Mezi námi lháři od autorky Caroline Englandové je horkou novinkou nakladatelství Jota, která jistě přiláká pozornost milovníků psychologických románů. Pokud rádi sledujete osudy několika postav, rozebíráte vztahy mezi nimi a odkrýváte spletitá tajemství, jenž každá z postav má, tak je to pravé čtení i pro vás.

Když jsem se do příběhu pouštěla, obávala jsem se, že půjde jen o další z těch, které jsou zaměřeny na problémová manželství, kde se však to zlé odehrává za zavřenými dveřmi a manželé jinak působí na své okolí jako idylický pár. Hlavně úvodní kapitola tento můj dojem jen potvrdila. Knih s tímto tématem mám však už přečteno poměrně dost, takže tohle samo o sobě není tím, co by mě dokázalo zaujmout. Po pár kapitolách jsem však zjistila, že tady to takhle jednoduché nebude.

„Nemůžeme si vždy vybrat, koho budeme milovat. Nebo ho přestat milovat, když bychom měli.”

Autorka vás seznámí s několika hlavními hrdiny. Poznáte tři manželské páry, které se sešli na svatbě svých přátel. Byla by to pěkná událost, kdyby během ní nedošlo k takové jedné slabé chvilce – jedna z žen vylezla na okenní římsu hotelu, kde se svatba konala, a zdálo se, že skočí dolů. Proč by to dělala? Co jí k tomu dohnalo? Nespokojené manželství? Opravdu tady autorka zvolila věčně opakující se klišé „za vše může manžel”? Nebo je snad problém v jejím vztahu s matkou? A co na to ostatní přátelé? Jistě nečekali, že se něco takové stane v den tak romantické události, kterou svatba bezesporu je.

A tak se ponoříte do příběhu, který je mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdálo. A zjistíte, že každá z postav má nějakou svou „slabou chvilku”, se kterou se opravdu nehodlá svěřovat ostatním.

„Zrada věci neskutečně zhoršuje.”

Román je poměrně rozsáhlý. Je pravda, že se autorka zaměřila na životy většího množství postav, což samozřejmě nějakou tu stránku zabere, ale i tak je děj spíš vláčný a rozhodně nenabírá rychlé tempo. Pokud tedy máte raději knihy, ve kterých jedna akce následuje druhou, tak tady se toho nedočkáte. To však neznamená, že se při čtení budete nudit. Čtecím pohonem jsou zde krátké a úderné kapitoly, které se autorce podařilo vytvořit. Nutit do čtení vás bude i touha poznat tajemství, která se hlavní hrdinové snaží více či méně úspěšně ututlat před ostatními. Navíc je vyprávění psané z pohledu všech hlavních postav. To má své výhody i nevýhody. Výhody jsou myslím jasné – získáte názor na danou situaci každé z postav, máte tak možnost nahlédnout jim všem do hlavy. Na druhou stranu byla v knize i místa, kdy jsem si říkala, že čtu pořád to samé dokola, což čtení zpomalovalo. A ještě musím upozornit na to, že začátek románu je napsaný trochu komplikovaně a možná budete mít problém zorientovat se v hlavních postavách. Nevzdávejte to, po pár kapitolách se vše vyjasní.

Líbí se mi to, na co autorka svou knihou upozorňuje: všechno, co v životě děláme, je protkáno pavučinou lží. Děti lžou rodičům, rodiče dětem. Manžel manželce, manželka manželovi. A stejné je to i mezi přáteli. Jaké jsou tedy vztahy mezi našimi hlavními hrdiny? Na čem jsou založeny? Bohužel především na lžích… Každá z postav má nějaký závažný problém, se kterým se musí vypořádat. Některé odhalíte velmi brzy, na jiné si budete muset počkat déle.

„Na manželství je zvláštní, že někdy musíš pravdu ohýbat, abys měl jednodušší život, a někdy je nutné dokonce i lhát.”

Vždy je těžké snažit se dané dílo přirovnat k nějakému jinému, které většina čtenářů zná. Ale domnívám se, že Mezi námi lháři osloví především milovníky a milovnice románů od L. Moriarty, protože se nese v podobném duchu. Naopak ji nedoporučuji milovníkům thrillerů – ačkoli někteří tvrdí, že tento román obsahuje thrillerové prvky, tak myslím, že milovníka thrillerů odradí pomalé tempo vyprávění.

Ukázka:

„Dělám všechno, co se po mně chce, ale abych pravdu řekl, nechápu to. Co si sakra myslela, že dělá? Na něčí svatbě! Zmizí si beze slova, jde do našeho hotelového pokoje a zamkne se. Kdyby Dan nevykopl dveře, kdo ví?” S pohledem upřeným do stropu kolébá hlavou. „Na druhé straně, i kdyby skočila… Bydleli jsme v druhým patře, krucinál, ne v třináctým.” Prudce se předkloní a zaboří obličej do dlaní. „Nevěděl jsem, že se k tomu schyluje. Nikdy neřekla jediný slovo. Jen ten prázdný zdvořilý výraz, který celé měsíce nosila. Mohla by to udělat znovu. Jak to mám vědět? Musím taky někdy pracovat, nemůžu být celou dobu s ní, sledovat ji, počítat kuchyňský nože. Je to hrozná noční můra.”

 

Mezi námi lháři – Caroline Englandová. Brno, Jota 2020.

logo_Jota