Zlobivé děti neexistují?

Nyní tady mám něco pro rodiče – ať už ty, kteří již miminko mají, nebo ty, jež jsou ještě v očekávání a nechtějí nic podcenit.

Autorka Janet Lansburyová si stojí za tím, že zlobivé děti neexistují a své mnohaleté zkušenosti z centra pro rodiče s malými dětmi využívá ve stejnojmenné knize. Já si toto dílo vybrala proto, že mám doma sedmiměsíční batole, které již začíná projevovat svou osobnost. A někdy ne úplně ideálně.

Přiznám se, že zpočátku jsem se trošku bála toho, jakým způsobem bude kniha pojatá. Úplně se totiž neztotožňuji s volnomyšlenkářskými názory, které propagují naprosto liberální výchovu s tím, že si děti mohou dělat, co se jim jen zamane. Naštěstí Lansburyová se mnou tento názor sdílí a rovněž tvrdí, že děti potřebují jasně nastavená pravidla a hranice. Bez nich jsou totiž ztracení a může se u nich projevit frustrace a následná agrese.

Dílo Zlobivé děti neexistují je rozděleno do třiceti dvou kapitol. Úvod tvoří předmluva, kde autorka vysvětluje, proč se pustila do napsání této knihy. Závěr publikace pak tvoří seznam doporučené literatury, kterými si mohou rodiče ještě více rozšířit obzory.  Je však trošku škoda, že většina jich je v angličtině.

Na knize se mi líbí, že není zbytečně zatížená teorií. Autorka využívá svou dvacetiletou praxi a popisuje zde nejrůznější situace, které mohou při výchově malých dětí nastat. Vždy podává nejvhodnější řešení a vysvětluje, proč právě toto funguje. Rovněž předkládá i různá další řešení, která rodiče nejčastěji praktikují a hned osvětluje, proč právě to či ono nefunguje. Tímto má kniha u mě velké plus  – vždycky mi vadilo, když je v populárně naučných publikacích napsáno, čemu se rozhodně vyvarovat a nic víc – to jsem si pak musela sama zjišťovat, proč právě toto řešení není dobré. S tímto problémem se však autorka popasovala na výbornou a kromě zmíněného vysvětlení přidává většinou také konkrétní příklad.

Přiznám se, že mi trošku vadilo, jak často autorka zmiňuje svou kolegyni Magdu Gerberovou. Nedalo mi to a jméno této paní jsem si ,,googlila“. Ač to musela být dáma s mnoha a mnoha zkušenostmi – dožila se nádherných 97 let a výchově dětí se věnovala v podstatě až do smrti, tak její jméno objevující se téměř v každé kapitole (v některých kapitolách i vícekrát), prostě působí rušivým dojmem.

Naopak oceňuji, že Janet Lansburyová vložila do knihy příklady reálných situací, se kterými se ve své praxi setkala. Nechybí zde ani komunikace autorky s rodiči – ať se jedná o děkovné dopisy těch, kterým pomohla, nebo prosby o pomoc s výchovou dětí.

Pokud jste novopečenými rodiči nebo se na tuto roli teprve připravujete, Zlobivé děti neexistují vám určitě doporučuji. Budete pak při své výchově jistější, klidnější a předejdete mnoha problémům, které byste mohli do budoucna se svými dětmi mít.