Práskač, jehož autorem je Jan-Erik Fjell, by měl patřit ke knihám, na kterých si smlsnou milovníci detektivek. Ani já jsem tomuto dílu, které v roce 2010 vyhrálo norskou cenu knihkupců, neodolala. Co myslíte, stojí za přečetní?

Mám ráda příběhy, které se skládají z několika dějových linek. A přesně tak je tomu i v tomto případě. Takto vystavěné detektivky sice mají jedno drobné negativum: chvíli trvá, než se ponoříte do děje a pořádně se začtete. Musíte se zkrátka prokousat tím, jak autor vše postupně představuje. Ale věřte mi, vyplatí se vydržet. Následně totiž budete odměněni příběhem, který je složený z několika dílků. A tyto dílky budete muset poskládat dohromady jako skládačku. Nestačí tedy pouze číst, neustále totiž budete přemýšlet, jak se vše vlastně odehrálo. Nakonec by do sebe vše mělo skvěle zapadnout. A přesně tak je tomu i v tomto případě.

První dějová linka se odehrává v 60. letech 20. století v New Yorku a autor vás v ní zasvětí do událostí souvisejících s organizovaných zločinem. Představí vám zejména jednu důležitou organizaci známou pod jména Cosa Nostra a její členy. Někteří z nich patří k nejnebezpečnějším lidem na východním pobřeží spojených států. Druhá dějová linka se odehrává v současném Norsku a je postavena na vyšetřování vraždy Wilhelma Martiniussena. Wilhelm je majitelem společnosti Mardan a těsně před svou smrtí učinil jedno zásadní rozhodnutí, kterým si nadělal dost nepřátel a odřízl mnoho lidí od miliardových zisků. Zdá se, že právě tohle by mohlo být dokonalým motivem pro vraždu. A nebo jde jen o falešnou stopu?

„Honba za penězi není to hlavní, čemu by měl člověk zasvětit svůj život.”

Na vyšetřování Wilhelmovy smrti se bude podílet poměrně svérázný detektiv Anton Brekke. Mělo by jít o první díl série, takže mám radost, že snad budu mít šanci se s touto osobou ještě v nějakém dalším příběhu setkat. Já jsem si totiž Antona oblíbila. Líbí se mi jeho charakter, který je velmi pestrý a zajímavě vystavěný. Pokud čtete pozorně, pochopíte, že je to muž dvou tváří. Ve většině případů má jazyk ostrý jako břitva, jeho slova hýří drzostí, sarkasmem a ironií. Traduje se o něm, že jde o jednoho z nejlepších vyšetřovatelů s bleskovými a hlavně věcnými postřehy. Ovšem vyšetřovací talent tak trochu pohltil dobré mravy: hlavně s některými kolegy se tento muž prostě nemaže. Ale pokud budete číst pozorně, pochopíte, že umí být i milý – třeba k některým obětem. I tento muž má navíc nějakou tu slabost: vášeň k pokeru, hazardu a ženám…

„Nikdy nebudeš dost dobrý, když nebudeš umět říkat pravdu do očí.”

Anton má však pro toto vyprávění ještě jednu důležitou vlastnost: už od mládí je fascinován mafií. S touto tématikou přečetl snad všechny knihy a viděl všechny filmy. A nejvíce ho zajímá právě organizace Cosa Nostra. To asi nebude náhoda, že? Ano, tato postava do příběhu skvěle zapadá a propojuje obě dějové linky.

„Všichni lidé mají nějaká tajemství. Mnohdy taková, která nevyzradí nikomu za celý svůj život. Tolik se mohou obávat odhalení, že jsou ochotni zajít do krajností. Klidně i umřít či zabít.”

Práskač určitě patří ke knihám, které stojí za přečtení. Autorův styl psaní i myšlení se mi líbil. Obě dějové linky mají smysl a jsou dobře promyšlené. Děj je skutečně protkán napětím od začátku až do konce, postavy jsou velmi dobře vykreslené a i přes svérázné postoje hlavního vyšetřovatele  a jeho drzost si troufám říct, že si ho nakonec stejně jako já oblíbíte. Třešničkou na dortu v celém díle je, že odhalením vraha vlastně vůbec nic nekončí. Naopak teprve teď začne ta pravá jízda. Je potřeba vypátrat toho, kdo celou dobu tahal za pomyslné nitky… Rozuzlení je opravdu moc dobře vymyšlené.

Celkově tedy jde o propacovaný komplikovanější příběh vystavěný na několika zásadních událostech, kterým určitě nepohrdne žádný z náročnějších čtenářů kriminálních románů.

Ukázka:

Wilhelm Martiniussen neměl ani tušení o muži, který stál pouhé čtyři kroky za ním. Tři kroky. Dveře výtahu se neslyšně otevřely a Wilhelm vstoupil dovnitř. Sáhl do kapsy pro peněženku, ze které vyndal čipovou kartu, díky které bylo možné nechat se dopravit až do nejvyššího patra k jeho bytu. Jednalo se zároveň o poslední vteřiny pocitu, že je tam sám. Zaznamenal pohyb po obou stranách hlavy, ale než si stačil uvědomit, co se vlastně děje, pocítil na krku tlak, který vyvolala struna zažírající se mu do kůže. Nestihl jakkoli zareagovat, bránit se, cokoliv říct, vše proběhlo příliš rychle. Jediné, co jeho mozek dokázal udělat, bylo vyvolání paniky, když se jeho oči střetly se svým vlastním odrazem v nedávno vyleštěném zrcadle. Byly obrovské, bílé a vypadaly, že se chystají vypadnout z důlků či explodovat.

„Vzpomínáš si na mě, ty svině?” zašeptal mu vrah do ucha.

Práskač – Jan-Erik Fjell. Omega, 2018.