Návrat

Petra Dvořáková patří k nejznámějším českým spisovatelkám. Na svém kontě má mnoho knih, které oslovily široké spektrum čtenářů. I já mám její tvorbu ráda, proto jsem si nemohla nechat ujít její nejnovější počin: román Návrat.

Seznámíte se s Janou, čerstvě vyučenou krejčovou, která je oddaná Bohu. Jakmile dojde ke změně politické situace (pád komunistického režimu), neváhá a (v létě roku 1991) vstoupí do kláštera. Dokonce se zdá, že si uvědomuje, co pro ni bude tato volba znamenat – stane se součástí uzavřeného světa s přísnými pravidly, ze kterého se těžko uniká… Mezi sestry vstoupí vybavená nadějí, odhodláním, ale také řadou iluzí. Jak si Jana zvyká na život řeholnice, ukazuje se, že mnoho věcí není takových, jak si původně představovala… Zůstane věrná svému poslání?

Autorka vypráví intimní příběh o hledání víry a lásky, který se odehrává v 90. letech 20. století. Hlavní hrdinka proplouvá životem, často tápe a neustále se pokouší najít správný směr své cesty. Bavilo mě sledovat, jak jednají lidé s hlubokou vírou v Boha. Mohlo by se zdát, že víra je pro řeholnice únikem od reality – těmto ženám často v životě chybí láska a jistota, doufají, že vše najdou právě u Boha. Svým způsobem to tak skutečně je, ale vlastně zároveň není – vím, protiřečím si, abyste pochopili, musíte si knihu přečíst.

Líbí se mi, jak Petra Dvořáková pracuje s hlavními postavami. Nechybí podrobná charakteristika (nejen Jany, ale i ostatních řeholnic). Také velmi dobře popsala jejich myšlenkové pochody. I když vám postavy nebudou sympatické, pochopíte jejich pohnutky. Román má velmi zvláštní atmosféru: já jsem cítila až takový temný nádech. Každodenní život v klášteře je popsán velmi autenticky, protože autorka ho dobře zná – věděli jste, že ve čtrnácti letech i ona vstoupila do kláštera?

Není žádným tajemstvím, že tato spisovatelka se často pouští do kontroverzních témat (např. anorexie či pedofilie). I v případě knihy Návrat dobře věděla, že se dotýká něčeho, co bude  společností rezonovat – koneckonců v otázkách víry je to tak vždy. Ale nebojte se, román toho nabízí mnohem víc než jen ukázku života řeholnic! Vlastně mě příjemně překvapilo, co všechno (mnohdy nečekaného) autorka do svého příběhu dokázala zapojit.

Myslím, že někteří čtenáři se do románu vůbec nepustí kvůli obavám spojeným s tématem: klášter, řeholnice, víra v Boha atd. Věřící budou mít strach, že autorka vše, co vyznávají, nezobrazila dostatečně lichotivě. Nevěřící se budou domnívat, že jim tento námět nemá co nabídnout. Nenechte se tématem odradit, ono totiž všechno není úplně tak, jak to na první pohled vypadá. Svět není jen černý, nebo bílý. Existuje mnoho odstínů různých barev a i ty v této knize najdete – stejně jako různé typy lidí. Některé odsoudíte, s jinými budete sympatizovat. Petra Dvořáková je zkušená autorka a píše způsobem, který osloví hodně čtenářů – nikoli jen úzce zaměřenou skupinu.

Ukázka:

Snít a toužit po něčem ale neznamená, že to člověku současně nenahání strach. Že mu to nepřináší úzkost a obavy. Ty první mě pohltily právě tam. Před polorozpadlou budovou, o které jsem slýchala jako o ráji. Brána do něj byla ještě oprýskanější než vstup do továrny, kde jsem až dosud pracovala. I tady dohořívala na cihlovém pilíři vrátnice rudá plechová hvězda, brzy ji ale měl zase nahradit kříž. Srdce mi tlouklo až kdesi v krku, nohy se zdály těžké jak balvany a žaludek se houpal na vodě. Ještě jednou jsem se ohlédla na tu dlouhou silnici směrem k nádraží. Zchátralou klášterní zeď lemoval zástup pouličních lamp, přes silnici zářil zbrusu nový obchod s potravinami a drogerií. Vypadal úplně jinak než naše stará samoobsluha, nápis na budově byl vyvedený neonově žlutou barvou, za výkladem stály barevné krabice s pracím práškem a lahve s avivážemi, člověk měl dojem, že ty nové vůně z něj vystupují i skrze tlusté sklo. Hned za ním dorůstala ulice rozestavěných řadovek, u kterých si hrálo několik dětí.

Návrat – Petra Dvořáková. Brno: Host, 2025.