji najdu… někdy a někde…“

Momentálně neprožívá příliš šťastné období. Ze dne na den přišla o práci: hotelový řetězec, pro který pracovala, bohužel zkrachoval. A navíc prožila velké milostné zklamání. Zamilovala se do nesprávného člověka. Dotyčný muž, kterého si tolik oblíbila, byl totiž zasnoubený s jinou ženou. A tak Mila potřebuje změnit prostřední, začít novou kapitolu svého života a zapomenout… A tak se rozhodne na dva měsíce odjet do Skotska. Naskytne se jí skvělá příležitost: postarší manželský pár hledá někoho, kdo by jim dva měsíce pohlídal dům a postaral se o kočky. A tak se Mila najednou ocitne ve skotském Applemoru – vesničce sousedící s Killinem, přímo v srdci Skotska. Co ji v jiné zemi čeká? Podaří se jí skutečně někdy najít pravou lásku?

„V lásce je asi možné všechno, ale jen proto, že tě zaslepuje.“

Autorka zvolila oblíbený motiv: i její hlavní hrdinka po prožitém milostném zklamání utíká do jiné země, aby vyléčila bolavé srdce. Pokud tento námět máte v příbězích rádi, bude se vám kniha líbit. Objevuje se také v sérii Romantické útěky od Julie Caplin, která je hlavně mezi čtenářkami velmi oblíbená. Musím se přiznat, že nejprve jsem byla z chování hlavní hrdinky trochu překvapená. S dotyčným mužem totiž vlastně nic neměla, jen spolu byli párkrát na kávě, psali si a zkrátka si rozuměli. Od začátku však od svých přátel věděla, že dotyčný je zasnoubený. Varovali ji, hned několikrát. Ano, svým způsobem spolu flirtovali, ale pořád jsem měla pocit, že jde o romantické poblouznění ze strany hlavní hrdinky, které prožívala tak trochu svou vlastní vinou. Já bych asi nevolila tak dramatické řešení jako Mila – přece jen s dotyčným ani nechodila, nedošlo mezi nimi k žádným intimnostem, takže mi její chování přišlo zvláštní, hodně naivní… Nicméně i tady se následně ukázalo, že každá mince má dvě strany! Postupně totiž lépe poznáte i dotyčného muže… A pak ledasco pochopíte! A samozřejmě i ve skutečném životě se může stát, že se zamilujete do někoho, jehož srdce dávno patří jiné osobě, takže motiv je reálný. Ostatní okolnosti v životě hlavní hrdinky (zejména fakt, že právě přišla o práci) se však vyvinuly tak, že pro ni nebyl problém na dva měsíce opustit svůj dosavadní život, což si jinak málokdo může dovolit. Důvod, proč hlavní hrdinka odjela do Skotska, se mi tedy nezdá příliš šťastně zvolený, ale následně už ději nemám co vytknout.

„A tak jsem o pouhý týden později nastoupila do letadla a bezhlavě odletěla se spoustou letního oblečení v zavazadle do Skotska, s nadějí, že vzpomínky na posledních pár týdnů v Německu nechávám za sebou.“

Nejprve se sice zdá, že Mila nenajde ve vesničce žádné porozumění (cítí se v cizí zemi velmi osamělá a dokonce pochybuje o svém unáhleném rozhodnutí opustit Německo), ale bystrý čtenář předem tuší, že tohle se brzy změní… Bavily mě i autorčiny popisné pasáže, které souviseli s prostředím, v němž se hlavní hrdinka ocitla. Podobně jako u jiných příběhů, jsem i já měla opět chutit sbalit kufry a odcestovat za Milou!

Možná přemýšlíte nad názvem, kterým se kniha pyšní. Proč v něm figuruje právě chleba? Nedává vám to smysl? A přece: dokonale vystihuje celý příběh! Otec hlavní hrdinky vlastní pekárnu, která byla pro Milu vždy útočištěm. Miluje vůni čerstvě upečeného pečiva. Ve Skotsku však chleba, který zná z Německa, není k dostání. Alternativu představuje pouze toastový chléb, který ji však nedokáže uspokojit. Proto ji otec překvapí: poštou jí pošle kvásek, aby si mohla upéct vlastní bochník! A jaké zázraky dokáže čerstvý chléb? Třeba utužit mezilidské vztahy? Však uvidíte sami! Tohle se autorce povedlo.

A pokud rádi pečete, Pauline Mai vás na závěr potěší i několika recepty! Takže se i vy můžete pustit do skotských muffinů Dundee, jablečných marcipánových šneků či špaldového bramborového chleba s droždím.

I přes drobnou výtku, kterou k příběhu mám, vám ho s čistým svědomím mohu doporučit. Pokud vás oslovily autorčiny předchozí romány a také téma, kterým se tentokrát zabývá, bude se vám Štěstí voní jako chleba líbit. A než se pustíte do čtení, zajděte si i vy pro čerstvý chléb. Zaručuji vám, že na něj následně dostanete chuť.

 

Ukázka:

„Chce se se mnou zase sejít. Pozítří zajdeme na kávu.“
„A co jeho snoubenka?“
„Tu už nejspíš pustil k vodě.“ Na Fionin přísný pohled jsem rychle dodala: „Vždyť se ho na ni můžu zeptat, až se uvidíme. Proč by mě zval na kafe, kdyby byl zasnoubený? Leon určitě něco popletl a Theo je dávno opět single.“
„Hlavně neudělej žádnou hloupost,“ nabádala mě Fiona. „Jakmile jednou uvízneš v milostném trojúhelníku, je těžké se z něj zase dostat, to mi věř.“
„Neboj se, já si s ním nezačnu, jestli má ještě přítelkyni.“
„To doufám. A můžeš mi věřit, že Jane Austenová by to rozhodně neschvalovala.“
„Já vím, já vím,“ odbyla jsem její varování mávnutím rukou. „To nejdůležitější je ale přece to, že mě můj cit nezklamal. Však uvidíš, že nakonec všechno dobře dopadne!“
Fiona na mě vrhla skeptický pohled, otočila se a zamířila hotelovou halou ke dveřím pro personál. 
„Tomu uvěřím, až se to opravdu stane.“

Štěstí voní jako chleba – Pauline Mai. Praha: Cosmopolis, 2023.