Vydejte se napříč těmi nejtemnějšími kouty

Gillian Flynnová je bezesporu jednu z nejlepších autorek thrillerů současnnosti. Jejími Ostrými předměty i Zmizelou jsem byla nadšená, proto jsem se nemohla dočkat i v pořadí třetí knihy Temné kouty. Zvolila jsem si druhé vydání, tedy s filmovou obálkou, jejíž stěžejní část zabírá Charlize Theron, má oblíbená herečka. Navíc má kniha měkký obal, čili je mnohem lehčí a skladnější než její první vydání, a tudíž je ideální na dovolenou.

Kniha je atypická již od první strany – nezačíná totiž nějakým úvodem či prologem, ale dětskou říkankou. Poté se kniha dělí na kapitoly. Každá je z pohledu jiné osoby – hlavní hrdinky Libby, jejího bratra Bena a matky Patty.  Ke konci je pak jedna kapitola vyprávěna tajemnou osobou.

Také časová rovina není jedna – knihu protínají hned dvě. První se týká přítomnosti, a to tehdy, když ji vypráví Libby. Tyto kapitoly jsou psané v ich formě. Druhá rovina je psaná v minulosti, kdy vševědoucí vypravěč sleduje Bena a Patty. Jednotlivé kapitoly mají i přesný čas a den. Čtenář tak sleduje doslova minutu po minutě, co se onoho mrazivého dne před pětadvaceti lety stalo.

Jak jsme se mohli přesvědčit v předešlých dílech, Gillian Flynnová umí perfektně vykreslit charakter jednotlivých postav. V Temných koutech se však velmi snažila, aby Libby byla skutečně nesympatická. Zřejmě málokomu sedne její drsné vyjadřování, chladný postoj k vyvraždění její rodiny či Libbyina citová vyprahlost.

Autorka se nebojí zacházet do detailů, a proto jsou některé pasáže opravdu jen pro silné žaludky.  Tak třeba vraždy a následně místo činu je popsáno až naturalisticky.

Samotný děj je až do poslední stránky nepředvídatelný. Gillian si se čtenářem pohrává a vy nikdy nevíte, na čem jste. Ve chvíli, kdy si myslíte, že jste přišli záhadě na kloub, vás autorka vyvede rychle z omylu. Rozluštění všech záhad z oné hrozivé noci se dozvíte až na úplném konci, který je naprosto nečekaný a skutečně famózní.

Ve filmové verzi Temných koutů podala Charlize Theron opět vynikající výkon. Film udržuje diváka téměř stále v napětí a nenechá jej vydechnout. Stejně jako kniha. Ve filmu však nevyzní mnoho faktů tak, jak by mělo, a také zde chybí dost detailů. Proto je jednoznačně lepší si nejdříve přečíst knihu a na film zhlédnout až po jejím přečtení.

Ukázka:

,,Přiznala jsem ji rodičům. Zrovna ten den, jak jste u nás byli, někdo zavolal policii, všechny holky byly u nás doma – krmili nás dortama, no povězte, kristepane, co to bylo za magořinu? Do háje, rodiče slibovali, že mi koupěj štěně, abych se cejtila líp. A pak policie odjela, holky odjely a terapeut taky odjel, já jsem šla do svýho pokoje a rozbrečela jsem se, a bylo to, jako bych, jako by mi to teprve tehdy všechno došlo. Teprve tehdy mi to začalo myslet.“

,,Říkala jste ale, že váš táta jel hledat Bena.“

,, No to jsem si vymyslela,“ přiznala a zadívala se zase na protější stranu místnosti.

Gillian Flynnová – Temné kouty. Knižní klub, 2015.