Mise psa Jejího Veličenstva aneb pohled zpoza stolu

David Michie to prostě umí! Pes Jejího Veličenstva a jeho mise není kromě toho, že napsal tuto knihu, vůbec ničím výjimečný hafan, až na několik nedostatků mezi které patří svěšené ucho a časté toaletní psí nehody. A to všechno v Buckinghamském paláci na sametových kobercích! S princem Charlesem to byl snad ještě horší intimní trapas pánského charakteru. Ano, je to kniha hluboká, prolínající poetický příběh z mlžného Londýna s aristokratickým nádechem, ale také občas velmi veselá a vtipná tak, jak takový vtip umí pochopit jenom psí duše. Corgiové jsou veselé malé plemeno, které v tom rozpustilém zevnějšku skrývá hluboký přemýšlivý mozek a srdce.

David Michie už napsal knihy, ve kterých buddhismus aplikoval do duše kočky a příběh zasadil do východních krajů a mezi mnichy, kde je tak nějak celé to téma jako doma. Příběhy o Dalajlamově kočce už dnes patří k těm hodně známým a čtenáři se k nim rádi vrací. Ale teď si vzal ještě těžší sousto. Pes a západní, z našeho pohledu dosti zkostnatělá tradice monarchie. A Velká Británie k tomu. Je tam vůbec místo pro buddhistickou moudrost? Můžeme se jen dohadovat, nakolik je tento příběh smyšleným, leč pravdu odrážejícím obrazem britské královské rodiny, nebo nakolik je to čistá fikce a idealismus.

Ale to je na tomto příběhu právě zábavné a je to faktor nenechávající fantazii čtenáře v klidu.

Kniha jako lehká vůně anglického čaje

Když se tak ale zamyslíte a opustíte tyto zprvu nutkavé myšlenky, mávnete rukou, protože to je úplně jedno. Řekněme to jednoduše a jasně. Kdo má rád mlhavý Londýn, anglická rána, párky s medovou hořčicí, vůni čaje, hořící krb, královskou rodinu a magii starých míst, ve kterých se chodbami po nocích prochází staří předkové královské rodiny a nechávají tu svůj energetický otisk – ten bude touto knihou lehce, příjemně okouzlen, ba řekla bych – že až omámen.

Ano, kdybych měla tuto knihu k něčemu přirovnat, tak je to vlhké, těžké a silné aroma anglického čaje Earl Grey. Cítíte v něm nostalgii, staré časy, dlouhou tradici, mystiku a teplo a něhu domácího prostředí i snů, vznešenost současnosti i minulosti. V knize se prolíná úplně všechno, co je třeba k lenivému, leč duši osvěžujícímu čtení. Veselý příběh, noblesu královské rodiny přímo z první ruky, soukromí i dávnými časy vonící mystiku a především množství zajímavých a hlubokých myšlenek, které jsou typické pro Davida Michieho. Které nám v tomto příběhu chtěl předat – zamyslíme se nad smyslem lidského života, štěstí a nad laskavostí.

Ukázka

A tak byly kostky vrženy, tedy metaforicky řečeno.

Během následujících krásných dnů, kdy jsem přemítal o této debatě, mi začalo docházet, jak hlubokou měla Kate pravdu. Skoro týden co týden jsem měl čumák u kotníků – nebo dokonce v tříslech – těch nejslavnějších herců, umělců, sportovců a duchovních představitelů. Na světě bylo jen málo skvělých politiků, popových hvězd a filozofů, kteří se ještě osobně nesetkali s královskou rodinou. Všechny jsem si důkladně očichal a několik málo i očural, ale nerad bych hned úvodní kapitolu pokazil tím, že bych se v ní rozepisoval o krutých tyranech.

Setkal jsem se tak nejen s celou řadou nejrůznějších zajímavých osobností a také nudných otravů, ale zároveň jsem se stal svědkem mnoha pozoruhodných setkání, což se poštěstí jen málokomu. Vyslechl jsem ty nejpozoruhodnější postřehy nejvyšších poradců, těch nejlepších z nejlepších, s jakými se Její Výsost radila.

A navíc mi došlo, že se královské rodině sice věnuje pozornost ve dne v noci v televizních zprávách, že se o ní stále píše v novinách, vycházejí o ní knihy a točí se filmy – ale to všechno je jenom z lidské perspektivy.

A kde je nějaká psí perspektiva? Pohled zpoza stolu? Pohled, jaký na královnu mohu lidem nabídnout já, její nejdiplomatičtější Welsh Corgi Pembroke, bude rozhodně jiný a neotřelý. Tím jsem si byl jistý.

Pes Jejího Veličenstva a jeho mise – David Michie. Synergie Publishing SE, 2017.