Nakladatelství Jota vydalo další román, který potěší všechny fanoušky autorského dua publikujícího pod jménem Christina Lauren. Má název Na Vánoce o den více a jde o ideální čtení do předvánočního období. Odehrává se totiž právě během vánočních svátků, které šestadvacetiletá hlavní hrdinka Maelyn Jonesová tráví na chatě zasypané sněhem společně s celou svou rodinou a nejbližšími přáteli.

Bohužel jsou to však po mnoha letech poslední Vánoce na tomto oblíbeném místě. Chata stále více chátrá a je nutné ji prodat. Jenže pro rodiče Maelyn je to jediné místo, kde spolu dokáží i po rozvodu docela dobře vycházet (ano, nepřerušili tradici společných Vánoc). Navíc nikdo z účastníků nechce přijít o společný vánoční pobyt. Mají ho spojený se spoustou krásných vzpomínek. Co všechno tedy prodej chaty změní?

Situace je navíc ještě o něco komplikovanější, minimálně pro Maelyn. Udělala totiž něco, čeho snad už navždy bude litovat. Po pár skleničkách vaječného koňaku se začala muchlovat s Theem, kamarádem z dětství a mladším synem přátel svých rodičů. Mrzuté na celé situace je hlavně to, že většinu svého života touží po jeho starším bratrovi Andrewovi. Miluje jeho kouzelně rozcuchané vlasy, plachý úsměv, zvláštní zelený odstín očí, dokonale tvarované lícní kosti a hluboké dolíčky ve tvářích, díky kterým vypadá i v devětadvaceti letech jako malý rošťák. Aby toho nebylo málo, Andrew je při muchlování zahlédl, takže už určitě nebude mít zájem si s ní cokoli začít. Ráda by situaci s Theem vyřešila, protože pro ni tento drobný úlet nic neznamenal. Jenže Theo o žádnou konverzaci nestojí a raději dělá, že Maelyn neexistuje. Je zřejmé, že ani pro něj nebyl daný okamžik nijak důležitý. Maelyn by však přece jen raději pročistila vzduch, aby na líbání v šatníku mohli oba zapomenout. Nebo celou situaci zbytečně moc řeší?

„Dělej, co sama uznáš za správné, abys se sebou mohla být spokojená.“

Jenže pak se stane něco naprosto nečekaného. Maelyn jede s bratrem a rodiči na letiště, jenže najednou se ocitne nikoli v letadle na cestě domů, ale na chatu. Místo 26. prosince je opět 20. prosinec a ona má před sebou celé vánoční svátky. V jaké časové smyčce se to ocitla? To bude stále dokola prožívat jen několik dní? Co jí tím chce vesmír naznačit? Připadá si jako blázen, je si velmi dobře vědoma toho, že něco podobného prostě není možné. A přece prožívá zas a znova ty samé okamžiky, které už se jednou udály. Co má udělat jinak, aby její život zase normálně pokračoval? Proč se tohle všechno děje?

„Měnit budoucnost vážně není žádná legrace. Slyšela jsi už někdy o motýlím efektu? Stačí změnit třeba jen nepatrný detail a můžou se stát strašlivé věci.“

Jsem si jistá, že všichni skalní fanoušky už styl psaní Christiny Lauren velmi dobře znají. Oproti literárním začátkům v tomto příběhu ustupuje erotika do pozadí. Nečekejte tedy stejný příběh, který jste si mohli přečíst třeba v sérii Božský, kdy k sexu došlo pomalu hned na první stránce. Tady to takhle nefunguje. Za sebe ale musím říct, že mám tuto umírněnost mnohem raději. Ale nemusíte se bát. I tento příběh je protkán touhou, láskou a milostným vzplanutím. Jen si na vše budete muset chvilku počkat.

Chcete-li i vy pochytat vánoční atmosféru a naladit se na Vánoce, pusťte se do čtení. Příběh jistě uspokojí i ty čtenáře, kteří si nijak nepotrpí na vánoční klišé, protože autorky v tomto směru nic nepřehánějí a jejich popisy vánočních zvyků a tradic, jímž se rodiny během vánočních svátků věnují, jsou jen decentní.

Ukázka:

Rukou si přejedu po tváři. „Dobře. Takže pokud jde o mě, ještě před pár hodinami byl dvacátý šestý prosinec a spolu s tátou, mámou a Milesem jsme jeli autem na letiště – myslím odtud, z chaty. A pak projel náklaďák na červenou – “ Na okamžik se odmlčím, abych si roztříštěné vzpomínky srovnala v hlavě. „Mám pocit, že vezl vánoční stromky. Nikdo v autě nedával pozor a náklaďák do nás vrazil. Probudila jsem se až v letadle.“ Zvednu hlavu, abych se ujistila, že mě pořád sleduje. „V letadle cestou na chatu, dnes, dvacátého prosince.“

„Páni,“ tiše vydechne Benny. „Vůbec tomu nerozumím.“

Nakloním se ještě blíž a snažím se co nejlépe vybírat slova. „Možná tu s tebou ve skutečnosti ani nemluvím. Možná ležím v kómatu v nemocnici nebo se mi to opravdu jenom zdá. Současně ale vím, že tyhle Vánoce jsem už prožila a pořádně je podělala, načež do nás vrazil náklaďák s vánočními stromky a teď jsem zpět na začátku prázdnin.“

„A víš to jistě?“

„To ani náhodou.“

Na Vánoce o den více – Christina Lauren. Jota: Brno, 2021. 

logo_Jota