Dave Barry je známý především jako autor humoristických sloupků. Na svém kontě však má i několik knih. Nakladatelství Jota nyní vydalo jeho novinku Psí rady pro šťastný život. I tady zůstává věrný svému žánru, protože ani zde humor rozhodně nechybí.

Dave Barry měl po svém boku v průběhu svého sedmdesátiletého života několik psů. Sice přiznává, že se nevyhnul ani „bezpsí etapě života”, ale o tom, že k těmto tvorečkům má veskrze pozitivní vztah, rozhodně nemůže být pochyb. Nejvíce jeho život ovlivnila desetiletá fenka Lucy, kterou si vybrala jeho dcera Sophie. A tak se Lucy stala právoplatným členem jejich domácnosti. A už je vám nejspíš jasné, že z chování takového domácího mazlíčka mohl Dave ledacos vypozorovat. A to také udělal. Pak už stačila jen jediná věc: své závěry přepsal na papír a přidal pár humorných situací ze skutečného života. Samozřejmě pro tohle všechno musíte mít určité nadání, abyste vše dokázali vyjádřit tak, že to zaujme nejen vás, ale i další čtenáře. A Dave Barry to zvládl naprosto s přehledem.

A co je podstatou tohoto milého dílka? Nedokážu to vyjádřit lépe, než samotný autor, takže si půjčím jeho slova.

„Konec je na dohled. Ať už mi zbývá kolik chce, chtěl bych zbytek života prožít co nejšťastněji. A doufám, že mě Lucy, která stárne tak radostně, může naučit jak. Neříkám tím, že bych se měl začít chovat úplně jako ona. Ale vážně se chci poučit z toho, co mi Lucy dokáže dát. Bez ohledu na to, kolik času mi zbývá, chci si ho co nejvíce užít. Chci totiž taky stárnout radostně. Já toho vím o hodně více než ona, ale ona umí něco, co já ne: umí být šťastná.”

Když se nad těmito autorovými slovy zamyslíte, tak si nejspíš uvědomíte, jak moc jsou pravdivá. Lidé se pořád kvůli něčemu stresují. Vlastně si ani nedokáží vážit toho, co mají. Vždycky existuje něco, co by ještě chtěli. Nebo co by mohlo být jinak. Psi jsou jiní. Užívají si každý okamžik a jejich život je plný radosti (pokud tedy mají to štěstí, že skončí v dobrých rukách). Stačí sledovat vašeho psího miláčka: co vyvádí, když se vrátíte domů, když mu dáte novou hračku, když mu naplníte misku… Je štěstím bez sebe.

Dave Barry sepsal sedm rad, kterých byste se měli držet, aby váš život byl šťastný. Inspiroval se sice svou fenkou Lucy, ale nemusíte se bát: jeho rady jsou opravdu aplikovatelné na běžný lidský život a teoreticky bychom na ně všichni mohli přijít sami, aniž bychom se poučovali životem našich čtyřnohým mazlíčků. Ale ruku na srdce: opravdu se jimi řídíme?

„Myslím, že bych se neměl spokojit s tím, že jsem spokojený. Myslím, že i v sedmdesáti bych se měl snažit o to být šťastný. Jako můj starý, ale stále šťastný pes, Lucy. ”

Psí rady pro šťastný život by se jistě daly zařadit mezi literaturu týkající se osobního rozvoje. Myslím však, že tohle není úplně typické dílo z této oblasti. Vždyť i sám autor říká, že chtěl hlavně napsat něco zábavného o lidech a psech. A zároveň mohu říct, že právě tohle je důvod, proč mě kniha tolik bavila. Je totiž opravdu postavená na skutečném životě. Na realitě. A na tom, jak se můžeme poučit ze života jiných bytostí. Co na tom, že jde třeba o psa?

Velkým plusem je samotný závěr knihy. I Dave Barry se totiž snažil všemi sedmi psími radami řídit. A jak dopadl? Uvidíte sami. Myslím, že vůbec nebude špatné, když si podobné zhodnocení udělá i každý z nás.

Možná se vám bude zdát, že tato kniha je určená hlavně milovníkům psů. V jistém smyslu samozřejmě ano, protože pokud máte se psy nějaké zkušenosti, tak jistě v Barryho radách poznáte i svého milovaného chlupáče. A spousta situací, o kterých autor vypráví, vám bude blízkých. Nemyslím si však, že by se z jeho slov nemohl poučit i ten, kdo ke psům až tolik pozitivní vztah nemá. Autor totiž odhaluje i své vlastní soukromí, své soukromé zážitky, takže budete poznávat nejen fenku Lucy, ale také jeho samotného. A věřte, že se nevyhýbá ani vážným tématům. Rozhodně to tedy není jen o psech. Je to prostě útloučká knížka plná laskavého humoru i jízlivého sarkasmu, ze které si můžete odnést nějaké to ponaučení. Nebo se nad jejími stránkami prostě jen od srdce zasmějete.

Ukázka:

Lucy je úžasným společníkem. Není u mě – je se mnou. Moje přítomnost jí přináší štěstí. Je to prosté potěšení ze společné přítomnosti s někým, koho milujete. A víte, kdo takové pocity zažívá jen zřídka?

Já.

Často trávím čas s lidmi, které miluji, ale jen výjimečně jsem s nimi. Kontroluji telefon – i když jsem ho zkontroloval před čtvrt minutou – nebo myslím na věci, které s danou chvílí nemají nic společného. Většinou to jsou nedůležité a nepodstatné myšlenky, ale můj mozek se jich nevzdá. Což znamená, že jsem často roztěkaný, a tím pádem mizerný společník.

Někdy to může vést k ošklivým situacím. Řekněme, že sedím u snídaně s Michelle (manželka) a čistě teoreticky si povídáme. Jenže můj mozek se rozhodne, že si bude myslet na něco jiného. Což znamená, že moje pusa, tedy ne zrovna nejbystřejší orgán mého těla, se o sebe musí postarat sama a reagovat na rozhovor, aniž by vůbec tušila, o čem je řeč. 

Dave Barry – Psí rady pro šťastný život. Jota, 2019.
logo_Jota