Příběh ukrytý v útržku noční košile

Je to teprve pár dní, co vyšla novinka Náměsíčná od Chrise Bohjaliana. Aktuálně už však patří k nejprodávanějším knihám. Všichni o ní mluví a spousta čtenářů se nemůže dočkat, až se ponoří do příběhu. Povedlo se jí dostat i mě – alespoň anotací. Po přečtení musím říct, že jsem původně očekávala trochu něco jiného. To však rozhodně neznamená, že je kniha špatná. Hned vám to vysvětlím.

Chris Bohjalian vypráví příběh založený na náměsíčnosti. Já jsem čekala, že se dozvím mnohem víc o hlavní hrdince – respektive o té, která je náměsíčná. O tom, jak svůj úděl prožívá. O tom, co konkrétně si pamatuje a co nikoli. O tom, jak bojuje se svými emocemi. Takový příběh by mě dostal. Nebo si to alespoň myslím. Pak bych se možná skutečně bála i usnout. Jenomže tohle v knize v podstatě nenajdete. Pocity té, která je náměsíčná, vždy pouze lehce shrnuje poměrně krátký odstavec na konci každé kapitoly. To je však vše, víc se toho nedozvíte. Myslím, že v této oblasti mohl autor prozradit trochu více. Na druhou stranu – pokud dočtete až do konce, pochopíte, že to tam být vlastně ani nemohlo.

„Dokonalý sen byl pouhá lákavá fantazie.”

Hlavní zaměření knihy je úplně jiné: je to příběh o tom, jak se vcelku obyčejná rodina žijící ve Vermontu vyrovnává se zmizením jedné ženy. Ženy, která pracovala jako architekta, byla matkou dvou dcer (dvanáctileté Paige a jednadvacetileté Lianny) a manželkou profesora angličtiny. A především ženy, která byla náměsíčná. Naštěstí to ale není všechno. Přece jen se autor pokusil své dílo učinit zajímavějším, takže zvolil jeden ze specifických druhů náměsíčnosti – sexsomnii. A to je právě to, co celé dílo oživuje. Co vás upoutá a kvůli čemu ho třeba i přes původní rozpaky dočtete až do samotného konce. A nebojte se, rozhodně nejde o žádný erotický román.

„Nikdo nepovažuje sny za hravé. Ony ale takové jsou. Nebo aspoň můžou být. Představte si zábavní park, který zcela ignoruje zákonitosti přírody. Teprve když vás ty sny vylákají z postele a vytrhnou ze spánku, promění se zábava v nebezpečí.”

Dovedete si představit, že byste v noci nevědomky zatoužili po sexu a to tak silně, že byste svou touho prostě museli ukojit? Problém však nastává, když po svém boku nemáte svého přítele či manžela. A právě to se několikrát stalo i Annalee Ahlbergové. Tentokrát se jí však její touha stala osudnou – nebo si to alespoň všichni mysleli, protože její manžel byl na básnické konferenci, která trvala více jak jeden den. A zrovna tohle ráno její dcery Annalee v posteli nenašly.

„Snu nemůžete odporovat. Protože nevíte, že je to sen.”

Samozřejmě si můžete představit různé scénáře, které se asi mohly odehrát. Uvidíte, zda budete mít štěstí a trefíte se do takového, který zvolil i samotný autor. Osobně si ani nedovedu představit, jak těžké to muselo pro rodinu být. Starší dcera přerušila studium na vysoké škole, aby mohla být své mladší sestře a svému otci oporou. Právě o jejích pocitech kniha je. A také o tom, jak se ani jedna z dívek nevzdala a obě se snažily přijít na to, co se tenkrát té osudné srpnové noci vlastně stalo. A tato jejich houževnatost a odhodlanost (především starší Lianny) vede k velmi zajímavým objevům. Myslím, že bát se u knihy asi nebudete, ale mohu vám zaručit to, že budete překvapeni, co vše může po tak nenápadném začátku vyplout na povrch. Já jsem tedy překvapená byla, takže nakonec vůbec nelituji času, který jsem u Náměsíčné strávila.

„Jde o to, že jsem vždycky radši, když nemusím nikomu nic vysvětlovat. Někdy všem usnadní život, když si člověk nechá sem tam něco pro sebe.”

Doufám, že nebudete mít pocit, že jsem vám odhalením sexsomnie pověděla příliš. Jenže pokud byste od knihy měli stejná očekávání jako já, tak byste ji po několika prvních kapitolách zaklapli a nedočetli. A to by byla škoda. Zhruba první třetina knihy ve mně totiž nevzbudila žádné napětí a snad ani zvědavost. Marně jsem hledala ty lži, o kterých se píše v anotaci. To vše se objeví až později – a právě kvůli tomu stojí za to Náměsíčnou neodložit a číst dál. Charaktery postav jsou pestré a zpracované téma originální, takže za to má autor rozhodně plusové body. Navíc jde o dílo, které by svou tématikou mohlo zaujmout jak ženy, tak i muže.

Ukázka:

„M-hm. Tak kvůli čemu se hádali? Myslím vaši rodiče.”

„Co já vím? Kvůli čemu se tak rodiče hádají? Lidi obecně? Nejspíš kvůli penězům. Kvůli mámině náměsíčnosti – jak ji řešit. Když se jim něco nepovedlo. Kvůli různým potížím.”

„Co myslíte těmi různými potížemi? Dejte mi nějaký konkrétní příklad.”

Seržant držel notes, ale zatím jsem si nevšimla, že by si toho moc zapsal. Poprvé mi ale přišlo, že mě doopravdy poslouchá. Policajt, a má radost z cizího neštěstí.

„Deprese. Máma jimi občas trpí. Ale bere na ně léky. Má to pod kontrolou. Sebevraždu zaručeně nespáchala.”

„Léky má nahoře?”

„Ano.” Tohle si zapsal, neušlo mi. „Těmi různými potížemi,” navázala jsem ve snaze vyjasnit situaci a navést rozhovor zas správným směrem, „jsem myslela asi hlavně to, že několikrát potratila. Ale o tom to taky není.”

„Vaše maminka prodělala potrat? Kdy?”

„Heleďte se, chcete si něco zapsat?” opáčila jsem. „Zapište si náměsíčná.”

Náměsíčná – Chris Bohjalian. Euromedia Group, a.s. – Ikar, 2017.