Pokud mé recenze už nějakou dobu sledujete, nemělo by vás překvapit, že se dnes budu věnovat autorce Sophii Andersonové. Na svém kontě má už několik příběhů, které se mi moc líbily. Ačkoli jsou primárně určeny čtenářům od deseti let, užijí si je i dospělí čtenáři. Mnoho věcí autorka ukrývá mezi řádky a je jen na vás, jak moc se nad jejím vyprávěním zamyslíte a co všechno v něm najdete.

Já bych se dnes ráda věnovala autorčině nejnovějšímu dílu, které vyšlo pod názvem Sněhurečka. Opět jsem nadšená, jak originálně Sophie Andersonová příběh zpracovala. Hlavní hrdinka Taša a její dědeček se jednoho zimního dne rozhodnou postavit sněhovou holčičku – dívku z dávných lidových příběhů. V nich se říká, že první sníh má čarovnou moc, proto dědeček svou vnučku vyzve, aby si něco přála. A protože se Taša cítí velmi osamělá, z celého srdce si přeje, aby dívka ze sněhu ožila a stala se její kamarádkou. Nejspíš tušíte, co následovalo: samozřejmě! Přání se jí vyplnilo. Co myslíte, jaká dobrodružství na Tašu a její novou kamarádku čekají? A přestane se Taša konečně skrývat před světem?

„Je skutečná! Není to sen ani výplod bujné představivosti. Je to doopravdy její sněhurečka, probuzená k životu.“

Líbí se mi, jakou hlavní hrdinku autorka vytvořila. Taša je hodná dívka, ale neprůbojná. S rodiči se před časem přestěhovala na dědečkův statek, protože dědeček se už o své hospodářství sám nedokázal postarat. Jde o poměrně odlehlé místo, nicméně pár dětí v Tašině věku se v okolí najde. Jenže její zkušenosti z minulosti zapříčinily, že se od ostatních raději drží stranou…

„Vzpomínky na Krabí útes ustavičně číhaly v nejtemnějším koutku její mysli.“

Nakonec však Taša pochopí, že svému strachu se nesmí poddávat. Naopak se mu musí postavit! A právě toto poselství chtěla Sophie Andersonová svým čtenářům předat.

Možná si říkáte, že Sněhurečka bude ideální volbou na dlouhé zimní večery. A v podstatě máte pravdu. Přesto si však myslím, že si ji užijete v jakoukoli roční dobu. I když se díky autorce ocitnete v zimní říši divů, podstata vyprávění s tímto ročním obdobím nesouvisí. Sophie Andersonová vám chce totiž ukázat, jak důležité je mít po svém boku někoho, na koho se můžete spolehnout. S kým můžete sdílet svá tajemství a komu můžete stoprocentně věřit. V takovém případě totiž nejste na nic sami! A starší čtenáři velmi dobře vědí, jak těžké je takového člověka najít… Pokud někoho takového po svém boku máte, považujte to za obrovské štěstí. A dané osoby si važte!

Sophie Andersonová ve svých pohádkových příbězích ukrývá témata, která jsou nadčasová. Tentokrát je to přátelství, sounáležitost a také odvaha čelit tomu, z čeho máte největší strach. Život se s lidmi často nemazlí a kromě příjemných chvilek jsou jeho součástí i nepříjemné okamžiky. Ani to se autorka nebojí dětem ukázat (a dospělým připomenout). Z takových situací si totiž všichni obvykle odnášejí ta největší ponaučení.

Pokud jste četli některou z předchozích autorčiných knih, dobře víte, jak poutavě umí Sophie Andersonová vyprávět. Sněhurečka je toho opět důkazem. Pro mě jsou její příběhy naprosto dechberoucí. Mohu vám slíbit, že ani další autorčinu novinku si rozhodně nenechám ujít!

Ukázka:

Její pohled přitahoval nejbližší statek. Ležel odtud asi půl hodiny chůze, a přestože byl dům v rostoucích závějích sotva vidět, zahlédla v okně prvního patra pohyb. To bude asi Klára, dívka zhruba jejího věku, která tam žije s rodiči a brášky, dvouletými dvojčaty Lvem a Stěpanem.
Často Kláru vídala šplhat z okna pokojíčku do hustých větví blízkého stromu, teď jí ale srdce přesto poskočilo leknutím, když dívčina vzdálená postava hupsla ven a údolím se rozlehlo nadšené výskání. Taša napjatě sledovala, jak Klára slézá na zem, a teprve pak si oddechla.
Ta holka je ale nebojácná! Celé dny se prohání po údolí na svém popelavém koni jménem Zinovij nebo leze po horách vybavená lany a kovovými skobami, které zaráží do skal. Tolikrát jí nabízela, aby se šla projet nebo zdolávat vrcholky s ní, ale sotva Taša na něco tak nebezpečného jen pomyslela, hned jako by jí v břiše poskakovaly písečné kobylky. I když je prav- da, že stejné pocity v ní vyvolávala už jen představa, že by se měla vzdálit z dědečkova hospodářství.
Takový strašpytel nebývala vždycky. Dřív se moc ráda toulala po plážích a zátokách kolem Ostřeží, v přílivových jezírkách zkoumala mořské živočichy, plavala a hrála s kamarády a spoustou bratránků a sestřenek různé hry. Jenže po tom, co se před více než rokem stalo na Krabím útesu, se její život úplně změnil. Ona sama se změnila. Prstem mokrým od sněhu se dotkla nepatrné jizvy nad levým obočím. Už věděla, jak důležité je dávat na sebe pozor a zůstat v bezpečí.

Sněhurečka – Sophie Andersonová. Brno: Host, 2025. 

HOST-logo