Láska, která štěká

Už jste četli nějaký příběh, jehož vypravěčem by byl pejsek? Já zatím ne, takže byl nejvyšší čas nějakou takovou knížku vyzkoušet. Má volba padla na autorku Frauke Scheunemannovou a její novinku s názvem Jezevčíkova kocovina, která je už druhým dílem volné série nazvané Z pohledu jezevčíka. Přiznám se, že jsem vynechala první díl a začala rovnou druhým – kromě toho, že si tak prozradíte děj z prvního dílu, to však žádný problém není. A já se i přesto k němu hodlám vrátit.

Autorka prostřednictvím jezevčíka Herkula vypraví příběh jeho paničky Carolin Neumannové, která si malého jezevčíka vzala z útulku. Původně se jmenoval Carl – Leopold Eschersbach, jeho dřívější majitelé ho však jako křížence jezevčice a teriéra ve svém čistokrevném chovu nesnesli a odnesli ho do útulku. V prvním díle se Herkules snaží své paničce najít vhodného partnera. A věřte, že pes má zcela jiné nároky než člověk. I tak se mu to podařilo a Carolin se seznámila s veterinářem Markem Wagnerem. Nyní nastal čas, aby Carolin s Markem začali po roce vztahu žít společně. Herkules je nadšený, že budou všichni i s Markovou devítiletou dcerou Luisou tvořit rodinu. Jenže nic není tak jednoduché, jak to vypadá, takže do vztahu mezi Markem a Carolin začne zasahovat především Markova bývalá žena Sabina, která ze společného soužití Marka a Carolin není příliš nadšená. Jak se vše může zamotat, když se v životě partnerů znovu objeví jejich bývalí partneři? I když mají Mark a Caroline mezi sebou tajnosti, před Herkulem nic neutají. Jak do jejich vztahu zasáhne Herkules tentokrát? Podaří se ho malému pejskovi zachránit?

„Konkurenci je třeba mít stále na očích.“

Herkules má tedy opět plné tlapky práce – navíc má také spoustu starostí sám se sebou, protože prožívá svou první lásku. Zamiloval se do plavé fenky zlatého retrívra s krásným jménem Cherie a vůbec mu nevadí, že je dvakrát větší než on. Jenže musí vymyslet, jak by ji okouzlil. Možná se budete divit, ale mezi psí a lidskou láskou zase tak velké rozdíly nejsou – i pes dokáže kvůli lásce udělat spoustu nesmyslů.

„Muži se snaží vždy vyklouznout a očekávají, že se věci vyřeší nějak samy od sebe.“

Jezevčíkova kocovina je vlastně humorný příběh o mezilidských vztazích. Dalo by se říct, že poměrně banální – přece jenom problémy spojené s mezilidskými vztahy najdeme ve většině knih. Jenže tento příběh má něco navíc – něco, čím je zajímavý. A to je právě jezevčík Herkules – originální je jeho pohled na problémy, které lidé řeší, a na komplikace lidských vztahů. Jeho názory jsou takovým příjemným a zábavným okořeněním celého vyprávění. Jako pes jen těžko může chápat některé chování lidí, navíc příliš nerozumí ironii a podtextu v lidské řeči. Zábavná jsou především srovnání lidských vztahů se psí smečkou a dále také rozhovory mezi jezevčíkem Herkulem a jeho kamarádem kocourem Felixem, který mu jako starý mazák dává do života spoustu užitečných rad a vysvětlí mu právě to, co Herkulovi není jasné.

„Tu a tam trochu zalhat zjednodušuje život.“

Vzhledem k tomu, že hlavním hrdinou je pes, bych knihu doporučila zejména čtenářům s kladným vztahem ke zvířatům. V takovém případě se u čtení určitě příjemně pobavíte.

Ukázka:

„Hej, ty spíš?“ Charlotta zůstala stát a nelaskavě do mě strčila čumákem.   „Dvakrát jsem se tě už zeptala na novou rodinu, ale neodpověděl jsi mi.“

„Promiň, nějak jsem se zamyslel. Co bys chtěla vědět?“

„Jak žijete teď u toho veterináře? Když jsi tu byl naposledy, tvoje nová panička ho moc dlouho neznala.“

„Ach, to je paráda. Jsme teď opravdová rodina. Otec, matka, dítě, pes.“

„Dítě? Jak k němu tak rychle přišli? Žena mladého stájníka čekala dítě, ale trvalo dost dlouho, než bylo hotové. Tedy, určitě celou zimu a pak ještě přes jaro.“

„Veterinářovo dítě už bylo hotové, než se s ním moje panička Carolin potkala.“ Teď se zase zastavila Charlotta a zmateně si mě prohlížela.  „Ano. Marc už je použitý muž,“ dodal jsem důležitě.  „To znamená, že už měl předtím jednu ženu, a od ní má to dítě, Luisu, je moc milá.“

„A co teď s tou starou ženou? Bydlí taky u vás, nebo co s ní udělal?“

 „Ne, přirozeně s námi nebydlí. Lidi vždycky žijí jen ve dvojicích. Aspoň si to myslím. Ještě jsem nikdy neslyšel o muži, který by žil se dvěma ženami, nebo o ženě se dvěma muži. Ta stará žena žije někde jinde. Ale nedávno k nám přišla a byl z toho pořádný rozruch. Už jsem si myslel, že nám chce Luisu sebrat. To ale nakonec nechtěla.“

 „Možná chtěla spíš ukrást toho veterináře?“ Charlotta nabídla novou zajímavou teorii.  „Když už jí jednou patřil, chtěla by ho třeba zase zpátky.“ 

Je to možné? To by přinejmenším vysvětlovalo, proč byla Carolin z celé té události tak naštvaná. Ale jak se krade muž? Marc je přece nejméně o hlavu vyšší než ta Sabina – nevěřím, že by měla dost síly na to, aby Marka z našeho bytu odnesla. Luisu by snad zvládla, ale Marka? Bez šance. 

Jezevčíkova kocovina – Frauke Scheunemannová. Ikar, 2017.