Nakladatelství Jota před létem vypustilo na knižní trh svou novinku Bude to bolet, doktore?, jejímž autorem je bývalý britský doktor Adam Kay. Už ze samotného názvu je vám asi jasné, že jde o knížku z lékařského prostředí. Adam Kay totiž touto formou zveřejnil své deníkové záznamy z několikaleté lékařské praxe. Díky němu budete mít možnost nahlédnout do toho, jak funguje britský systém státní zdravotní péče. Tento muž se rozhodl veřejnosti ukázat, v čem skutečně spočívá každodenní doktorská řehole, kterou zbytečně komplikují nesmyslné a malicherné požadavky byrokracie.

Myslím, že každý z nás si uvědomuje, jak je kariéra lékaře náročná. Je jen málo dalších povolání, v rámci kterých přebíráte odpovědnost za životy jiných lidí. A bohužel často nastávají situace, které nekončí tak, jak byste si přáli. S tím vším musí být lékaři smíření. Musí zvládnout obrovskou dávku stresu, musí se správně rozhodovat v komplikovaných a hektických situacích (pouhé vteřiny mohou znamenat rozdíl mezi životem a smrtí), musí vždy vědět, co mají udělat. Jenže se někdy může stát, že ani lékař neví, nedokáže, nestihne, nezabrání… Pak se s tím vším musí jednoduše smířit. A pokud to nedokáže, vybral si špatnou profesi.

„I kdybych byl bdělý sebevíc, další tragédie by se stejně nakonec stala. Musela by se stát – nemůžete zabránit nevyhnutelnému.”

Adam má za sebou dlouhých šest let studia a následně šest let praxe. Pak na své zaměstnání rezignoval. Ptáte se proč? Jsem si téměř jistá, že důvod dokážete odhadnout sami. A pokud ne, Adam vám své rozhodnutí rád vysvětlí sám.

„Je to výsada, když smíte hrát tak významnou roli v životech ostatních.”

Líbí se mi forma, která byla pro tuto knihu zvolena. Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny podle autorova postupu v lékařské kariéře. V každé z nich najdete krátký úvod, který vám objasní, v jaké životní a profesní fázi se právě nachází. A pak už následují samostatné deníkové záznamy, které jsou samozřejmě datovány. Zápisky jsou z let 2004-2010, takže máte možnost prožít s Adamem šest let. Tím podstatným jsou samozřejmě jeho zážitky z pozice doktora, ale vzhledem k tomu, že často sloužil jednu směnu za druhou bez jakéhokoli volna, jeho profese mu významně zasahuje i do soukromého život. Asi do té míry, že v podstatě žádný soukromý život nemá.

„Medicína je jako hostitel, který vás dokáže držet na večírku ještě mnoho hodin poté, co jste poprvé pomysleli na odchod.”

Musím zdůraznit, že vše je napsáno tak, aby tomu laik rozuměl. Samozřejmě se autor lékařské hantýrce nevyhýbá, ale vzápětí vše pěkně vysvětlí, takže v pojmech se ztrácet rozhodně nebudete.

Knihy z lékařského prostředí moc často nevyhledávám. Bude to bolet, doktore? však patří mezi příběhy ze skutečného života, taková díla mají v mé knihovně čestné místo. Podstatné pro mě je, že jsou zde shrnuty zkušenosti ze života muže, který po studiu nastoupil do nemocnice a začal své teoretické znalosti převádět do praxe. Vzápětí zjistil to, co většina studentů: studium ho na praktické věci moc nepřipravilo. Ale nevzdal se. Byl hozen do vody a musel začít plavat, jinak by se s ním utopila i pěkná řádka pacientů. Sami uvidíte, jak těžké jeho začátky byly. Denní směny byly v nemocnici ubíjející a náročné, jenže oproti nočním šlo vlastně o procházku růžovou zahradou. Nabíral první zkušenosti, čelil prvním průšvihům, poprvé zachránil život, poprvé se setkal se smrtí, poprvé prohlásil za mrtvého. To všechno a ještě mnohem víc k práci lékaře patří. Adam se netajil ani tím, že občas toužil po práci, jenž by více odpovídala jeho schopnostem. Ale každé začátky jsou těžké. Jak roky plynuly, stal se z něho výborný doktor.

„Ano, byla to hrozná dřina, ty odmakané hodiny určitě hraničily s nelidskostí a zcela jistě jsem viděl věci, z nichž mám dodnes na sítnicích jizvy – ale byl jsem doktor.”

V průběhu své lékařské praxe si Adam musel zvolit oblast, na kterou se bude specializovat. Vybral si porodnictví a gynekologii.

„Líbilo se mi, že v porodnictví končíte s dvojnásobným množstvím pacientů, než jste začínali, což je oproti jiným specializacím nezvykle dobrý start.”

Většina deníkových záznamů se tedy týká právě zážitků z těchto oddělení. To bude také jedním z důvodů, proč mě kniha tak bavila, přece jenom je ženám tato tématika hodně blízká. Jenom nedoporučuji, aby se do čtení pouštěly nastávající maminky těsně před porodem. Jak to tak bývá, lékaři si pamatují spíše takové případy, které se něčím vymykají normálním situacím, takže nastávající maminky by mohly být některými zážitky více či méně vyděšeny. S hladkým průběhem porodu se v Adamových vzpomínkách prakticky nesetkáte. A já jako laik jsem se občas až divila, co všechno se může stát. A to i v takových případech, které mají dobrý konec.

Bude to bolet, doktore? je bravurně a přímočaře napsaným dílem, ve kterém je vše vylíčeno bez servítek a bez příkras. Adam Kay se pouští do různých témat souvisejících se zdravotnictvím a snaží se nastínit situaci tak, jak ji vnímal on. Dočkáte se třeba i porovnání státní a soukromé sféry. Mysleli jste si, že v lékařské péči je v tomto směru rozdíl? Budete překvapeni. A možná spíše nepříjemně. Právě té upřímnosti si jako čtenář vážím. Mimo to jde o knihu plnou emocí a emočně vypjatých situací. Obsahuje takové zážitky, které vás určitě pobaví. Pak také takové, které jsou vylíčeny s lehkou ironií. Často se budete divit, čeho všeho jsou někteří pacienti schopni. Nezapomínejte však na to, že jde o zážitky jednoho mladého lékaře, takže veškeré pozitivní emoce a humor jsou vyváženy těmi negativními, bolestí, smutkem a vážnými zamyšleními nad životem a kariérou. A to je pro mě dokonalá kombinace.

Ukázka: 

Od lidí, co pracují mimo zdravotnictví, slýchám tyhle řeči často, ale moc jim to nebaštím. Myslí si, že doktoři jsou experti na řešení problémů, kteří dají dohromady soubor příznaků a vyvodí z nich specifickou diagnózu. Skutečnost je taková, že jsme spíš jako doktor Nick122 než doktor House. Učíme se rozeznávat omezený soubor specifických problémů na základě vzorů, které jsme už viděli. 

Bude to bolet, doktore? – Adam Kay. Jota, 2018.

logo_Jota