Klíč ke ztracené lásce

Je to teprve pár dní, co u nás vyšla kniha Jak vyléčit zlomené srdce od autorky Anny Bellové. A je to teprve pár dní, co mě toto dílo naprosto dostalo. Ptáte se čím? Prostě vším. Nejprve jsem se zamilovala do obálky – sálá z ní taková příjemná pohoda a spokojenost, která je zároveň zahalená závojem romantiky. Řekla bych, že dokonale vystihuje celý příběh, který se za ní odehrává. Ano, snažím se nesoudit knihu podle obálky. Vlastně to považuji za barbarství, protože obálka obvykle nevypovídá nic o samotném obsahu. Jenže občas se tomu nevyhnu ani já. A buď si nějakou knihu přečtu kvůli obálce, nebo se mi do ní ze stejného důvodu vůbec nechce. Tentokrát mě však má knižní intuice rozhodně nezklamala. Po přečtení anotace jsem měla jasno: tohle je přesně příběh pro mě. Je opravdu důležité sáhnou po správné knize ve správný okamžik. A mně se to tedy tentokrát opravdu povedlo.

„Nejzábavnější věci jsou právě ty nejjednodušší a nejprostší.”

Asi každý z nás má za sebou nějaký ten rozchod. Někdy tento typ životních ztrát bolí méně, jindy více. Někdo se dokáže z rozchodu okamžitě oklepat a jít dál, někomu to chvíli trvá a potřebuje nějakou motivaci, ve které by zase našel smysl života. Takhle nějak je na tom i hlavní hrdinka románu Abi. Po roce se s ní nečekaně rozešel její přítel Joseph. Ona má však pocit, že to byl naprosto dokonalý vztah a Joseph je její životní láskou. Rozhodně si tedy nemůže dovolit o něj přijít. Přestože na prvních stránkách je Abi trochu ufňukaná, velmi rychle jsem si ji oblíbila. Ukáže se totiž, že je to žena činu (na rozdíl od Josepha). Když ji Joseph vrátí krabici se jejími věcmi, co u něj měla, najde v ní knihu, která jí rozhodně nepatří. A právě z této knihy vypadne seznam. Seznam věcí, jež chce Joseph splnit dříve, než mu bude čtyřicet. Abi samozřejmě nenapadne nic lepšího, než že je to dokonalá příležitost k tomu, aby se k ní Joseph vrátil. Prostě a jednoduše splní všechny úkoly, které si pro sebe Joseph vytyčil. Fotky z každé takové události bude dávat na Facebook a až je Joseph uvidí, uvědomí si, jakou fatální chybou rozchod byl. Jak jednoduché, nemyslíte?

„Ze zkušenosti vím, že když někoho miluješ, je lepší ho nechat jít, protože nakonec ublížíš jenom sobě. Čím víc člověk někoho miluje, tím víc bolí zlomené srdce, když to skončí. ”

Naplánované to měla Abi opravdu dobře. Jenže mohu vám prozradit, že většina úkolů rozhodně není Abiným šálkem čaje. Možná se na celý seznam až nezdravě upne. Navíc všichni dobře víme, že většinou nic není tak, jak si člověk naplánuje. Zkrátka člověk míní a život mění…

„Pokud vím, je takový seznam dobrých předsevzetí o tom, že člověk najde sám sebe, ale co když to nejsi ty, koho máš najít?”

Jak vyléčit zlomené srdce patří mezi romány pro ženy a má v sobě spoustu atributů, které mě dokázaly zaujmout. I když jsem u čtení neprožívala velké napětí (prostě to není žádná napínavá detektivka nebo thriller), dokázala mě pohltit a dokud jsem se nedostala na poslední stránku, tak mě ze svých pout nepustila. Byla jsem hrozně zvědavá, zda Abi dokáže všechny úkoly z Josephova seznamu splnit (většinou to opravdu nebylo jednoduché a řada komplikací se objevila ještě dříve, než se k samotnému plnění vlastně dostala) a zda bude vše mít takový efekt, jaký si naplánovala. Doslova jsem hltala každou kapitolu a nemohla se od knihy odtrhnout. Autorka problémy s láskou navíc ještě okořenila zajímavým vývojem v pracovním životě hlavní hrdinky – ukáže se, že Abi bude muset zabojovat na více frontách.

„Přemýšlela jsem, proč tu hru na lásku zkoušíme znovu a znovu, i když víme, že zlomené srdce dokáže člověka poznamenat na celý život.”

Líbí se mi styl, jakým je kniha napsána – jednoduše bez složitých souvětí či odborných výrazů, není tedy třeba se na čtení příliš soustředit a přesto své dílo autorka napsala tak, že má pozornost neunikala nikam jinam. Nevědomky jsem se neustále plně soustředila jen na její příběh a to jednoznačně vypovídá o tom, jak mě to bavilo. Ačkoli by se někomu mohlo zdát, že je vše dopředu jasně nalajnováno a hned je jasné, jak vše dopadne, úplně to tak není. Autorka mě vývojem příběhu dokázala i překvapit. Takže děj rozhodně není předvídatelný. Je to romantika, u které si odpočnete od všedních záležitostí. Zároveň však vypráví o tom, co by v běžném životě mohlo být naprosto reálné.

„Někteří lidé potřebují čas, aby si uvědomili, co doopravdy cítí.”

A víte, co je na všem nejzajímavější? Námět na celé dílo má autorka z vlastní zkušenosti – zdá se, že sama dobře ví, k čemu vede takové plnění úkolů z tajného seznamu bývalého partnera. A tím si mě naprosto získala. Krásná obálka, velmi dobrý námět a nádherně zpracovaný příběh, ze kterého romantika vyloženě sálá. I když se to nejprve nezdá, vše je tak pozitivní, že vám to dokáže vlít novou energii do žil. Jsem si jistá, že tuto knihu si určitě přečtu znova.

Ukázka:

„Abs,” vzdychla a zakoulela očima, „ty věci ti právě vrátil. To je přece dost jasná známka, že všechno skončilo.”

„Ne,” zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou. Nemohla jsem se smířit s myšlenkou, že už se ke mně nevrátí.

„Když jste se rozcházeli, vyjádřil se dost jasně,” trvala na svém Sian. Soustředila se na svou sklenku vína a nepodívala se mi do očí. „Říkal přece, že podle jeho názoru jste příliš odlišní. A nezdá se, že ty by ses zítra probudila jako úplně jiný člověk.”

„Ale neříká se, že protiklady se přitahují? Minulý rok byl nejlepší v mém životě a tolik jsme si spolu užili, že nemůžu uvěřit, že to pro něj nic neznamenalo.”

Dopila jsem víno a nahlédla do kuchyně, jestli tam mám ještě nějaké lahve, ale regál byl prázdný. V posledních týdnech dostaly moje zásoby pití zabrat.

„Určitě to pro něj něco znamenalo, ale asi myslel víc dopředu. Nezapomeň, že je starší než my.”

„Je jenom o šest let starší než já.”

„Přesto už se asi chce usadit.”

„Ale to já taky. Vidíš, nakonec nejsme tak moc odlišní. Možná že jsem mu prostě neukázala své pravé já.”

Jak vyléčit zlomené srdce – Anna Bellová. Motto (Albatrosmedia), 2017.