Milujete knihy Fredrika Backmana? Já rozhodně ano. Pokud jde o romány, patří k mým oblíbeným autorům. Jeho Muž jménem Ove mi uvízl v hlavě a to jsem ho četla již před mnoha lety! A jinak tomu není ani se sérií odehrávající se v hokejovém městečku Medvědín. A pokud autor touto trilogií oslovil i vás, měli byste vědět, že nakladatelství Host právě vydalo její závěrečný díl Vítězové.

O ději vám toho příliš prozrazovat nechci, přece jen jde o sérií, jejíž díly na sebe volně navazují.  Nerada bych vám prozradila některou z důležitých informací. Obvykle v recenzích neuvádím anotaci, ale tentokrát udělám výjimku. Je v ní totiž několik vět, které knihu dokonale vystihují, ale zároveň z nich nevyplývá nic konkrétního – zejména pro nezasvěcené čtenáře.

Někdo, kdo byl dlouho pryč, se vrací domů. Někdo nás opouští navždy. Někdo se zamiluje, někdo sní o NHL a někdo o pomstě. Někdo usíná vedle své nejlepší kamarádky, někdo se pokouší zachránit manželství a někdo se snaží ochránit své děti. Někdo nenávidí, někdo bojuje, někdo popadne zbraň a zamíří ke stadionu. Ne všichni, za něž jsme bojovali, se dočkají šťastného konce a ne všichni, které milujeme, zestárnou.

Fredrik Backman má celkem specifický styl psaní: dokáže čtenářům pěkně zabrnkat na city. V jeho knihách najdete úplně všechno: radosti i starosti (ne)obyčejného života. Nevyhýbá se ani „temným“ tématům. Nepotrpí si na pohádky se šťastným koncem – alespoň ne pro všechny hlavní hrdiny. Nikdy nevíte, jaký osud si pro některé z nich připravil. Netušíte, kdy přijde neočekávaný zvrat, kterým vás chytí za srdce. Se slovy to autor jednoduše umí a v tomto směru mu nemám co vytknout. I ve skutečném životě si lidé procházejí různými komplikovanými situacemi. Někdy se jim podaří od pomyslného dna odrazit, někdy ne… Zkrátka během čtení se budete smát i plakat. Ano, opět budete zcela vtaženi do emocí hlavních hrdinů. V městečku Medvědín žije hodně obyvatel a autor do knihy vměstnal osudy mnoha z nich. Prostě i tentokrát se máte na co těšit!

Oproti předchozím dílům je třetí (závěrečný) rozsáhlejší: první dva díly mají okolo čtyř set stran, třetí přes šest set. Ale nemusíte se bát – příběh se čte velmi dobře a já jsem ani nechtěla, aby skončil. Klidně bych se do Medvědína zase vrátila, což svědčí o tom, jak skvěle autor vše zpracoval. Pokud si říkáte, že se vám vyprávění nebude líbit, protože Medvědín je přece hokejovým městečkem a vy o hokeji nic nevíte, nenechte se zmást. Láska ke sportu má v knize samozřejmě své místo, ale autor rozebírá především mezilidské vztahy: lásku, přátelství, nenávist… Píše o obyčejných lidech, se kterými se snadno ztotožníte. Což považuji za největší přednost série a zároveň důvod, proč je u mnoha čtenářů tak oblíbená. Na své si přijdou muži i ženy bez ohledu na jejich vztah k hokeji.

Medvědín je skvěle propracovanou sérií, která stojí za přečtení. Autor dokázal z na první pohled obyčejného příběhu vytvořit mimořádnou sérii, která vás naprosto dostane.

Ukázka:

Problém s hokejem i s životem je totiž v tom, že jednoduché okamžiky jsou vzácné. Všechny ostatní jsou boj. Tento příběh nezačíná dnes, trvá už dva roky od doby, kdy se odsud odstěhovala Maya Anderssonová. Opustila Medvědín a cestou na jih projela Hedem. Obě lesní města leží tak blízko sebe a tak daleko od všeho dalšího, že jí připadalo, jako by mířila do emigrace. Jednou bude Maya zpívat o tom, že lidé vyrůstající tak blízko divočině mají možná blíž k divočině uvnitř sebe sama, budou to silná i slabá slova, jako je tomu ostatně skoro vždycky, když je řeč o nás. Ale pokud sem přijedete na návštěvu a náhodou zabloudíte do hospody Kožich – a nedostanete hned přes hubu za blbou otázku na věk nebo za debilní žádost o plátek citronu do drinku –, možná vám Ramona, která stojí za barem, prozradí něco důležitého: „Tady v lese jsou na sobě lidi závislejší než ve velkoměstech. Tady držej pospolu, ať chtěj, nebo ne, tak pospolu, že když sebou ve spánku jeden prudce hodí, jinýmu na druhý straně města se vyhrne košile.“

Chcete tohle místo pochopit? Pak musíte nejdřív pochopit, jak spolu všechno souvisí a jak jsou všichni spojeni neviditelnými vlákny vztahů, loajalit a dluhů: zimní stadion a továrna, hokejový klub a politika, umístění v tabulce a peníze, sport a pracovní příležitosti, kamarádi z dětství a spoluhráči z týmu, sousedi a kolegové a příbuzní. Tohle nutí lidi držet pospolu, aby tu přežili, ale taky nás to nutí vzájemně na sobě páchat strašlivé zločiny. Ramona vám neřekne všechno, to vám neřekne nikdo, ale chcete to pochopit? Opravdu pochopit? Pak musíte vědět, co máme za sebou.

Vítězové – Fredrik Backman. Brno: Host, 2023.

HOST-logo