Noční dům

Říká vám něco jméno Jo Nesbø? Pokud máte rádi díla tohoto norského autora, jistě vás dnes potěším! V květnu mu totiž vyšla v češtině další kniha: Noční dům.

Nesbø se po celém světe proslavil svou sérií kriminálních románů s vrchním komisařem Harrym Holem. A i když píše i další příběhy mimo tuto sérii, já mám stejně stále nejraději vyprávění s Harrym. Myslím, že v mých očích je zkrátka nic nepřekoná. Nicméně Jo Nesbø svým čtenářům už několikrát dokázal, že psát prostě umí, takže se s chutí pouštím i do ostatních jeho děl. A vlastně mě baví, jen je nesmím srovnávat se zmíněnou sérií.

Tentokrát Jo Nesbø zvolil odlišný žánr: v Nočním domě kombinuje thriller s hororovými prvky. Zatímco thrillery si přečtu ráda, horory nevyhledávám. Nicméně na kombinaci těchto dvou žánrů jsem byla zvědavá.

Hlavní hrdinou je čtrnáctiletý Richard, který žije se svou tetou a strýcem v městečku Ballantyne. Nikoho z vás jistě nepřekvapí, že mládež v tomto věku vymýšlí jednu lumpárnu za druhou. Stejně tak Richard… Přemluví svého spolužáka Toma, aby z telefonní budky někomu zavolal a vystřelil si z něj. Ani jeden z chlapců však nečeká, že telefonní sluchátko Toma sní! Jenže Richardovi nikdo nevěří, že se události skutečně takto seběhly… A Tom bohužel není jediný chlapec, který zmizí… Situace se vyhrotí natolik, že Richard skončí v nápravném zařízení. Jak ostatním dokáže, že říká pravdu? A co se to vlastně vůbec děje?

Pokud budete mít po pár prvních stránkách (respektive během čtení první části) pocit, že jde o příběh určený dětem, nenechte se zmást… Tak to totiž opravdu není. Stačí vydržet a uvidíte sami – druhá a třetí část se totiž od té první liší… Rozhodně musím zdůraznit, že vyprávění nesedne každému – v mnoha ohledech je specifické a vymyká se z autorovy předchozí tvorby. Většina čtenářů si oblíbila již zmíněného Harryho Hola (včetně mě), ale tento příběh je opravdu úplně odlišný. Vlastně chápu, proč někteří proslulí autoři čas od času použijí pseudonym – možná by to i tady byla dobrá volba? Myslím, že od Nočního domu by lidé měli úplně jiná očekávání, pokud by pod ním nebyl podepsaný sám Nesbø. A také by ho úplně jinak hodnotili: po přečtení by si s největší pravděpodobností řekli, jak to vlastně autor skvěle vymyslel! Protože si se čtenáři a s jejich psychikou opravdu mistrně pohrál! Jenže laťka tohoto autora je už nasazená příliš vysoko, takže řada čtenářů má pocit, že Jo Nesbø má prostě na víc a jeho nové příběhy pak hodnotí poměrně rozporuplně…

Rozhodně knize nemohu upřít čtivost. A i když hororům neholduji, neměla jsem problém Noční dům dočíst. Námět byl zajímavý a líbilo se mi, jak autor příběh vystavěl a jak se snažil čtenáře zmást. Pokud máte rádi horory a nevadí vám zkusit dílo, které je úplně jiné než autorova předchozí tvorba, pak se pusťte do čtení.

Ukázka:

Seděl jsem na židli na chodbě policejní stanice. Bylo pozdě, dávno po večerce, dalo by se říct. Pozoroval jsem šerifa na opačným konci chodby. Měl malý oči a pršák, a protože mu bylo vidět do nosních dírek, automaticky mi připomněl prase. Palcem a ukazovákem si hladil knír, co mu visel po obou stranách úst. Mluvil s Frankem a Jenny. Tak jim říkám, připadalo by mi totiž divný oslovovat je strejdo a teto, vždyť jsem je až do chvíle, než si pro mě přijeli a oznámili mi, že odteď budu bydlet u nich, nikdy neviděl. Když jsem se vřítil do dveří a vychrlil na ně, co se právě přihodilo Tomovi, vytřeštili na mě oči. Frank brnknul na policejní stanici a odtamtud telefonovali Tomovejm rodičům a nato si nás předvolali. Odpověděl jsem na hromadu otázek a dál jsem jenom čekal, protože šerif poslal k tý telefonní budce svoje lidi a spustil pátrací akci. Potom jsem odpovídal na další hromadu otázek.

Noční dům – Jo Nesbø. Praha: Kniha Zlín, 2024.