Znáte autorku Sophie Andersonovou? I mezi českými čtenáři jsou její příběhy oblíbené. Přečíst jste si již mohli třeba knihy Chaloupka na muřích nožkách či Dívka v medvědí kůži. A nyní se můžete pustit do novinky Zámek z pavučiny kouzel.

Hned na úvod vám mohu prozradit, že se opět můžete těšit na dobrodružné vyprávění s fantasy prvky. Stejně jako v předchozích knihách si autorka pohrála s originálním tématem. Řekla bych, že z autorčina stylu psaní skutečně lze poznat, že vyrůstala obklopena pohádkami. I její maminka totiž byla spisovatelka a ve svých knihách se Sophie Andersonová často inspiruje i pohádkami své pruské babičky.

Tentokrát vás autorka zavede na zámek Mila, který byl postaven už před pěti sty lety. Čím upoutá vaši pozornost? Je neobvyklý: postavený jen ze dřeva! Zdi z borových kulatin však září jako zlato a k nebi se vypínají desítky věžiček s kupolemi, které se třpytí jako stříbro. A samozřejmě jde o magické místo plné záhad a tajemství… Nechybí v něm tajné dveře, chodby ukryté ve stěnách i dávno zapomenuté komnaty! O zámku se vypravují různé mýty a legendy: skutečně ho postavil jen jediný tesař? Kdo ví…

„Jsem pevně rozhodnutá proslídit každičký centimetr zámku a odhalit všechna jeho tajemství. Pokud se někde v našem domově vážně ukrývá magie, najdu ji.“

Na zámku žije třináctiletá Olja se svou rodinou. Vždy ji fascinovaly příběhy, které vyprávěla její babička. Nejlepší legendy o zámku zná právě ona! Podle jedné z nich se v zámku ukrývá klíč, který dokáže osvobodit magii a otevřít bránu do jiného světa. Jenže zatím se nikomu nepodařilo klíč objevit.

„Magie je všude tam, kde věříš, že ji najdeš.“

Kvůli podobným legendám Olja už odmalička pátrá po kouzlech. A za celých třináct let nic neobvyklého neobjevila. Až nyní… Správně tušíte, že Olja skutečně projde kouzelnou bránou do jiného světa, který ovládá černokněžník. A ocitne se tak v obrovském nebezpečí – ona i její blízcí. Dokáže zachránit svůj domov?

Rozviklaná špalíková dlažba, mozaikově vyskládané dřevěné kostky, rozvrzaná schodiště, točité chodby, oblaka prachu, vybledlé gobelíny, rodová tapiserie a hlavně magie a kouzelné bytosti (mluvící zvířata, vodníci, rusalky, čarodějové a další) – to vše vás v autorčině nové knize čeká. Pusťte se do pohádkového příběhu a zjistěte, zda v sobě mladá dívka najde tolik odvahy, aby před nebezpečím zachránila všechny, na kterých jí záleží. Jak už u autorky bývá zvykem, i tentokrát do své knihy ukryla i tolik důležité poučení.

„Mysl někdy odmítá, co srdce vidí jasně.“

Knihu doprovázejí krásné ilustrace vystihující děj. Musím říct, že i já ve svém věku je dokážu ocenit – natož mladší čtenáři! Pohádkové příběhy doplněné obrázky jsou pro mě návratem do dětství a pohlazením pro duši.

Ještě z jedné věci jsem nadšená: autorka úžasně propojuje více ze svých příběhů. V této knize se setkáte třeba s motivem a některými z postav z Chaloupky na muřích nožkách. Zajímá vás, jaký život vede Márinka? A poznáte ji v příběhu dříve, než vám autorka vše prozradí?

V příběhu samozřejmě nechybí ani tolik důležité ponaučení. Co je v životě nejdůležitější? Přátelé, rodina, domov. Děti zjistí, že pokud po svém boku budou mít přátele a milující rodinu, dokáží vše! A komu se bude Zámek z pavučiny kouzel líbit? Dospívajícím ve věku hlavní hrdinky i dospělým čtenářům, kteří v sobě stále mají duši dítěte a milují pohádky a kouzla.

 

Ukázka:

„Co by se stalo, kdyby se mi podařilo magii osvobodit?“ zajímá mě.
Babusja dlouho upřeně pozoruje zámecké kupole, jako by se pokoušela na něco přijít. „Byla by volná,“ odpoví nakonec.
„A to je dobře, nebo špatně?“ ujišťuju se, protože jejímu výrazu nerozumím.
„Zrovna jako se vším, Oljo, záleží na tom, kde stojíš a jak se na to díváš,“ prohlásí a zápětí se zamračí. Od zámku se k nám přižene silný poryv větru, který pročísne luční trávy a roztřese všechny ovocné stromy. Vychází s z něj slabý odér, který poznávám. Stejně to voní i na skrytých místech zámku: jako vyhřáté borové dřevo, prach a staré knihy. Ale kromě toho cítím něco mnohem starobylejšího, sluncem rozpálené kameny a vyprahlou popraskanou zem.
Skrz pyžamo a lehký svetřík mi k tělu pronikají ostré jehličky ledového vzduchu. Otřesu se a pevně sevřu větev. Vlasy mi švihají kolem obličeje a před očima tančí zlatavé záblesky. Užasle zírám a dech se mi tají. Nic podobného jsem v životě neviděla.
Vtom ale vítr utichne, stejně náhle, jako se prve objevil, a jiskřící vzduch zmizí. Zmateně lapám po dechu, úplně vyvedená z míry. Jako by se na kratičký okamžik poodhrnul závoj, který halí svět, a já za ním zahlédla něco jako třpytivou pavučinu.
Babusja se ke mně nakloní a zadívá se mi zpříma do očí. „Tys viděla magii, viď?“

Zámek z pavučiny kouzel – Sophie Andersonová. Brno: Host, 2024. 

HOST-logo