IMAG0052Jojo Moyesová do své knihy Stříbrná zátoka vtiskla nejrůznější emoce – lásku k přírodě i k člověku, bolest nad ztrátou dítěte, umění radovat se z přítomného okamžiku i uvědomění si sebe sama.

Stříbrnou zátoku jsem si vybrala, protože mě předešlá díla této autorky velmi oslovila. Poslední dopis od tvé lásky jsem doslova zhltala během pár dní a ani u Než jsem tě poznala tomu nebylo jinak. Tuto knihu jsem dokonce nosila po přečtení ještě několik dní všude s sebou a pročítala jednotlivé strany, které na mě zapůsobily nejsilněji.

Zápletka vypadá poměrně jednoduše – mladá žena Lisa žije poklidný život v australském přímořském městečku, dokud zde nepřijede mladý načančaný boháč Mike. Ten má za úkol zjistit vše o této lokalitě, aby se zde mohl postavit obrovský hotelový komplex. Nehledí však na to, že zničí život nejen Lise, ale i jejím příbuzným, kteří vlastní hotel. Přes to všechno se do něj Lisa brzy zamiluje. Po několika přečtených kapitolách však autorka dává jasně najevo, že tak snadné to zdaleka nebude. Kniha je protkána hned několika lidskými osudy, jejich vítězstvími i prohrami. Všechny však spojuje láska k přírodě, zejména mořské fauně a flóře. Jojo Moyesová zde celkem dopodrobna líčí svět keporkaků, kteří do zátoky pravidelně připlouvají okukovat výletníky na lodích. Ti pro změnu přišli pozorovat právě tyto velryby, jejichž životy se prolínají v okouzlující symbióze s lidmi žijícími na pevnině. Právě jejich společné soužití dalo vzniknout tomuto dílu. Je napsáno velmi citlivě, Jojo to s emocemi a prožitky prostě umí. Nebylo výjimkou, že jsem se při čtení musela zastavit a zapřemýšlet. Přemýšlet nad životem – tím svým na straně jedné, nádherným a vysněným v Silver Bay na straně druhé.

Kniha je vyprávěná v ich-formě, slovo zde však mají všichni hlavní (a občas i ti minoritní) aktéři. Můžeme tedy vypozorovat, jak který z nich smýšlí. Občas vypravěčovo povídání připomíná deníkovou formu, někdy se zase obrací ke čtenáři – ,,Už jsem říkal, že mám chytrou přítelkyni?“ Nechybí zde ani četné vnitřní monology, které knize dodávají na intimitě.

Při čtení jsem děj považovala za dost předvídatelný. Autorka však tuto předvídatelnost začne po několika kapitolách rozvracet a události tak naberou prudký spád. Ke konci se kniha začne vyvíjet naprosto nečekaně. Ač byla pozdní noční hodina a já si řekla, že si přečtu jen jednu kapitolu (určitě to znáte), musela jsem knihu dočíst až do samého konce. Prostě mi to nedalo a rozhodně bych neusnula, kdybych nevěděla, jak to se všemi dopadlo. Navíc po tom, k jakým zvratům zde došlo.

Musím vyzdvihnout také překlad knihy. Lucie Mikolajková si s ním skutečně vyhrála, a proto čtenářské oko potěší barvitá slovní spojení či nádherná slova jako čarokrásná a mnohá jiná.

Ne nadarmo se všechny knihy Jojo Moyesové dostaly do Edice světový bestseller. Do této pečlivě střežené edice jsou zahrnuty tituly, které ve světě získaly prestižní ocenění, pocházejí z pera nejprodávanějších autorů, umístily se ve významných literárních žebříčcích či dosáhly jiného význačného úspěchu. Jo osobně se už nemůžu dočkat, až vyjde její další kniha Dívka, kterou jsi opustil.

Ukázka:

Byla snad jen deset metrů ode mě, ale v životě jsem nezažil náročnější plavání. Vlny a proud mě tahaly pryč od ní a její křik se ztrácel, kdykoli  se nade mnou zvedla vlna. Nadechl jsem se, kdykoli to šlo, a pak ponořil halvu pod hladinu a prodíral se vlnami tam, kde jsem tušil její přítomnost. Za sebou jsem slyšel volat oba muže, ale Hannin křik se ozýval stále silněji. Nebyl čas se bát. Byl jsem jako stroj, střídavě vynořoval paže z vody, která se mě snažila brzdit, překonával vlny, které do mě narážely, a přesvědčoval sám sebe, že i když nic nevidím, s každým tempem jsem k Hannine lodičce o něco blíž.

Jojo Moyesová – Stříbrná zátoka. Ikar, 2015.

bux int k1.indd