Nakladatelství Omega mě velmi mile překvapilo svou novinkou Nežádejte o milost od Martina Österdahla. Přiznám se, že mě zaujala už pouhá anotace, ale i tak celý příběh nakonec naprosto předčil má očekávání. Pro mě je to jeden z nejlepších thrillerů, které letos vyšly.

„Všechno, co děláme, má své následky.”

Hlavním hrdinou je Max Anger. Jde o člověka, který prošel tvrdým vojenským výcvikem, má železnou vůli a rozhodně se jen tak něčeho nelekne a nikdy se nevzdává bez boje. Vojenský život však zatím ponechává minulosti a začíná budovat novou kariéru: pracuje jako analytik u firmy zaměřené na rozvoj demokracie a zvýšení bezpečnosti zemí sousedících se Švédskem. Max se orientuje především na vztahy s Ruskem. Nutno podotknout, že právě v Rusku je momentálně napjatá situace. Blíží se prezidentské volby a podle průzkumů veřejného mínění se zdá, že největší podporu má Zjuganov a jeho zpátečnická komunistická strana. Pokud by právě on vyhrál, byla by to cesta ke znovunastolení Sovětského svazu. Takového, jakým býval za Stalina. Situace se navíc nečekaně přiostřuje ve chvíli, kdy se objeví postava, která je mistrem politických machinací. Kdo se chystá převzít vládu nad budoucností?

„Pokud sám sobě nevěříš, kdo jiný ti uvěří?”

A k tomu všemu dojde ještě k jedné zásadní událost: zmizí Maxova kolegyně Pashie. Pashie Konvalenko je zaměstnána u stejné firmy jako Max. Na rozdíl od Maxe, který pracuje ve Švédsku, působí Pashie přímo v Rusku, v Petrohradě. S Maxem jsou ale mnohem víc než kolegové. Už nějakou dobu spolu udržují milostný vztah (většinou bohužel na dálku, založený na dlouhých telefonních hovorech a e-mailech). Určitě vás tedy nepřekvapí, že jakmile se Max dozví o zmizení Pashie, okamžitě se vydává do Petrohradu, aby svou kolegyni a partnerku vypátral. Poslední věc, kterou mu Pashie stihla před svým zmizením říct, bylo to, že objevila něco nového, co by nečekal.

„My si lásku nevybíráme. Láska si vybírá nás.”

S Maxem jsou spojeny dvě důležité dějové linky. Jedna je právě ta pracovní, kterou jsem nastínila výše. Druhá linka je soukromá a sahá do minulosti. Max totiž pátrá po rodičích svého otce. Rád by odhalil velké rodinné tajemství a odkryl část své vlastní minulosti. Pashie samozřejmě o všem ví, je tedy možné, že narazila právě na nějakou důležitou informaci týkající se Maxova soukromého života. A kvůli tomu dala v sázku svůj vlastní život. Co myslíte, kam až se Max ve své honbě za pravdou dostane? A co vše je schopen udělat pro ženou, kterou miluje?

„Pravda je droga, kterou by člověk měl užívat s rozvahou.”

Vůbec bych nepoznala, že Nežádejte o milost je autorovou debutovou knihou. Tak dobře je napsaná. Zdá se, že se Martin Österdahl velmi dobře zamýšlel nad tím, co vlastně píše. Příběh je naprosto skvěle propracovaný, promyšlený a strukturovaný. Líbí se mi prolínání časových os. Autor se zaměřil především na přítomnost, ale v jeden moment líčí několik událostí, které se udály různým hrdinům. A samozřejmě všechny mezi sebou mají nějakou souvislost. A čím více se budete blížit k závěru, tím lépe do sebe jednotlivé dílky skládačky zapadnou. Zároveň však hraje důležitou roli minulost, kde jsou kořeny několika podstatných událostí (jak politických, tak těch z Maxova soukromého života).

Ještě mohu prozradit, že celé vyprávění je založeno na třech hlavních bodech: peníze, politika a technologie. Rozjezd je sice malinko pomalejší, ale nikoli nudný. Je to zkrátka důsledek obsahové komplikovanosti celého díla. Autor vás nejprve musí do všech zásadních událostí postupně zasvětit a až pak vám bude předhazovat nové a nové zvraty, které by mohly stát život nejen Maxe, ale i další důležité hrdiny, kteří v knize vystupují. Docela se mi líbilo, že autor poměrně brzy odhalil únosce. Nebudete si tedy lámat hlavu nad tím, kdo to udělal a navíc získáte pohled na situaci samotného viníka. Zásadní otázkou bude, proč to udělal a jaké tajemství se snaží ochránit?

„Ve všem je vždy nějaká logika. Občas je zřejmá už od začátku. Jindy vyjde najevo až po čase. Ale vždy tam je.”

Pokud milujete komplikovanější thrillery plné záhad, tajemství a pátrání, tak Nežádejte o milost je pro vás tou pravou volbou. Musím však podotknout, že tohle je dílo pro fajnšmejkry. Vystupuje v něm poměrně hodně postav, což samozřejmě nevadí, protože každá z nich má v příběhu svou důležitou roli. Ale neustále musíte dobře vnímat, co čtete a co se děje. Jinak by se vám mohlo stát, že byste se v ději začali ztrácet. Ačkoli se může zdát, že některé postavy jsou pouze malými figurkami, mají své nezastupitelné místo v obrovské hře, kterou autor ve svém vyprávění naprosto dokonale rozjel.

Tohle je návykové dílo, které si rozhodně nepřečtete jenom jednou. Je v něm toho totiž tolik, že s každým dalším čtením narazíte na něco, co jste minule přehlédli. A objevíte tak další důležité dílky celé skládačky. Milovníci obsáhlejších a složitějších příběhů budou z této knihy nadšeni. Skvělou zprávou navíc je, že jde o první díl zamýšlené trilogie. Laťku si autor nastavil hodně vysoko, ale myslím, že se ještě máme na co těšit.

Ukázka:

Mišin měl podezření, že v pracovně Pashie někdo byl, někdo, kdo tam neměl co dělat. Max prohlédl psací stůl, přejel prsty podél jeho noh a pod psací deskou. Vytáhl jednu ze zásuvek a potěžkal ji. Byla vyrobena z lehkého a laciného materiálu, jen stěží by se dala použít na obranu před nezvaným hostem. Na zdi u dveří byl připevněný hasicí přístroj. Žádná vitrínka se sekyrou, jak tomu podle předpisů bývá v podobných budovách ve Švédsku. Byl to starý model hasicího přístroje. Těžký a tvrdý jako potápěčská lahev. Max věděl, jak s takovou věcí přivést člověka do bezvědomí, kdyby bylo potřeba. 

Nenašel nic podezřelého. Ale ani on se nemohl zbavit myšlenky, že tu někdo byl. Že tu někdo slídil. Přejel si dlaněmi přes obličej a zahnal představy, které na něj dotíraly. 

Pokud chce Pashii najít, bude potřebovat pomoc. V mysli se mu vynořil jeden konkrétní člověk. 

Nežádejte o milost – Martin Österdahl. Omega, 2017.