Autor bestselleru Hvrecenzeězdy nám nepřály přichází na český trh s další knihou Papírová města. Málokdo ví, že tato kniha vyšla v originále o celé čtyři roky dříve než její slavná sestra Hvězdy nám nepřály. Obě knihy vydává  Knižní klub.

 Nápad. To je to, co se mi na knihách Johna Greena líbí nejvíce. Při čtení Papírových měst jsem byla doslova fascinována všemi těmi nápovědami, které Margo za sebou nechávala. No řekněte, napadlo by vás, že jedna z nápověd se skrývá v pantech od dveří?

 Hlavním hrdinou je Quentin Jacobsen, premiant třídy, chlapec držící se konvencí a nerozlučný kamarád Margo. Právě ona je jeho pravým opakem, dívka milující dobrodružství a odmítající jakákoliv pravidla. Asi nebude překvapením, že Quentin ji tajně miluje a obdivuje právě pro její nespoutanost. Pro mě byla hlavní hrdinkou  spíše Margo; ač vystupuje na začátku a poté až ke konci knihy, celý děj se vlastně točí jen kolem ní. Vše začíná prologem, kdy Quentin s Margo prožívají svá první dětská  dobrodružství. Po několika stranách se přesouváme již do přítomnosti, tedy do doby, kdy je oběma aktérům osmnáct let a mají těsně před maturitou. A právě v tomto  období Margo zmizí.Nikoho to příliš nepřekvapuje, neboť v minulosti utekla už několikrát. Jako vžy, tak i tentokrát za sebou nechává stopy, nyní však určené pouze pro Quentina. Netrvá dlouho a Quentin se společně se svými přáteli vydává na dobrodružné výpravy po Margininých stopách. Je doslova posedlý jejím nelezením a kvůli tomu neváhá lhát i rodičům či si zničit svou pověst slušného a všemi obdivovaného chlapce.

Papírová města je kniha nejvíce o emocích. Ty z ní doslova pryští na všechny strany a jejich středem vede ono Quentinovo pátrání po Margo. V knize vystupuje poměrně hodně osob a o každé z nich se více dozvídáme nepřímou charakteristikou – dle toho jak se chovají a jednají. Toto umí John Green skutečně výtečně, o žádném aktérovi se nezmíní jinak než prostřednictvím jeho chování, a přesto čtenář ví o jednotlivých osobách téměř vše.

Oproti dílku Hvězdy nám nepřály jsou Papírová města knihou veselou a sršící mládím a energií. Ač ani zde John Green nezapomněl na všudypřítomnou smrt, tak ji dokázal převálcovat radosti ze života. Musím říct, že bezmála čtyřicetiletého autora obdivuji pro jeho úžasnou schopnost vcítit se do ,,náctiletých“. Ať se jedná o popis jejich pocitů a niterných myšlenek, tak i chování, za které se nemusí stydět žádný správný puberťák.

Kniha byla mým vánočním dárkem a už další den jsem ji měla dočtenou. Ač jsou některé pasáže trošku zbytečně zlouhavé, tak mohu říct, že Papírová města se čtou výborně. K neustálému otáčení stránek mě nutily zejména další a další stopy, které za sebou Margo zanechávala a Quentin tak postupně rozlušťoval její tajemství. Ke gradaci děje také přispívá závěr knihy, kdy každá kapitola je jednou hodinou. Hodinou, kdy jsou přátelé blíže a blíže k nalezení Margo. Otázkou zůstává, zda bude živá či ne. To se dovídáme až na konci knihy, kdy přichází odpovědi na všechny otázky, jež jsou průběžně kladeny v celé knize.

Přestože jsem téměř o polovinu generace starší než aktéři knihy a některé jejich reakce či jednání mi připadaly poněkud pošetilé, Papírová města mě velmi oslovila. A to zejména díky naprosto unikátnímu nápadu a neotřelým myšlenkám.

Líbí se vám kniha? Zakoupit ji můžete zde.

John Green – Papírová města. Knižní klub, 2014.