200635_bigPokud si chci přečíst příjemnou oddechovku s napínavou detektivní zápletkou, vím, že ať sáhnu po jakékoliv knize Mary Higgins Clarkové, nebude to krok vedle. Ne nadarmo patří mezi nejčtenější současné autorky a i mou knihovnu zdobí již pěkná řádka jejích knih.

Na autorčiných dílech oceňuji zejména strhující popis prostředí. Autorka dokáže naprosto vtáhnout do děje.  Není výjimkou, že když zvednu oči od Maryiných knih, divím se, kde to vlastně jsem – vždyť před chvíli jsem stála vedle vraha v zatuchlém, tmavém sklepě!

Nikdy není pozdě zapadá do konceptu jejích předešlých románů, autorka je prostě věrná svému stylu psaní. I zde je dílo vyprávěno vševědoucím vypravěčem, který v každé kapitole přechází nad jiného hrdinu. Všem aktérům je věnováno vesměs stejně prostoru. Rovněž je zde famózní již zmiňované líčení prostředí a obálce knihy opět dominuje fotka. A samozřejmě nechybí kriminální zápletka.

Anotace knihy je stručná –  Manžel Laurie Moranové byl zavražděn před očima tříletého syna Timmyho. Chlapec se od té doby budí vzpomínkou na vrahovy pronikavě modré oči. Laurie je vyděšená ještě víc – hrozbou, kterou muž pronesl: „Vyřiď mámě, že teď je řada na ní a pak na tobě.“ Navíc Laurie právě rozjíždí televizní pořad o odložených zločinech. A na ten se dívá i pár krutě modrých očí…  Čekala jsem tedy, že se vše bude točit okolo této zápletky, avšak kniha je protkána hned dvěma vraždami. První, týkající se onoho vraha ,,Modrookáče“, a druhá, stará téměř čtvrt století. Vyšetřování obou násilných činů, zdánlivě spolu nesouvisejících, však probíhá v jedné dějové rovině.

Větší prostor tedy zabírá šetření té vraždy, která se stala před 20 lety. Jsou z ní podezřelé čtyři ženy, bývalé studentky a kamarádky. Všechny dostanou pozvání do pořadu zabývajícího se nevyřešenými případy. Každá z nich na natáčení kývne, jednak je za něj slíbena poměrně vysoká odměna, jednak se chtějí očistit z podezření.  O vraždě Grega, čili Lauriného manžela, se dočítáme na začátku a poté až na konci knihy. Jinak je spíše odsunuta do pozadí a v průběhu děje o sobě dává na vědomí jen malými střípky, většinou v podobě vrahových vnitřních monologů.

Děj se s přibývajícími stránkami začíná poněkud zamotávat – všechny čtyři ženy na sebe prozradí něco, čím čtenáře přesvědčí o své vině. Já jsem byla přesvědčena, že vím, kdo je ona vražedkyně. Ovšem chyba lávky! To by nebyla Mary Higgins Clarková, aby v závěru vše nezměnila. Takže vrah je usvědčen díky své nenasytnosti až v úplném závěru knihy.

Také se postupně ukazuje, kdo je vlastně ,,Modrookáč“ a proč vraždil a chystá se vraždit dále. Trošku mě zklamal konec, celou knihu jsem byla v očekávání, jak to s ním a s jeho vyhlídnutými oběťmi Timmym a Laurie dopadne. Velkolepé přípravy však vygradují velmi rychle a konečné rozuzlení sestává z několika vět. Což je ovšem škoda, protože celkový příběh je dokonale propletený a skládá se z detailů, které do sebe až neuvěřitelně zapadají. Vyplatí se tedy číst pozorně a nepřehlížet žádné důkazy, jež Mary Higgins Clarková předkládá. Umí si se zápletkou skutečně pohrát a to, co se zpočátku jeví jako nedůležité, může být v závěru tím, co se stane rozhodujícím v otázce života a smrti.

Ukázka:

Všechen pečlivě nanesený make-up mizel v namydlené žínce a Claire se znovu a znovu ujišťovala, že po šminkách nezůstala ani stopa. Ale nalíčení rozhodně posloužilo účelu, řekla si. Viděla jsem, jak se všichni tvářili, když jsem se objevila, zvlášť Rob Powell. Nejsem si jistá, jestli Nina omdlela opravdu nebo to jen předstírala. Je docela dobrá herečka, přestože to nedotáhla do bůhvíjakých výšin.

Mary Higgins Clarková – Nikdy není pozdě. Alpress, 2014.

Knihu poskytlo internetové knihkupectví

logo knihcentrum rodinka