Lída Baarová – Života sladké hořkosti

Na 21. ledna se chystá premiéra velkofilmu Filipa Renče o velice známé české herečce první republiky Lídě Baarové. A protože také ráda chodím do kina, a obvykle si předem čtu knižní zpracování vybraného filmu, rozhodla jsem se pustit do jejího životopisu. Vybrala jsem si údajně velice otevřenou zpověď Života sladké hořkosti. Dílo, jež bylo sepsáno v roce 1991 samotou Lídou Baarovou.

Lída Baarová, pravým jménem Ludmila Babková, se narodila v Praze opěrní pěvkyni Ludmile a vysokému úředníkovi Karlovi Babkovým. Své dětství i dospívání popisuje velice hezky jako krásné a šťastné období. Oba rodiče podporovali její touhu a přání hrát, a to především ve filmu. Ke své mamince měla jedinou výtku, a to že ji až příliš hlídala a odrazovala její nápadníky, její první lásky.

Ve 30. letech dostává jednu hlavní roli za druhou od slavných režisérů po boku velkých herců a hereček. O všech opět píše mile a s největší úctou. Opravdový úspěch však přichází až u německého filmu ve velice prestižních, světové uznávaných ateliérech UFA. Měla obrovský talent na jazyky, dokázala se rychle naučit německy a ohromila tak i zahraniční filmaře.

Zde se setkává s Adolfem Hitlerem a samozřejmě i s tehdejším ministrem propagandy Josephem Goebbelsem, který se do ní bezhlavě zamiluje, a vzhledem k tomu, že není vdaná, začne ji umíněně uhánět. Nejprve ji neumožní návrat do Československa, a protože jej Lída Baarová vytrvale odmítá, zakáže ji i hrát. Zůstává tak v Německu sama a v podstatě uvězněna.

Poté se rozebíhá dramatický vývoj událostí s Goebbelsovou manželkou, útěk do Prahy, konec války, pobyt ve vězení, svatba a další ještě nebezpečnější útěky do Rakouska. Dále herečka popisuje nelehký život v emigraci, ale také nové příležitosti u italských filmařů.

Závěr knihy je již poměrně nudnějším přehledem všech jejich filmových, ale i divadelních rolí. Nakonec se Lída Baarová vrací po listopadu 1989 do Prahy, ale vlastně jen proto, aby zjistila, že i po 45 letech Češi její křivdu nezapomněli.

Z obyčejné dívky se stala celým národem nenáviděná žena.

Díky tomuto dílu se mimo jiné dozvídáme o osudu její mladší sestry Zorky (rovněž herečce) i jejich rodičů, proč si vlastně změnila jméno, nebo proč odmítla nabídku z Hollywoodu.

Na textu je bohužel patrné, že jej vytvářela samotná Lída Baarová, herečka, která nemá s psaním příliš zkušeností. Profesionální spisovatel by možná dodal knize více dynamičnosti. Pro mě však bylo vše vyváženo příběhem. A skvělým doplňkem jsou i vložené fotografie, které dokáži čtenáře přenést do tehdejší doby.

Přes všechno mám však celkově z knihy pocit, že autorka k sobě nebyla ani trochu kritická, a že všemu tak trochu přidala na kráse, aby jí konečně bylo „odpuštěno“ a setkala se také s trochou lítosti namísto zloby. Proto doporučuji přečíst ještě Útěky Josefa Škvoreckého, které sepsal v roce 1983 na základě jejího vyprávění. Přestože toto dílo je zase naopak k její osobě kritické až příliš, dopomůže k lepšímu obrazu skutečnosti. Pravdu pak hledejme někde uprostřed…

Ukázka:

• Já miluji svého manžela. Ale on miluje vás. 

            Její nezvyklá přímost mě překvapila.

• Chce mě mít jako matku svých dětí, pokračovala. – Ale vás by chtěl jako milenku.
• Jenže já takové ambice nemám, přerušila jsem ji rychle. – Já stojím o něco jiného…
• Oč?
• Chtěla bych z Německa pryč. Mohla byste mi v tom pomoci?
• To nemůžeš udělat – odejít! On je velký muž – a potřebuje nás obě, mne i tebe. Rozuměj mi! Já jsem matka jeho dětí – zajímá mě jen tento dům, kde žiju – a co se děje kolem, to se mne netýká.

            Chápala jsem, že mi naznačuje, že by zavřela obě oči, kdyby…

• Ne, odmítla jsem to rozhodně, – já bych nikdy nemohla…
• Budeš muset, řekla velitelsky.

Lída Baarová – Života sladké hořkosti. Nakladatelství Sfinga, 1991.