13329824_623324871149128_1780555763_nHned po koupení této knihy jsem se těšila, až se do ní pustím, protože anotace zněla opravdu skvěle. Hlavní hrdinka mi byla hned po pár stránkách velice sympatická. Byl zde zastoupený černý humor, který já mám ráda a forma dopisů mi také vyhovovala. 

Teď už přejdeme k samotnému příběhu Kečupových mračen. Zoe (přezdívka, kterou si sama dala, aby ji nebylo možné odhalit) je normální holka, která má přísnou výchovu, a tak je neskutečně šťastná, když jí rodiče dovolí jít na párty k nejhezčímu a nejoblíbenějších klukovi na škole. Při příchodu se seznámila se starším klukem Aaronem, který vypadal, že na párty vůbec nepatří. Nevěděla, jak se jmenuje, ale skvěle si rozuměli. Bohužel ji však chvíli potom odtáhla pryč její nejlepší kamarádka. Zoe potom tajemného kluka hledala naprosto všude, bohužel ho nikde nenašla. V tu chvíli se nám na scéně objevuje opilý Max a s ním přicházejí problémy…

O téměř dva roky později si najde Zoe vraha, který se právě nachází v cele smrti, a rozhodne se mu svěřit se svým příběhem, který prokládá aktuálními informacemi ze svého okolí, které celý děj doplňují.

Víc vám o ději neřeknu, protože cokoliv dalšího by vám kazilo čtenářský zážitek, a to já rozhodně nechci.

S knížkou jsem byla velice spokojená, byla to zábavná četba, kde se ovšem objevily i ne příliš veselé věci. Kniha se četla opravdu dobře a ani milostný trojúhelník knihu nepokazil, ale za ten konec by si autorka zasloužila pánví po hlavě… Ona to prostě nemohla v klidu ukončit, a tak přidala dopis, který nikdy nebude doručený a hned po napsání bude zničený (u jeho čtení jsem si celkem dost pobrečela). Potom to zakončí zápiskem z deníku sestry Zoe, který jsem ani nedočetla, protože jsem si nechtěla zkazit dojem z knihy a nejsem si jistá, jestli si ho vůbec někdy přečtu.

Zoe je holka, u které jsem chvílemi nechápala její myšlenkové pochody typu ,,Miluju tohohle kluka, takže budu chodit s jeho bratrem“ . Taky v tom nevidíte naprosto žádnou logiku? Jinak ale byla vtipná a celkem inteligentní, takže jsem s ní neměla nějak extra velký problém.

Max je trochu natvrdlý kluk, který se snaží se tvářit, že nikoho nepotřebuje a všechno zvládne sám, protože on je ten nejlepší. Ovšem, když se se Zoe sblíží, začneme pomalu poznávat jeho pravou povahu (jako když loupete cibuli a při sloupnutí každé vrstvy se dozvíte něco nového a překvapujícího).

Aaron je záhadný, vtipný, zkrátka úžasný, to se jinak prostě říct nedá. Snad každá holka by ho chtěla (nebo se tu najde někdo, kdo má radši Maxe?). Na druhou stranu i on měl chvíle, kdy byl na zabití.

Obálka je opravdu zajímavá, hlavně ti ptáčci na boku dodávají knize nevšední nádech.
 

Ukázka:

Milý pane Harrisi,
jestli jste tenhle dopis otevřel, tak to asi znamená, že Vás zajímá, co se chystám napsat dál. To je bezva, ale neberu to jako kompliment, protože ruku na srdce, dokážu si představit, jak se ve své cele smrti musíte nudit a že nemáte nic na práci, teda kromě svých básní, které jsou mimochodem fakt dost dobré. Hlavně ten sonet o smrtící injekci. Četla jsem je na Vašem profilu a z té o divadle se mi chtělo brečet. Vsadím se, že když se v tom představení Dorotka vydala po cestě dlážděné žlutými cihlami, netušil jste, že za čtyřicet osm hodin spácháte vraždu. 

Zvláštní: dokážu to napsat bez mrknutí oka. Bylo by to jiné, kdybych to taky neudělala. Předtím bych se Vás nedotkla ani násadou od koštěte, ale teď jsme na stejné lodi. Úplně na stejné lodi. Zabil jste někoho, koho jste měl milovat, a já zabila někoho, koho jsem měla milovat. Oba známe tu bolest a strach a smutek a vinu a stovky dalších pocitů, které ani nemají jméno.

Kečupová mračna – Annabel Pitcherová, Slovart, 2015.