Mary Higgins Clarková: Pravdu znát nemusíš

Mary Higgins Clarková je autorkou již několika desítek knih. Ne nadarmo se jí přezdívá královna napětí – všechna její díla spojuje detektivní žánr. Ani v knize Pravdu znát nemusíš tomu není jinak. Vydalo ji nakladatelství Alpress.
Hlavní hrdinka (další typické schéma knih Clarkové – hlavní hrdinkou je vždy žena), 28 letá Mariah, je plně zaměstnaná péči o svou matku, která trpí těžkou formou Alzheimerovy choroby. Naprosto ji však zdrtí, když jejího otce Jonathana někdo zastřelí. Jelikož je Mariažina matka Katherine  ihned po incidentu nalezena u jeho těla celá zakrvácená a s pistolí v ruce, vina padá logicky na ni. Někteří lidé jsou přesvědčeni o její nevině, jiní se ji však snaží dostat za mříže. Proti Katherine navíc mluví i to, že přišla na nevěru svého manžela, a tudíž by měla dobrý motiv vraždu spáchat. Na bedra Mariah tedy padá veškerá tíha. Jelikož vyšetřovatelé věří, že Katherine je oním hledaným vrahem, je pouze Mariah, aby dokázala matčinu nevinu. Přestože je ústředním motivem vražda, jak už to v takovýchto knihách chodí, dochází zde i k dalším násilnostem. Ti, co spáchali předchozí zločin, musí po sobě zamést stopy a zlikvidovat každého, kdo by je mohl vidět.
Celá kniha je protkána mytologickým námětem. Totiž ten, kdo vraždil, udělal tento skutek, protože Jonathan vlastnil velmi vzácný svitek, který měl napsat sám Kristus. Po celou dobu je čtenář v napětí, kde svitek skončil a kdo jej právě teď vlastní či kdo je vrahem. Vše je osvětleno až v závěru knihy.
Kniha je psána z pohledu vševědoucího vypravěče a každou chvíli může prožívat čtenář příběh s jiným hrdinou. Kniha je rozdělena na 84 kapitol a téměř u každé z nich jsme s jinou osobou a s ní prožíváme i rozdílný příběh. Ty se začínají postupně spojovat až ke konci knihy a právě až tady si můžeme dát dohromady jisté souvislosti. Nevím, zda autorčin záměr vést několik dějových rovin byl dobře zvolen. Zde jich je totiž až moc a za mě mohu říct, že mi to vadilo, když se zde objevovalo spoustu míst a osob, které zpočátku knihy neměly spolu žádnou souvislost. Často jsem se musela vracet a některá fakta si ujasňovat.
Co musím vytknout, je překlad knihy a celkové chyby. Že se občas v knize vyskytne nějaká drobná chyba, to se dá odpustit a už jsem si i zvykla. V této se však vyskytuje gramatických chyb až příliš a když aktéři jedli v poledne ,,objed“ , to bylo skutečně silné kafe. S překladem souvisí i název knihy. V originále The lost years (Ztracené roky) jsou velmi výstižné, což zjistíte až po přečtení knihy. Český překlad Pravdu znát nemusíš je poněkud obsáhlý pojem; jak jsem již zmiňovala, je zde spoustu osob a každá z nich chce zjistit pravdu, co se osudný den stalo.
Román Pravdu znát nemusíš doporučuji zejména všem fanouškům děl Mary Higgins Clarkové. Na své si přijdou i ti, kteří mají rádi mytologické náměty nebo prostě jen detektivní zápletku s problematikou vztahů v pozadí. V této knize se snoubí vše dohromady.

Za pár minut otevřela oči v naprosté tmě. Zkoušela se pohnout, ale ruce i nohy měla pevně svázané. V puse ji dusil roubík. Hlava ji třeštila. Někde poblíž zaslechla tiché zakňourání. Kde to jsem? Panebože, kde to jsem? Přemýšlela horečně.
Vnímala pohyb kol pod sebou a uvědomila si, že se nachází v kufru auta. Cítila, jak se o ni cosi otřelo. Bože můj, tady je ještě někdo. Když se pak snažila napínat sluch, rozeznala sténání Lilian Stewartové. ,,Je to blázen. Je blázen. Je mi to líto, Mariah, promiň mi to.“

 Mary Higgins Clarková – Pravdu znát nemusíš. Frýdek-Místek: Alpress.