Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu!

Jan van Helsing se o sobě nebojí říct, že patří k autorům, které se mnozí, stejně jako Ericha von Dänikena, nebojí označit za podvodníka. Snad za to, že umí zajít do hloubky lidského povědomí natolik, že v jedné ze svých předchozích knih sepsal dokonce rozhovor se Smrtí. Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu, nabádá nyní.

Ano, poté, co jsem byla nadšena z Kdo se bojí Smrti, jsem se stejným nadšením přistupovala i k této další knize. Jenže to není ani rozhovor, ani celá autobiografie autora, ale větší část knihy jsou sepsané příběhy jeho přátel a známých, kterým se jednoho dne rozpadl svět na tisíc malých kousků a snad obrazně už sahaly po té kulce do hlavy. Ale pak přišlo to světýlko na konci tunelu, šance, naděje… a od toho se rozvíjí to, co už v knize musí každý čtenář najít sám.

Je to právě to tajemství Jana van Helsinga?

Stále více mám dojem, že tvorba tohoto německého autora je založena na tom, že s maximálním nadhledem napíše a rozebere určité lidsky hluboké téma a pak už nechá všechno na čtenářích. Ne, neříká vám, CO máte dělat. Ani co je dobré a správné, ale nabízí příběhy, nabízí teorie, nabízí vysvětlení, která se před vámi zastaví. Tu těsně, tu na delší vzdálenost, ale už je na vás, zda-li po nich sáhnete, přijmete je za své a začnete nad nimi přemýšlet, nebo jestli do nich fouknete a rozhodnete se je poslat dál.

To je možná to společné s Erichem von Dänikenem, který své teorie též prezentuje jako celek, fakt, logicky vysvětluje a pak nechává na každém, jestli ho rozčílí a označí ho za šarlatána, nebo jestli se nad nimi zamyslí v jiných intencích. A jen čas ukáže, jak to je s naším původem, jak to je se smrtí a jak to je v této knize s tím pověstným bodem obratu, který se děje ve chvíli, kdy se ocitáme na samém dně.

A tak tuhle knihu můžete použít nejrůznějšími způsoby:

Náhodná inspirace a náhodná hladivá slova

Ač jsem ještě netušila, že jde o soubor třiceti šesti příběhů, použila jsem poprvé knihu tímto způsobem. Hle, co mi řekneš, potřebovala bych zrovna nějakou vzpruhu. Zalistovala jsem a…

„Moje osobní rada je, že jediné, co byste v životě neměli zpochybňovat, je váš sen. Pokud skutečně cítíte, co je pro vás v životě důležité a co chcete z celého srdce, pak se toho pevně držte bez ohledu na to, jak je to těžké. V tomto ohledu neexistují žádné kompromisy. Pokud vám váš vnitřní pocit říká, že právě toto je vaše místo na světě, vaše úloha, vaše naplnění a váš životní cíl, pak se nenechte ničím na světě zadržet. Nesmíte si připustit žádné pochybnosti, protože ty vás jen zabrzdí a vy nebudete moci jednat. Nikdy nepochybujte o svém snu, ale můžete zpochybnit cestu, která k němu vede. Tu lze kdykoliv změnit, protože k cíli vede mnoho cest. Buď tu správnou najdete sami, nebo vám životu bude neustále ukazovat, že jste sešli. V období, kdy se mi nedařilo, jsem přišel o hodně přátel a častěji to skřípalo také v partnerství.“

A řekla bych, že právě tohle je poselstvím, které se hodí si občas zopakovat. A možná jsem náhodně vystihla z celé knihy právě to, o čem je dalších 450 stran. TOHLE je ten bod obratu. Tohle je vnitřní motor člověka, který mu umožní spatřit tu pomocnou ruku v těžkých chvílích, ať už tato ruka má jakoukoliv podobu. Prozření, pochopení, utřené slzy, fyzická pomoc od člověka, jeho přítomnost nebo často to bývá nastíněná nová situace, nová cesta, kterou se můžete dát. V tomto ohledu jsou tyto příběhy zajímavé. Protože každý jako kdyby vedl po jedné linii, ale kulisy má každý zcela jiné.

Ale myslím si, že ten odstaveček, který jsem náhodně otevřela jako první, bude platit pořád!

Jan van Helsing — Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu. Anch Books, 2017.