Iva Hadj Moussa patří ke známým českým autorkám. Na svém kontě má mnoho příběhů, kterými zaujala široké spektrum čtenářů. Pokud její knihy vyhledáváte i vy, nenechte si ujít nový román Těžké duše.

Hlavním hrdinou je Johanes Šoupa – rozvedený muž na prahu padesátky, který se živí jako vyklízeč bytů. Přijde vám to jako divné povolání? Nenechte se zmást, on dobře ví, že se vždy najde někdo, kdo ho bude potřebovat!

„Vyklízení nikdy nevyjde z módy, nezničí ho virová pandemie, sebevětší inflace ani ta nejumělejší inteligence. Lidským údělem je vytvářet kolem sebe bordel. Hromadit věci. Budovat si citovou vazbu ke starým křápům. A někdo to po nich musí uklidit. Někdo jako já.“

Ve volném čase vychovává svou šestnáctiletou dceru Žofii, kterou má ve střídavé péči. Čím dál více si však uvědomuje, jak těžké je být rodičem. Občas si připadá jako uklízečka pro náctiletou (věčně rozmrzelou a přecitlivělou) princeznu. Ani hlas na ni zvýšit nemůže, aby jí tím nezpůsobil celoživotní trauma. To nehodlá riskovat!

„Údělem dnešních rodičů je bát se vlastních dětí.“

Kdysi si život pořádně užíval, ale nyní to vypadá, že pomalu ztrácí dech. A uvědomuje si, že stárne! Navíc bojuje s frustrací ze současného světa, kterému pomalu přestává rozumět. Naštěstí má několik kamarádů, se kterými ho pojí láska k heavy metalu a kteří ho nenechají propadnout depresi. Co kdyby tedy oprášili nástroje a založili kapelu? Stejný nápad už měli před lety a tehdy byli docela úspěšní!

„Netrapte se věcma, který nemůžete změnit. Protože pak budete akorát nasraný.“

Johanes působí jako obyčejný muž, který tak nějak proplouvá životem a snaží se najít něco, co by mu udělalo radost. V milostném životě nemá příliš štěstí, za což nejspíš může i sexuální skandál, kterému musel před lety čelit… Jako většina lidí, i on má svého kostlivce ve skříni. Najde díky kamarádům a hudbě zase smysl života?

Líbilo se mi, že Iva Hadj Moussa napsala román z pohledu muže. Rozhodně bylo zajímavé sledovat, kam se ubírají myšlenky hlavního hrdiny. Co ho trápí, co upoutá jeho pozornost, jak vnímá různé problémy… A řekla bych, že autorka mužská trápení dokázala vystihnout. Já jako žena jsem tedy s hlavním hrdinou většinou nesouzněla (zkrátka bych se rozhodovala jinak a řešila jiné problémy), ale do některých situací jsem se i já dokázala vcítit! Řekněte sami: neměli jste někdy v obchodě plné zuby samoobslužných pokladen? Když jste marně hledali správnou položku? V tomto konkrétním případě jediný rozdíl mezi mnou a Johanesem spočívá v tom, že já jsem nikdy nenašla odvahu sebrat se a od rozmarkovaného nákupu a naštvaně odejít. Ale chtěla jsem!

Co se týče stylu psaní, nejprve je třeba si uvědomit, kdo je hlavním hrdinou. Téměř padesátiletý muž, který si rád dá s kamarády v hospodě pivo, miluje hru na elektrickou kytaru, heavy metal a nezapomene se otočit za každou ženou, která kolem něj projde. Mluví tedy samozřejmě nespisovně a daleko nejde ani pro vulgarismy. Ovšem vše působí přirozeně – k muži jako Johanes to zkrátka patří. Bonusem je, že jsem se během čtení i pobavila: nechybí humorné situace či sarkastické poznámky.

Příznivci české literatury a vyprávění „ze života“ by si Těžké duše určitě neměli nechat ujít.

Ukázka:

Vyčistím si zuby a zahlídnu se v zrcadle. Jsem to vůbec já? Kdy přesně nastal ten moment, kdy jsem začal bejt hnusnej, starej a opotřebovanej? Dneska v noci? Prošedivělý strniště a lehce unavenej vlasovej porost naznačujou, že brzy oslavím ty nejkulaťoulinkatější kulatiny, co v lidským životě existujou. Začínám už dědkovatět? Rychle se vzpamatuju — údělem mojí sociální vrstvy není řešit vzhled, ale složenky.
Navleču si starý džíny, přičemž se kroutím jako had a stahuju pupek na maximum. Po chvíli váhání vytáhnu ze skříně péřovku, která pamatuje už několik sezon. Klidně bych se mohl postavit do vestibulu metra a prodávat časopis pro bezdomovce.

HOST-logo