Markéta Baňková: Maličkost

Maličkost Markéty Baňkové pro mne rozhodně nebyla maličkostí. Znatelně se totiž vymykala všemu, co jsem kdy četla, a co má můj vkus rád. O to víc jsem si možná pochutnala, protože opravdu nejsem sběhlý čtenář romancí. Co říct? Za mne zdařilé dílo, pokud máte rádi čtivo, které vypadá, že ho napsal přespříliš inteligentní, unavený student náročného oboru těsně nad ránem. Že se nestačil vyspat a z nespavosti mu mozek tvoří takovéhle dějové linie a hlavně myšlenky v hlavě hlavního hrdiny. Ty jsou opravdu na literární cenu, protože to vám při čtení přehodí výhybku přemýšlení někam jinam.

Otázka zní, kde autorka využívá svůj talent?

Příběh má dějovou linii, která v podstatě není ničím extrémně zajímavá, pokud pominete tu fantazijní záležitost s potkany, je zcela obyčejná, jako jeden rok studia na vysoké škole. Avšak ta atmosféra, která je kolem popsaná – tady se talent autorky rozhodně nezapře.  Řekla bych, že Markéta Baňková tohle opravdu umí a doslova mne tím uchvátila! Je to totiž právě to, co jsem mívala ráda na detektivkách, na thrillerech, na knihách starých autorů. Totiž, s jakou grácií a jednoduchostí, která přitom zalézá pod kůži, umí vykreslit běžné situace, reálie Prahy, jen tak mimochodem, atmosféru hospůdky nebo kavárny, nálady a jemná přediva osudu kolem účastníků. Snad mě tam zaujala i intuice, mužská temná intuice smísená s chladným rozumem, se kterou Tomáš, hlavní hrdina, s takovou děsivou přesností analyzoval své okolí ve vztahu ke stavu civilizace jako takové. Evoluce… On, beta samec, který je neúspěšný u samic, nic podivného, stane se to kdekomu, ale Tomáš se tím v podstatě neustále zaobírá i v souvislosti s běžným životem, studiem nebo svým pracovním posláním. Na to vše má své teorie. Snaží se čas od času proniknout na vrchol stáda a uzmout si nějakou tu samici, ale zjišťuje, že o to vlastně nestojí. A pak mu cestu zkříží ta, která má dítě. Jaká hrůza. Jen považte. Je to jako koupit ojeté auto s přívěsem, který nejde odpojit.Závěr příběhu získal grády, snad díky protnutí dějů, snad díky krutým převratům osudu a trošku se tak vymotal z té prvotní nálady, ve které byl na začátku. To už mi tolik nesedlo, ale přesto jsem romanci Maličkost dočetla s vědomím, že ji prostě dočíst musím, protože mě zajímá, jak tohle všechno skončí.

A v hlavě i ve vzpomínkách mi na tuto knihu zůstane navždy velmi silná emoční stopa. Taková, jako když čtete zcela netypický text, netypické myšlenky, jako na něco, co se velice vymyká průměru. Ano, Maličkost se vymyká průměru.

Jestli to bude zrovna váš šálek kávy, je otázkou. U této knihy vidím spokojeného každého, kdo se chce na chvíli vymanit z tuctovosti, z náročného čtení, nebo ze čtení zcela lehkého a logicky průhledného. Tady logiku moc nehledejte, naopak, mám dojem, že Markéta Baňková měla za cíl čtenáře co chvíli notně překvapit, uzmout jeho duši,  jeho myšlenku, nasadit mu do hlavy otázky, na které následně odpovědi dávala, ale občas i nedávala.

Ukázka

„Vítek je můj syn. To jsem ti neříkala? Žiju s ním sama.“

Nebyl jsem schopen slova. Ve svých plánech jsem s něčím podobným zapomněl počítat. Děcko! Skokem srazilo Juliinu hodnotu na partnerském trhu.  Jako byste si v autoprodejně vyhlédli luxusní auto a před placením zjistili, že už je jednou bourané, navíc prodávané pouze s přívěsem, který nelze odpojit. Neupřímně jsem se pokusil o úsměv. Co blbnu? Nic hrozného. Děcko. Které spí.

„Víš co… rád, ale nechme to na jindy,“ uslyšel jsem svůj hlas, „jsem už unavený… a pak, co když se Vítek vzbudí…“

Její pohrdavý pohled mám teď celé ráno před očima.

Bál jsem se. Co je na tom divného? Dělejte si, co chcete, ale mně cizí krev nevnucujte. Celá takhle pseudohumanistická civilizace je proti přírodě. Hřebci se hříbata, která má s předchozím hřebcem, pokoušejí ukopat. Lvi cizí lvíčata zakousnout. A březí myši raději rovnou potratí, když se v jejich revíru objeví nový myšák. Nechtějte po mně, abych šel proti své přirozenosti.

Vím, čeho jsem se bál. Dětského hlásku – „mámo!“ za dveřmi. Zvědavého očka šmírujícího klíčovou dírkou… Svého selhání.

O autorce:

Markéta Baňková se narodila a žije v Praze. Absolvovala Akademii výtvarných umění. Zabývala se grafikou, kresbou, fotografií a net artem (New York City Map). Její kniha Straka v říši entropie získala ocenění Objev roku Magnesia Litera. Obě knihy doplňují autorčiny ilustrace…

Markéta Baňková – Maličkost. Argo, 2016.