Dvojnice
Chcete si přečíst nějaký pohodový příběh? Akorát nevíte, jaký si vybrat? Já vám mohu doporučit knihu Chce to dva od autorky Natalie Coxové.
Třicetiletá Clemency Fryeová má za sebou mimořádně mizerný rok a svůj život považuje z mnoha důvodů za totálně zpackaný. Ale začneme raději něčím pozitivním: Clem ráda bruslí – vlastně pravděpodobně není nic, co by uměla lépe. Ráda by vynikala v něčem pozoruhodnějším, v něčem, co má pro společnost větší hodnotu. Ale své přednosti si člověk nevybírá, jednoduše je dostane do vínku. Během jízdy na kolečkových bruslích si vždy dokonale vyčistí hlavu. Na vysoké škole studovala psychologii, získala dobře placenou práci marketingové analytičky, kterou však zanedlouho opustila, aby následovala hlas svého srdce – začala pracovat v obchodě se sýry. Jenže toto rozhodnutí ji bohužel přivedlo až na hranici bídy…
Před několika měsíci se rozešla s přítelem. Jejich vztah trval rok a půl. Bohužel Marcus v jejím životě i nadále figuruje – Clem už sice není jeho přítelkyní, ovšem Marcus ji považuje za nejlepší kamarádku. A všichni dobře víme, že takové vztahy nedělají dobrotu… Což si uvědomuje i Clem. Ačkoli společně prožili i hezké chvíle, nyní s ním vede jen dobře promyšlené rozhovory a přemýšlí, jak se od něj distancovat.
Jejím nejlepším přítelem je Karlík Bucket. Víte, kdo se pod tímto jménem skrývá? Kříženec bernardýna a irského vlkodava. Clem vlastně psa nikdy nechtěla, ale Karlík si k ní našel cestu sám. Jako tříměsíční štěně se zkrátka jednoho dne objevil u jejích dveří. Nejprve ho chtěla zavézt do psího útulku, ale nakonec nic takového nedokázala. Tenkrát ještě netušila, že roztomilé štěňátko vyroste do výšky téměř jednoho metru (v kohoutku) a bude mít packy, za které by se nemusel stydět ani medvěd!
Kromě patálií s bývalým přítelem řeší ještě mnoho dalších problémů: nevychází s jedním ze svých sousedů. Je zaujatý vůči Karlíkovi, dokonce si vymohl i soudní zákaz volného pohybu! Komplikovaný je i její vztah s rodiči, kteří před svými finančními problémy utekli do zahraničí. A aby toho nebylo málo, jednoho dne zazvoní i dveří hlavní hrdinky policisté: se zatykačem. Ukáže se, že se někomu podařilo ukrást její identitu a nadělat jí tak spoustu problémů.
„Každý má nějaký problémy. A občas udělá špatný rozhodnutí. A pak musí nést jejich důsledky.“
Příběh v sobě ukrývá i lehce detektivní linku – Clem se totiž rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a po své dvojnici (a zároveň podvodnici) se porozhlédne sama. Policie má plné ruce práce s mnohem důležitějšími případy a na prkotiny jim nezbývá čas. Jenže Clem se s podvodnicí potýká čím dál častěji a vypadá to, že podvodnice o Clem ví úplně všechno. Kam až tohle dojde? A pozor: detektivní linka spojená s pátráním se lehce prolíná s linkou romantickou…
Kniha mě zaujala obálkou, která dokonale vystihuje celý příběh. Nadšení jistě budou všichni pejskaři. Karlíka si prostě oblíbíte – kdo by nechtěl mít doma psa podobného bernardýnovi, který je naprostý kliďas? Jen čas od času ho něco vyvede z míry, ale výsledkem jsou velmi humorné situace!
„Vždycky si říkám, že kdybych v některém z příštích životů měla být pes, chtěla bych za pána někoho, jako jsem já – jinými slovy měkkou, se kterým se dá cvičit.“
A i když bych to v tomto vyprávění nečekala, autorka v něm dokázala zpracovat i některá z důležitých témat. Všichni bychom měli dávat pozor na své věci! Pokud vám chybí některý z důležitých dokladů, určitě byste si toho měli včas všimnout. Chudák Clem vůbec netušila, že u sebe už nějakou dobu nemá řidičský průkaz. A tak samozřejmě došlo k jeho zneužití. Ani si nestačila všimnout podezřelých plateb na svém bankovním účtu… Takže ač jde o pohodový příběh, nabízí i důležité poučení.
Láska, domácí mazlíčci, krádež identity, pátrání a humorné situace. To vše vám kniha Chce to dva nabízí. Já jsem si čtení užila!
Ukázka:
„Mám tady váš dluh z minula,“ pokračuje číšník. „Mám vám ho připsat na tenhle účet?“ Bianca a já se na sebe překvapeně podíváme. Naposledy jsme tu byly před Vánoci, takže nemám tušení, o čem mluví.
„Jaký dluh?“ zeptám se.
„Napsala jste nám potvrzení. Minulou středu. Když jste si zapomněla kartu?“ Číšník vytáhne malý bílý koktejlový ubrousek, na němž je něco slabě naškrábáno perem. Bianca se otočí ke mně s vyčítavým pohledem v očích.
„Takže tys mi byla nevěrná?“ uhodí na mě.
„To mi říká ta pravá,“ odbudu její obvinění rezolutně a otočím se zpátky k číšníkovi. „Je mi líto, ale minulou středu jsem tady nebyla,“ informuju ho zdvořile. Jsem si tím naprosto jistá: každou středu večer mě najdete na krytém stadionu, kde s dvěma tucty dalších udělaných ženských na kolečkách objíždím závodní dráhu, dokud nepadnu únavou.
„Aha,“ zakoktá číšník nejistě a jeho pohled přeskakuje ze mě na Bianku. „Ale… jmenujete se Clem, ne?“
„Jo,“ odpovím ostražitě.
Číšník mi podá ubrousek. „Takže… napsala jste tohle?“
V tu chvíli už vypadá dokonale zmateně a nemálo zklamaně. Předkloním se, s přimhouřenýma očima se podívám na ubrousek a čtu na něm:
Dlužím Vám 12 liber a 75 pencí. Zaplatím brzy. Díky, Clem xx
„To není moje písmo,“ prohlásím a nedůvěřivě vraštím obočí.
Napsat komentář