NeObyčejní: Příběh o ctižádosti

NeObyčejní od V. E. Schwabové jsou dle anotace skvělým příběhem o ctižádosti, žárlivosti, touze a nadpřirozené moci. Těchto několik slov je opravdu výstižných pro celou knihu, která je inspirovaná komiksovými hrdiny.

Hlavními postavami jsou Victor Vale a Eliot Cardale – dva ctižádostiví studenti medicíny Locklandské univerzity a zároveň také spolubydlící, kteří touží po nadpřirozených schopnostech. Oba patří k nejlepším studentům a předhánějí se v tom, kdo dosáhne lepších výsledků. Vše začne tím, že si mají vybrat téma svých diplomových prací. Zatímco Victor zvolí adrenalin a jeho fyzické a emocionální aktivity, Eliot by se rád zabýval argumentací pro teoretickou možnost existence NeObyčejných lidí, založené na zákonech biologie, chemie a psychologie. Při výběru těchto témat ještě netuší, jak blízká si jejich témata jsou a co všechno v rámci svého bádání dokáží.

„Všechno začíná právě tím, že něčemu věříme. Vírou.“

Zatímco Victor je nejprve k existenci NeObyčejných skeptický, Eliot je o jejich existenci přesvědčen a hodlá se zabývat tím, zda se tak už narodí, nebo se jimi stávají v průběhu svého života. Velmi brzy přichází na to, že mají společnou jednu věc: prožité trauma. Prožitky blízké smrti a silná vůle žít, ve které hraje velkou roli adrenalin, přináší neobyčejné schopnosti. Eliot se nejprve pro existenci NeObyčejných snaží najít pouze vědecké vysvětlení, jenže Victor, který v tak důležitém objevu nechce zůstat pozadu a rád by do výzkumu také zasáhl, se chce zabývat i tím, zda by nebylo možné je přímo vytvořit… Tím se však oba dostávají na velmi tenký led: možná nebudou schopni zajistit ani pouhé přežití, natož získání nové nadpřirozené schopnosti.

„V životě usilujeme spíš o to, abychom něco dokázali, než vyvrátili. “

Příběh je chytlavý, námět nezvyklý – touha umřít se mísí s touhou přežít a získat neobyčejné schopnosti. Otázkou je, která touha bude silnější a kam až dožene Victora a Eliota jejich vzájemná soutěživost?

Velmi zajímavý je charakter postav. Dlouho jsem nedržela v ruce dílo, ve kterém by bylo tak obtížné najít u některého z hrdinů kladné povahové rysy. Jakmile budete mít dojem, že některý z nich je klaďas, udělá něco, co ho okamžitě přiřadí k záporákům – autorka si se svými čtenáři tedy umí pořádně pohrát.

Na knize se mi líbí, jak V. E. Schwabová pracuje s časem: prolíná přítomnost s minulostí, prostřednictvím minulosti vysvětluje, co se vlastně stalo, takže se čtenář zásadní okamžiky, které se odehrály už dříve, dozvídá postupně ve spojení s přítomností a nikoli všechny najednou. Tím si autorka zajišťuje vaši plnou pozornost a je to také to, co příběh činí poutavým. Zároveň budete muset u čtení trochu přemýšlet, abyste věděli, co, kde, kdy… Co se mi naopak příliš nelíbí je, že se Victor a Eliot až příliš často pohybují na hranici (možná by bylo výstižnější napsat přímo za hranicí) života a smrti. Zkrátka z mého pohledu zbytečně riskují. Na druhou stranu milovníkům superhrdinů s nadpřirozenými schopnostmi se bude kniha s velkou pravděpodobností líbit, takže právě jim ji mohu jednoznačně doporučit.

Ukázka: 

„Nic z toho nepodceňuju,“ řekl Eli a odbočil na parkoviště. Část jeho nadšení se evidentně vytratila. „Je to induktivní, ne deduktivní teorie. Nemůžeme se prostě radovat z toho, že jsem možná kápnul na klíčový objev? NO potřebujou PBS. Vždyť už to je sakra pěkná síla, nebo ne?“

„Jenže to nestačí,“ řekl Victor.

„Nestačí?“ utrhl se na něj Eli. „Vždyť je to začátek. A to něco znamená. Každá teorie se potřebuje od něčeho odrazit, Vicu. Ta hypotéza o PBS – ten koktejl dušení a fyzické reakce na trauma – ta obstojí.“

Pří Eliho slovech se ve Victorově mysli začalo klubat cosi malého a nebezpečného. Nápad. Způsob, jak by se dal Eliho objev proměnit v jeho vlastní, nebo alespoň v jejich společný.

„A navíc je to diplomka,“ pokračoval Eli. „Snažím se jen najít vědecké vysvětlení pro fenomén NO, a ne někoho takového vytvořit.“

Victorovi zacukalo v koutcích úst a tohle cukání postupně přerostlo v úsměv.

„A proč ne?“

NeObyčejní – V. E. Schwabová. Argo, 2017.