Žena, která lže

Podzim je pro mě obdobím, ve kterém čtu nejraději thrillery. A protože jsou momentálně oblíbené především ty z rodinného prostředí, podíváme se dnes společně na další dílo z této oblasti. Nakladatelství Metafora nedávno vydalo knihu Manželka od autorky Alafair Burke.

I tento příběh má několik typických znaků, které najdete ve většině knih obdobného žánru a tématiky. Autorka vám představuje rodinu, která působí naprosto idylicky. Jednatřicetiletá Angela Powellová ve svém životě prožila něco, co by nikdy nikdo zažít nechtěl. Po několika letech plných hrůzy však potkává svého prince na bílém koni. Jason Powell jí konečně ukazuje život z té lepší stránky. Dokonce se skvěle chová i k jejímu synkovi a každá matka dobře ví, jak komplikované je najít pro své dítě skvělého náhradního otce. Jason by jejího syna dokonce rád adoptoval, aby společně vytvořili skutečnou rodinu. Její minulost samozřejmě zná a vždy se snaží chovat tak, aby zbytečně nevyvolával staré vzpomínky. A tak spolu žijí pohádkový život. Angela je ta, která pro svou rodinu vše plánuje a snaží se udržet zaběhlou rutinu jejich životů. Jason je ten, kdo se stará o finanční stránku věci. Má dobrou práci a je finančně zajištěný. A tak se všichni mají dobře.

A opět víme, že úplně takto to určitě nebude. Opět čekáme, kdy se něco zvrtne. Velmi brzy. A tady už se Manželka od ostatních psychothrillerů v mnohém liší. Ačkoli skutečně jde o thriller z rodinného prostředí, dopady toho, co se děje, rodinu přesahují. Samozřejmě zde důležitou roli hraje to, jak se se všemi zvraty vypořádají manželé Powellovi, ale zdaleka to není jediná pointa příběhu.

Problémem číslo jedna je žena jménem Rachel. Jasonova stážistka. Přišla totiž s obviněním, že ji Jason sexuálně obtěžoval. Jason je politickou a kulturní ikonou, takže takovéto obvinění bude mít dalekosáhlejší důsledky, než se vůbec může na první pohled zdát. Nastane totiž mediální smršť s dopady nejen na Jasona, Angelu a Spencera. Muž, který učí ekonomii na newyorské univerzitě a má svou vlastní poradenskou společnost, by se měl umět ovládat. Je to přece vzdělaný intelektuál, působí kultivovaně, má vybrané vystupování. Vlastně se tomu obvinění od Rachel jen těžko věří. Spíše to vypadá, že tato dívka má zcela jiný motiv. Jenže jak to tak bývá, na povrch postupně vypluje i řada jiných okolností a různých tajemství. A pak se na scéně objevuje žena jménem Kerry. Problém číslo dvě. Jde o viceprezidentku marketingového oddělení firmy patřící ke klientům Jasona. Kerry se svým obviněním zajde ještě dál než Rachle. Znásilnění.

„Víš, co se říká: v pekle je speciální místo pro ženy, které nedrží basu s ostatními ženami. Ženy někdy lžou a trpíme tím všichni.”

Kdo má pravdu a kdo lže? Kdo skrývá jaké tajemství? Kdo se koho snaží zdiskreditovat? Kdo s kým manipuluje? Nebo je vše pouhé nedorozumění?

„K nedorozumění nedochází, když je situace černobílá. Stávají se pouze, když jsou tam odstíny šedi, když lze nalézt dvě odlišné verze té samé zatracené věci.”

Každá z postav má nějaký vedlejší motiv, jen těžko budete vědět, komu máte věřit a na čí stranu se máte postavit. Budete si klást otázku, jak moc zná Angela svého manžela. A jak moc zná Jason svou manželku? Takto komplikované vztahy musí vést k jedné jediné věci: začnou se odhalovat tajemství. Aniž bych prozradila příliš, tak mohu říct, že tady si autorka se svými čtenáři opravdu pěkně pohraje, protože většinu příběhu budete tápat a vše začnete chápat až těsně před samotným závěrem. Právě proto je kniha velmi čtivá, dokáže vás okamžitě vtáhnout do děje a hlavně vás nebude nudit.

Vše je vyprávěno z pohledu Angely, takže tak možná získáte dojem, že právě tohle je postava, kterou poznáte nejlépe. Její role je zásadní, vždyť právě ona se musí vyrovnat se vším, co se kolem jejího manžela děje. Nenechte si tím však zmást, tohle je přesně ten typ díla, ke kterému opravdu sedí rčení: zdání klame.

Kniha je rozdělena do čtyř částí, jež jsou pojmenované dle jednotlivých postav: Rachel, Kerry, Lid v. Jason Powell, Angela. Toto rozdělení mi naprosto vyhovovalo, protože struktura je logická a díky tomu jsou zásadní informace odhalovány ve správný čas. I s postavami si autorka dobře pohrála – jejich vlastnosti a charaktery jsou velmi dobře zvolené. Tento výběr vytvořil dokonalou pavučinu lží, kterou čtenáři budou muset rozplést.

„Oba víme, jak to chodí. Je to její slovo proti jeho, neexistuje způsob, jak to vyřešit.”

Už jsem naznačila výše, že Manželka není úplně typickým thrillerem z rodinného prostředí. Je pro mě trochu komplikované tohle mé tvrzení ještě podrobněji vysvětlit, abych neprozradila příliš. Ale vzhledem k tomu, k jaké tématice je Manželka zařazena, jsem stále očekávala něco, co vůbec nepřišlo. Zkrátka se dějově vše naklání trochu jiným směrem, než je u knih tohoto žánru typické a než čtenáři očekávají. Což hodnotím pozitivně, protože by mě samozřejmě nebavilo číst něco, co se až příliš podobá něčemu jinému.

Pokud máte stejně jako já rádi psychothrillery a zase byste si rádi jednou přečetli nějaký originální příběh, tak si troufám tvrdit, že Manželka vás nezklame.

Ukázka:

„Pokud chcete mluvit s Jasonem, zavolejte naší advokátce.”

„Už jsem Vám říkala, že Olivie Randallová není vaše advokátka. Jen Jasonova.” Pomalu jsem zavírala dveře, ale ona na ně znovu zatlačila. „A možná si myslíte, že případ vašeho muže je pozastavený, ale stále se pokračuje ve vyšetřování, zvlášť když se jedná o zcela nové obvinění.” Měla jsem ty dveře přibouchnout, ale hrozba přicházející pohromy mě polapila. Raději si tu informaci vyslechnu tváří v tvář, než aby mě překvapila zezadu. 

„Tak co máte teď?”

„Potřebuju vědět, kde byl váš muž včera večer.”

Proč se ze všechno nocí musí ptát zrovna na tuhle? Na jakékoli jiné datum z našeho šestiletého manželství bych jí mohla nabídnout pravdivé vysvětlení. Od Jasonovy advokátky jsem už věděla, že tohle není záležitost spadající pod manželské právo nevypovídat. Mohli by použít mé odmítnutí výpovědi jako důkaz, že něco zatajuji. Vyšetřovatelka se přece objevila u mých dveří se zcela prostou otázkou: Kde byl můj muž předešlého večera? „Byl tady se mnou.” Od okamžiku, kdy mi naposledy nějaký policista položil přímou otázku, uplynulo už dvanáct let, ale můj první instinkt by stále stejný – lhát.

Manželka – Alafair Burke. Metafora, 2018.