Na konci minulého roku potěšil Robert Bryndza své fanoušky novým pokračováním série s hlavní hrdinkou Erikou Fosterovou. Neuplynulo ani půl roku a máme tu další nový příběh tohoto oblíbeného spisovatele! Tentokrát jde o pokračování série s hlavní hrdinkou Kate Marshallovou Ďáblova cesta.

A jaké pátrání Kate a jejího kolegu Tristana čeká? Před jedenácti lety se během táboření na místě s příznačným názvem Ďáblova cesta ztratil tříletý chlapec Charlie. Jeho babička Jean Julingsová přesvědčí Kate, aby se případu ujala a zjistila, co se oné noci stalo. Trápí ji výčitky svědomí, protože právě Jean nechala chlapce v noci na chvíli samotného. A když se vrátila, byl pryč… Bohužel Jean není ke Kate zcela upřímná. V čem jí lže? Jaká je minulost této ženy? A podaří se Kate zjistit, co se malému chlapci stalo? Podezřelé okolnosti postupně vyplouvají na povrch…

Kate to tentokrát nebude mít jednoduché, protože se jí případ v některých ohledech osobně dotkne. I ona prožila temné období, kdy se jako matka malého synka ocitla v hledáčku sociální pracovnice. Stejně jako před lety Jean a její dcera Becky – matka malého Charlieho.

Všechny příběhy Roberta Bryndzy mají jeden společný znak: jsou neskutečně čtivé. Sama nechápu, jak to autor dělá, ale žádnou z jeho knih zkrátka nejsem schopna odložit rozečtenou. Dokáže mě do děje tak vtáhnout, že musím číst, dokud neotočím poslední stranu. Ale přiznávám: už předem se na to neskutečně těším. Oproti některým předchozím vyprávěním jsem sice tentokrát dokázala odhadnout, kam autor se svou zápletkou směřuje, ale taková prkotina mě samozřejmě nemohla od čtení odradit! I tak jsem celou knihu opět přečetla s chutí.

Mám takový dojem, že už jsem to v některé z recenzí týkající se knihy Roberta Bryndzy psala, ale tento autor by dokázal poutavě sepsat i nákupní seznam. Zkrátka si myslím, že všichni dobře víme, že Robert prostě umí psát. Zbytečně nezabíhá do detailů, které nejsou důležité, dokáže vymyslet uvěřitelnou zápletku a oblíbila jsem si obě jeho hlavní hrdinky (Eriku i Kate), které se neohroženě pouští do jakéhokoli více či méně nebezpečného pátrání. Jeho popisy jsou autentické – i já si připadám, jako bych se ocitla uprostřed všech temných událostí, o nichž píše. Napětí postupně graduje, Robert vás zkrátka nenechá ani na chvilku vydechnout! Oddechnete si až na konci celého příběhu. Alespoň já jsem u žádné jeho knihy neměla dojem, že by se děj vlekl.

Nenechte si ani vy ujít další případ neohrožené dvojice soukromých detektivů a pusťte se do čtení.

Ukázka:

„Co se stalo, když se vrátili?“ zeptala se Kate, když mlčení trvalo dostatečně dlouho, aby jí připadalo vhodné pokračovat.
„Byla jsem pořádně vytočená, ale mlčela jsem, dokud jsme se nenajedli. Pak jsem Becky odtáhla k vodě, kde jsem si to s ní chtěla vyřídit. Ale řekla mi, že Joelovi ta kapela zaplatila sto liber, když zaskočil za jejich nemocného kytaristu. A půlku peněz mi dala na domácnost. Pak už jsme byly v pohodě. Vrátily jsme se od řeky, Joel zapálil oheň, opekli jsme si marshmallow a snědli spoustu čokolády. Koupili mi moje oblíbené pití, Babycham, šumivé víno…“ Jean si povzdechla. „Pořád mám ten večer živě před očima, jak jsme seděli všichni spolu u ohně. Šťastní. Znáte ty letní večery při západu slunce, kdy vám připadá, že trvají celé hodiny?“
Kate přikývla. „Ano.“
„Když má obloha oranžovou barvu a slunce svítí nízko nad obzorem… Měla jsem pocit, jako když tam ten večer sedíme jenom my a Bůh. A to ani nejsem věřící… Byl to nejdelší den v roce, jednadvacátý červen. Každopádně kolem půl desáté, když už se stmívalo, byl Charlie konečně unavený a všichni jsme šli spát. Když si lehnul, šla jsem si ještě zapálit. Charlie mě nechtěl pustit, ale hodlala jsem zůstat jen před stanem.“ V tu chvíli se Jean zadrhl hlas a posadila se na posteli.
„Je vám dobře?“
„Jo, jen se snažím najít pohodlnou polohu. Charlieho jsem tam nechala a vyšla jsem na Ďáblovy kameny. Od stanu to bylo dvacet nebo třicet metrů, jestli vůbec.“
Jean si položila ruku na ústa, jako by se jí z té části vyprávění udělalo špatně.
„To je v pořádku,“ snažila se ji uklidnit Kate.
„Ne, to není v pořádku. Byla jsem pryč pár minut, a když jsem se vrátila ke stanu, Becky z něj právě vylézala. Říkala, že Charlieho spacák je prázdný. Počasí se rychle změnilo. Všude se vznášela taková zvláštní mlha, hodně hustá a sahala asi ke kolenům. Nejdřív jsem si myslela, že mě Charlie šel hledat a v té mlze se ztratil.

Ďáblova cesta – Robert Bryndza. Praha: Cosmopolis, 2023.