hemingwayErnest Hemingway se narodil roku 1899 v Illinois. Jako dítě se všemožně snažil bouřit matce. Nelíbilo se mu, že jej posílala do tanečního kroužku a zbavovala Ernesta jeho mužnosti. Ten si díky tomu vypěstoval masku macha a lásku k rybaření, lovu a nejrůznějším fyzickým aktivitám. Hemingwaye velmi vytáčely jakékoli narážky na jeho mužnost. Dost jej rozohnilo, když jistý kritik napsal, že Hemingway ,,maskuje svou nedůvěru v to, že už je opravdu velký chlap“ a jeho styl přirovnal k nalepování falešného ochlupení na hrudník. Když se pak Hemingway s tímto kritikem setkal osobně, roztrhl jeho i svou košili a ukázal mu svůj zarostlý hrudník. Poté mu Hemingway připlácl kopii jeho recenze na obličej a srazil jej na zem. Tento kritik už na Hemingwayovo dílo nikdy nenapsal negativní kritiku.

Když roku 1914 vypukla v Evropě válka, Hemingway vstoupil do armády a stal se řidičem sanitky. Tyto své zkušenosti zpracoval ve slavném románu Sbohem, armádo. O čtyři roky později se stala sanitka terčem palby a spisovatel dostal několik zásahů. Sám si z toho nic moc nedělal – rány si zacpal cigaretovými špačky a odvezl vojáky do bezpečí.

Mezi válkami Hemingway prožíval první vlnu literární slávy. V Paříži se stal členem tamních emigrantů, do které patřil mimo jiné i F. Scott Fitzgerald. Roku 1926 vydává knihu Fiesta – román o zmrzačeném impotentním válečném veteránovi a jeho náruživébmilence. Tato kniha následována další povídkovou sbírkou vynesla Hemingwaye mezi literární celebrity.

Po druhé světové válce však začala Hemingwayova sláva upadat. Od románu Komu zvoní hrana vydaného v roce 1940 se mu již nepodařilo napsat významnější knihu. Ve skutečnosti spisovatel zuřil, že mu nikdy nedali Nobelovu cenu za literaturu. Proto, když novela Stařec a moře získala nejen Nobelovu, ale i Pulitzerovu cenu, byla jeho radost obrovská. Ale ani tento úspěch nedokázal Hemingwaye vyléčit z depresí, kterými se trápil celý život. Během posledních deseti let se však nemoc mnohonásobně zhoršila. Ke konci života musel být pod silnými sedativy, která mu zabraňovala v sebevraždě. I přes všechny snahy však Hemingway našel klíč od zamknutého pokoje se zbraněmi a 2. července 1961 si k hlavě přiložil obě brokovnice a stiskl spouště.

Ernest Hemingway a F. Scott Fitzgerald byli slavnou dvojicí americké Ztracené generace. Kvůli svým protikladným povahám bylo jejich přátelství pro mnohé neuvěřitelné. Hemingway byl divoký, neomalený a sebevědomý, kdežto Fitzgerald byl nejistý a strojený. Přesto se z nich po určitou dobu stali nerozluční přátelé. Poprvé se setkali v roce 1925 v jednom pařížském baru. Hemingway byl v té době ještě neznámým autorem, zatímco Fitzgerald měl za sebou publikaci Velký Gatsby a měl nakročeno k literární slávě. Nicméně po několika letech začalo jejich přátelství skomírat – zřejmě proto, že Hemingwayova sláva stoupala, kdežto ta Fitzgeraldova měla opačný směr.

Na závěr se hodí ještě perlička – než si začnete stěžovat na vaše rodiče, vzpomeňte si na Hemingwayovu matku. Ta toužila tak silně po dceři, že malého Ernesta oblékala do dívčích šatů, česala ho jako děvče a sousedům jej představovala jako svou dceru Ernestinu.

Zdroj: Tajné životy slavných spisovatelů

Foto: wikipedie.cz