Pokud vás ještě neomrzely sportovní romance zaměřené na hokej a krasobruslení, tak vás potěší můj dnešní tip: přečtěte si knihu Křehký led, kterou napsala Corinne Peyton.

Hlavní hrdina Rhys Koteskij vždy miloval hokej. Jeho otec patřil k nejlepším hráčům v NHL a Rhys chtěl jít v jeho stopách. Zatím působí v univerzitním hokejovém týmu, ale jeho kariéra se dobře rozjíždí! Alespoň do chvíle, než dojde k nehodě…

„Chci vrátit čas, dívat se kolem sebe a včas zahlédnout tu možnou srážku, abych se dokázal zapřít.“

Rhys utrpěl otřes mozku a několik dalších zranění. Bohužel se však se svou situací nedokázal vyrovnat: změnil se jeho vztah k hokeji. Na bruslích se necítí vůbec dobře, bojuje s panickými atakami, trápí ho noční můry. A nad jeho hokejovou kariérou visí otazník…

Sadie studuje na stejné univerzitě jako Rhys. Na rozdíl od něj se ale věnuje krasobruslení. Spoustu času tráví na trénincích. Potom běží do práce, aby měla finance na zabezpečení rodiny. Stará se totiž o své dva malé bratry. Převzala rodičovskou odpovědnost za svého otce, kterého přestala rodina zajímat (matka je opustila už dávno). Otec se nestará o své děti a většinu času tráví popíjením – nejlépe prémiové whisky, na kterou jim ovšem nezbývají peníze!

„Nikdy nám neublížil fyzicky, ale teď už i jeho samotná přítomnost je jako balvan, který mě tíží na ramenou.“

Je to právě Sadie, kdo objeví Rhyse na ledě uprostřed panického záchvatu. On se chtěl po nehodě pokusit rozbruslit, ona měla mít trénink. Sadie zachovala duchapřítomnost a hned se Rhysovi vydala na pomoc.

„Proč je vůbec tady a co se mu stalo? Musím se držet, aby ze mě tyto otázky nevypadly, ale stačí jeden pohled na jeho napůl bezvládné tělo a hned se vzpamatuju.“

Sadie má svých problémů dost, poslední, co jí chybí, je pustit se do uzdravování duše krasavce se smutnýma očima. Uvědomuje si, že by se měla od Rhyse držet dál. Jenže osud tomu chce jinak a Sadie a Rhys na sebe narážejí čím dál častěji…

„Jen při pomyšlení na ni, na její hlas, úsměv a vůni, se mi žilami rozlije vlna tepla.“

Potěšilo mě, jak autorka uchopila hlavní postavy. Rhys je sympaťák – nepatří k namyšleným hokejistům, se kterými se v podobných příbězích obvykle setkáváme. Jde o citlivého muže, který bojuje s tím, co prožil. Do podobné situace se může dostat kdokoli z nás, v tomto ohledu je příběh reálný. Ačkoli se Rhys snaží svým problémům postavit, příliš se mu to nedaří. Pravidelně navštěvuje kluziště, ale panika ho neopouští. V přítomnosti Sadie je však najednou vše snažší…

„Přestávám vnímat napůl obuté brusle, protože veškerou moji pozornost má teď jen ona.“

Láska ke sportu, komplikované rodinné vztahy, rodičovská odpovědnost, boj s úzkostmi, překonávání obav, strachu, traumat – na tato témata se Corinne Peyton zaměřila. Pochválit ji musím za práci s emocemi: tato kniha jich je plná. Strach, smutek, ale i naděje a radost. Věřte, že si k hlavním postavám hned po několika přečtených kapitolách vytvoříte vztah – nebude vám jedno, co se v jejich životě odehrává. Jejich osudy vás chytí za srdce a vy jim budete chtít podat pomocnou ruku. To však bohužel nepůjde, takže budete alespoň doufat, že si Rhys a Sadie pomohou navzájem!

Líbí se mi atmosféra příběhu – mám přečteno už mnoho sportovních romancí a přesto ji považuji za jedinečnou. Rhys a Sadie k sobě mají velmi blízko, ale zároveň si nemohou být vzdálenější (každý z nich má odlišné rodinné zázemí)… Jsou na sebe hodní, dokáží se do druhého vcítit – ani jeden z nich to v životě nemá jednoduché. Odtud pramení vzájemné porozumění. Navíc Sadie viděla Rhyse v těžkých okamžicích: zhrouceného na ledu jako hromádku neštěstí! Ale v uvolněných chvilkách se dokáží i popichovat, flirtovat spolu, mají mezi sebou zvláštní energii. A když společně vkročí na led? Pak mezi nimi zahoří pořádný oheň!

Myslím si, že příznivci sportovních romancí budou z příběhu nadšení. Křehký led určitě má čtenářům co nabídnout – milou romantickou linku a také mnoho důležitých témat. A dobrá zpráva nakonec: jde o první díl série, takže se můžeme těšit na pokračování!

Ukázka:

„Hej,“ křiknu už ve dveřích do haly. „Tady nemáte co dělat.“ Zamířím na osvětlené kluziště, abych tomu pitomci vysvětlila, že tohle je teď můj led.
Jenže něco není v pořádku.
Ten muž si neudělal pohodlí. Spíš to vypadá, že zkolaboval.
Vzdychá, na holé kůži se mu leskne pot. Má na sobě hokejovou mikinu staženou přes jedno rameno, jako by se snažil si ji sundat, ale už to nezvládl. Je celý zpocený, dlouhé tmavé vlasy mu padají do čela. Břišní svaly se mu hýbou nahoru a dolů, jako by lapal po dechu. Jeho opálená pleť je vypnutá a uchvacující tak, že si musím připomenout, o co tady jde.
Jen co si vytáhnu sluchátka z uší, jeho přerývané dýchání se rozezní celou halou. Rychle sundávám gumové chrániče z bruslí, skáču na led a spěchám k němu.
„Hej,“ zavolám překvapivě třesoucím se hlasem. „Jste v pořádku?“
Zpětně musím uznat, že to byla hodně stupidní otázka. Holýma rukama ho beru za předloktí, jako bych mu tím měla pomoci se přestat třást. Zorničky má rozšířené a skoro mě nevnímá. Jako by se snažil ujasnit si, jestli se mu nezdám.
Takhle zblízka ho konečně poznávám – hokejista suverén Rhys z tréninku. Tmavohnědé vlasy, hezké hnědé oči, ostře řezaná čelist jako vysoustruhovaná z jednoho kusu oceli. V pravé tváři má dolíček, který vyvolává otázku, jestli se objeví stejný v levé ve chvíli, kdy se usměje.
Najednou padá dozadu a drkotá zuby. Jako by se snad snažil zahřát, přitahuje si kolena k bradě, až mu brusle skřípou po ledě.
„Nemůžu d-d-dýchat,“ vysouká ze sebe.
Není to úplně pravda, vždyť přece dýchá, ale poznám záchvat paniky, když ho vidím. Daří se mi uklidnit, protože možnost soustředit se na někoho jiného je dobrý recept na ten nekonečný řev v mé vlastní hlavě.

Křehký led – Corinne Peyton. Praha: Cosmopolis, 2025.