Ten třetí

Marně přemýšlím, zda jsem už někdy měla možnost ponořit se do polské literatury. Momentálně si však nevzpomínám, že bych po nějakém díle z této země sáhla. Až nyní – pustila jsem se do novinky od nakladatelství Jota s názvem Dívka o půlnoci, jejíž autorkou je Katarzyna Bonda. A musím říct, že to rozhodně nebyla chyba. Pohybuje se na pomezí detektivky a thrilleru, já v ní vidím také velké množství psychologie a působí na mě zcela odlišně, než ostatní knihy tohoto žánru, které jsem v poslední době přečetla. Pravděpodobně to bude tím, že mě většinou lákají severské detektivky, jejichž tématika a hlavní rysy bývají podobné. Pokud tedy potřebujete změnu, mohla by to být dobrá volba.

„Nehledej zlo, samo si tě najde.“

Dívka o půlnoci je rozdělena do dvou částí – první se odehrává v zimě roku 1993 a druhá (rozsáhlejší) na jaře 2013. I když to nejprve vypadá, že kvůli dvacetiletému odstupu jde o dva odlišné příběhy, postupem času zjistíte, jak jsou nitky obou částí propletené a jak se vyvíjel život postav, které vystupují v obou částech. Budete překvapeni, jak jednoduše se z nenápadné postavy první části stane výrazná postava části druhé. V každé z těchto částí se samozřejmě odehrají zásadní události, které mají význam pro celé dílo.

„Jediná jistota v našem životě je změna.“

Mezi negativa bych zařadila to, že v příběhu vystupuje poměrně velké množství postav. To ovšem nebude problém, pokud ho celý přečtete jedním dechem (nestihnete zapomenout, kdo je kdo) nebo si sem tam uděláte nějakou poznámku. Na druhou stranu velké množství postav zajišťuje to, že zde najdeme opravdu široké spektrum jejich charakterových vlastností. Také je pravda, že některé pasáže jsou poměrně rozvláčné – autorka se hodně rozepisuje a popisuje řadu okolností, bez kterých by se čtenáři pravděpodobně obešli a které se nezdají příliš důležité. Tomu také odpovídá celkový počet stran – rozhodně patří k objemnějším dílům, což by některé čtenáře určitě mohlo odradit (zejména ty, kteří preferují útlejší). Já však mezi tento typ čtenářů nepatřím (mám raději podrobnější příběhy, do kterých se mohu ponořit na delší dobu) a přestože souhlasím s tím, že Katarzyna Bonda zvolila pomalejší rozjezd (asi tak pětinu knihy si budete říkat, kdy se konečně něco stane a kde je hlavní pointa), troufám si říct, že vám to autorka následně vynahradí. Takže doporučuji vytrvat a se čtením nepřestávat.

Líbí se mi, že příběh není koncipován příliš drasticky – krev nestříká z každé stránky a je zaměřen spíše psychologicky (tím se také liší od jiných detektivek). Právě z tohoto pohledu jsem si opravdu oblíbila jednu z hlavních postav. Jde o ženu, která provádí výzkum životních příběhů zločinců v rámci svého doktorského studia na fakultě investigativní psychologie Huddersfieldské univerzity ve Velké Británii. Nyní se však po sedmi letech vrací do své rodné země – do Polska, kde chce svůj výzkum dokončit. Vedle toho se také zabývá tvorbou expertíz: jejím úkolem je vypracovat profil pachatele – popsat ho a najít motiv jeho činu, nejedná na hraně zákona, ale chodí za lidmi, mluví s nimi, následně analyzuje informace a činí závěry. Z různých indicií tak dokáže odhadnout, zda je pachatelem muž nebo žena, přibližný věk či charakterové vlastnosti, což policii usnadní jeho dopadení. Rovněž jde o ženu, která to ve svém vlastním životě neměla příliš jednoduché. Jakou roli zde bude tato žena hrát?

„Veliké štěstí má svou cenu, jenom problémy jsou zadarmo.“

Přestože v Dívce o půlnoci se neodehrává jedna vražda za druhou, rozhodně to neznamená, že v ní nenajdete taková témata, která jsou pro detektivky typická. Právě naopak – dlouho jsem nečetla nic, co by bylo více prostoupené mafií, korupcí, drogami, podvody, zpronevěrou či zkorumpovanými policisty. Nebudete vědět, kdo vlastně stojí na straně dobra a kdo na straně zla. Kdo je padouch a komu máte fandit? A tak je to správně. Autorka vás bude nutit neustále přemýšlet o tom, kdo je kdo. I když si budete myslet, že už víte, co a jak se stalo, brzy zjistíte, že nevíte nic. Zkrátka je vše jedním velkým překvapením – včetně závěru.

Ukázka:

Musí myslet na sebe. Vytvořit nějaký plán. Na všechny se vykašlat, všechny napráskat fízlům, schovat se do své liščí nory, zmizet. Co by to bylo za život, kdyby jenom přežíval v neustálém strachu, že ho někdo zastřelí? Nebude přece pořád utíkat. Nepomůže mu právník ani podplacený soudce, pokud ho nepodplatí ten správný člověk. Nikdo se za něj nepostaví. Všichni se od něj odvrátí. Práskač vždycky zůstává sám. Klid, ještě pořád je šance. Nebo přinejmenším několik možností. Tady je v bezpečí. Aspoň zatím, nepředstavoval si, že by seděl déle než tři měsíce. Teď ne. Dřív, ještě před několika lety, by to možná vydržel. Dnes by radši zemřel, než aby žil jako všichni ti všiváci po osmi na patnácti čtverečních metrech, nic než ponížení, disciplína, chudoba. Může spolupracovat a celý život utíkat, anebo se  se ctí utopit v tom bahně, které způsobil. 

Dívka o půlnoci – Katarzyna Bonda. Jota, 2016. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Jota.