Zmizení

Nakladatelství Jota nedávno vydalo Dvojí život od autorky Flynn Berryové. Kniha je sice zařazena mezi romány, ale už z anotace mi bylo jasné, že to čistý román nejspíš nebude a najdu v něm i příměs dalších žánrů. Na své si tedy přijdou ti z vás, kteří mají rádi psychologické romány s prvky thrilleru (těch tam ovšem není moc, jen takové lehké náznaky, takže se nemusíte bát, že by příběh byl příliš drsný).

Hlavní hrdinkou je třiačtyřicetiletá lékařka Claire Aldenová. Je to poměrně zvláštní žena, ale vzhledem k tomu, čím si ve svém životě prošla, se vůbec není čemu divit. Jako osmiletá dívenka zažila událost, kterou by nikdo z nás zažít nechtěl. V její přítomnosti došlo k vraždě. Nebyla přímo očitým svědkem, ale také tehdy byla v domě, ve kterém došlo k napadení dvou žen. Jedna z nich útok přežila, druhá bohužel ne. Jednou z napadených žen byla její matka. Jenže kdo byl útočníkem? Claire tehdy vůbec netušila, že by to mohl být její otec. Že je mezi podezřelými. Proč by to udělal? Jaký by byl jeho motiv? Claire je zmatená a verzí ohledně toho, co přesně se tenkrát stalo, je několik. Někteří dokonce obviňují matku a tvrdí, že rozhodně nebyla jen v roli oběti. Kdo má pravdu?

„Pravda s sebou přináší určitou úlevu – kompletnost, jako když dílek skládačky konečně zapadne na svoje místo.”

Ačkoli by Claire na tehdejší události raději zapomněla, nedaří se jí to. Pořád ji pronásledují. Její otec hned po útoku v jejich bývalém domě zmizel. Proč by utíkal, kdyby byl zcela bez viny? Je to tedy důkaz, že to byl právě on, kdo napadl její matku?

„Můj otec neměl nikdy žádný soud – zmizel a nemůžete soudit člověka v nepřítomnosti.”

Kolikrát ve svém životě už měla pocit, že ho někde zahlédla. Nakonec se však žádné její podezření zatím nepotvrdilo a po otci, jako kdyby se slehla zem. Jenže Claire se nehodlá vzdát a začne po něm pátrat sama. Třeba přes jeho bývalé přátele. Ti by s ním přece mohli být stále v kontaktu! Určitě někdy potřeboval jejich pomoc…. A také internetová fóra jsou plná informací o její rodině. Lidé se rádi vrtají v soukromí druhých. A její rodina bývala velmi známá, což je důvod, proč se odstěhovala a změnila si jméno.

„Jejich sledování se pro mě stalo spíš návykem, víc v tom nebylo. Nevím, co by se tak muselo změnit, aby mě to donutilo vystoupit ze stínů a vetřít se dovnitř.”

V knize se postupně dozvíte, co a jak se tehdy stalo. Jak jsem již naznačila výše, možných verzí je několik. Autorka si s vámi tedy trochu pohraje a téměř do poslední stránky nebudete znát pravdu. Jsem ale ráda, že toto vyprávění patří k těm, kde se nakonec vše vyřeší a nezůstanou žádné otevřené otázky. Je to hlavně díky tomu, že autorka využila dvě dějové linky: soustředí se jak na minulost, tak na přítomnost. Díky tomu budete vědět, co přesně nyní prožívá Claire, ale také to, co se odehrálo dříve. Třeba jak se seznámili její rodiče a jak se vyvíjel jejich vztah. I ten byl totiž podivný a plný lží.

Samotný příběh je rozdělený do tří částí. Kapitoly jsou krátké, což mi také vyhovuje. Začátek byl poutavý, ve druhé části bylo tempo vyprávění pomalejší, ale závěr zase nabral grády. Na posledních stránkách zejména oceňuji to, že jsem stále netušila, kdo z téhle hry vyjde jako vítěz a kdo jako poražený. Psychologie postav je dobře zpracovaná. Nejzajímavější je samozřejmě chování Claire, která mi přišla snad až paranoidní, ale kdo ví, jak bych se chovala já, kdybych si prošla stejnými událostmi. A některé její činy nejsou k ostatním postavám zcela férové: hledá otce a s novou identitou se vtírá do životů těm, kteří ho znali. Jenže jak jinak se chovat, když chcete najít osobu, která je už dvacet šest let nezvěstná? Pak samozřejmě přichází na řadu lži.

Pokud máte rádi psychologické romány, tak myslím, že tímto rozhodně nic nezkazíte. Hlavně v případě, že dokážete ocenit i pomalejší tempo vyprávění, kterým se vyznačuje především prostřední část příběhu. Díky tomu se budete moci soustředit na psychologii postav, což je naopak největší přednost tohoto vyprávění.

Ukázka:

Ze svého pokoje nahoře jsem slyšela skřípavé a jakoby trhavé zvuky. Přerývané, jako by někdo ztěžka dýchal. Nejdřív jsem si myslela, že si to jenom namlouvám. Pak následovala tupá rána, tak silná, až se stěna mého pokoje zachvěla. Zvuky ustaly. Zavřela jsem oči, ale celá jsem se pod dekou třásla.

Nejdřív jsem šla do máminy ložnice, ale postel byla prázdná a přikrývky rozestlané. Ve tmě jsem se vydala dolů po schodech. Vchodové dveře jsem našla otevřené a do domu proudil chladný vzduch. Začaly mi drkotat zuby.

Máma by nikdy nenechala otevřeno. Pomyslela jsem si, že bych měla dveře hned zavřít, pro případ, že by byl někdo venku. Ale nebyla jsem schopná se k nim vůbec přiblížit. U dveří bylo něco mokrého. 

Dvojí život – Flynn Berryová. Jota, Brno 2019.