Láska hory přenáší

Snad každá milovnice románů zná spisovatelky Penelope Ward a Vi Keeland. Obě patří k nejprodávanějším autorkám podle žebříčku New York Times či USA Today a napsaly velké množství knih: každá sama i obě společně. Pokud jejich tvorbu sledujete, nenechte si ujít novinku Pravidla randění.

Poznáte talentovanou tatérku Billie, která se právě rozešla se svým přítelem. I když byl zadaný, domlouval si za jejími zády přes Tinder schůzky s jinými ženami. Nutno podotknout, že Billie si i v této nezáviděníhodné situaci dokázala zachovat chladnou hlavu a vymyslela pořádnou pomstu, čímž si okamžitě získala veškeré mé sympatie! Nečekaným svědkem pomsty se stal i Colby Lennon – její nový domácí. Colby se totiž nedávno stal novým spolumajitelem tetovacího studia, které si Billie pronajímá.

Ano, tušíte správně: brzy se ukáže, že Billie a Colby k sobě chovají vzájemné sympatie. Jenže ani jeden není připravený na vztah. Billie má po zradě bývalého přítele všech mužů plné zuby. A Colby? Colby sám vychovává tříletou dceru Saylor – její maminka není (a nikdy být nechtěla) součásti jejich života. Jen tak někoho si k tělu tedy nepustí…

Jako otec jsem byl mnohem vybíravější. Rozhodně jsem nechtěl seznámit svoji dceru s ženskou, která nebude výjimečná.

Přitažlivost mezi oběma hlavními hrdiny však stále sílí a oba si to uvědomují. Vymyslí tedy pravidla „nerandění“, které jako kamarádi dodržují. Jenže: opravdu svým citům nepodlehnou? Co když ano? Celou situaci navíc zkomplikuje jedna věc: Colby bude nečekaně čelit minulosti…

Téma není originální, ale přesto se mi kniha moc líbila. Autorky obvykle vsází na jistotu a zpracovávají motivy, které se často vyskytují i v jiných románech. Přesto však své čtenářky nenudí: všichni si během čtení určitě uvědomí, jak těžké může být hledat partnera ve chvíli, kdy už jste rodičem. Potencionální partner či partnerka si totiž musí zamilovat nejen vás, ale také vaše dítě. Jenže někdo si vůbec není jistý, zda chce vlastní děti. Pak je velmi těžké jít do vztahu, v němž figuruje „cizí“ dítě. Přesvědčíte se o tom i v tomto příběhu.

Typické pro romány Penelope Ward a Vi Keeland jsou skvěle zpracované dialogy, hmatatelná chemie mezi hlavními hrdiny a situace, které vás zároveň rozesmějí i rozpláčou. Kapitoly píší střídavě z pohledu obou hlavních hrdinů: budete tedy vědět, co si o situaci myslí Billie i Colby. Jejich knihy jsou plné různých klišé, jenže bez nich by to vlastně nebylo ono. Mám ráda, jak se hlavní postavy špičkují. A jak se vyvíjí vztah, který mezi sebou mají. Rozhodně tedy nejsou ploché! Samozřejmě během čtení budete tušit, kam vše směřuje. Ale zároveň v ději nastávají chvíle, které vás alespoň trochu překvapí.

Přiznám se, že obálka knihy mě příliš neoslovila. Ale to je čistě můj problém, dávám přednost jinému stylu… Naštěstí se řídím heslem „nesuď knihu podle obalu“, takže obálka mě od čtení neodradila. Já jsem se do románu pustila z jediného důvodu: napsala ho osvědčená dvojice autorek. Mám ráda jejich styl psaní a kdykoli potřebuji odpočinkové vyprávění s romantickou zápletkou, sáhnu právě po některé z jejich knih.

Ukázka:

Se smíchem jsem vešel do výtahu a zmáčkl tlačítko. „Jsi vůl. Užij si strkání rukou do hajzlu, nebo co to vlastně budeš dělat.“
„Jasně že užiju – budu opravovat klimošku. Možná si pak nechám udělat tetování, protože představa, že do mě někdo nepřetržitě píchá jehlou, zní skoro stejně lákavě.“
Výtah se začal zavírat, ale při slově tetování jsem našpicoval uši. Natáhl jsem ruku před sebe, aby se dveře nezavřely. „Ta klimatizace nefunguje v tetovacím salonu?“
„Jo. Majitelka před chvilkou volala.“
Fajn, fajn, fajn. Možná se mnou měl osud jiné plány. „Když nad tím tak přemýšlím, fakt nemáš ánung, jak opravit klimatizaci. Co kdybych se na to zašel podívat? Chůva je se Saylor v parku, ale mají se asi za hoďku vrátit. Jen bys musel malou převzít, kdybych to nestihl opravit včas.“
„Vážně?“
Vystoupil jsem z výtahu a vyškubl mu z ruky box s nářadím. „Vážně. Ale mám to u tebe.“
„Platí. Díky. Jestli mám hodinu k dobru, zaběhnu do kanclu pro složku, kterou potřebuju na ráno. Ale slibuju, že budu zpátky, než se Saylor s chůvou vrátí.“
„Jasně. Hlavně tady buď včas.“
„Neměj péči. Ještě jednou díky, kámo.“
Skoro jsem měl výčitky svědomí. Avšak ne tak velké, abych si přiznal, že bych k návštěvě Billie použil jakoukoli záminku, a rozhodně ne tak velké, abych si ten dluh u Owena jednou nevybral.

Pravidla randění – Penelope Ward, Vi Keeland. Praha: Baronet, 2024.