Všechny krásné dny od autorky Julie Kaufhold patří k románům, který vás zaujme názvem, obálkou i anotací. A hned na úvod mohu napsat, že tohle je opravdu velmi zvláštní kniha – nápadem i zpracováním.

Hlavními hrdiny jsou Stella a Max. Budete mít možnost nahlédnout do minulosti těchto postav. Na střední škole spolu prožili krátký románek a zdálo se, že z jejich lásky by mohlo být něco víc. Pak ale došlo k události, kterou Stella nedokázala Maxovi odpustit. Zklamal ji a ona utrpěla šrám na duši, který se dlouho hojil. Tehdy pochopila, že ona jejich vztah chápala zcela jinak než on. Všechny společné chvíle pro ni byly vším, jenže pro něj nejspíš ničím.

Opravdu to tak bylo? Nebo je to jen jedno velké nedorozumění, které si Max a Stella několik dlouhých let nedokázali vyjasnit? A co se stane, když se tyto dvě osoby po více jak deseti letech znova potkají? Dnes je Stella uznávanou doktorkou na úrazové chirurgii. Po nevydařeném manželství se přestěhovala z Freiburgu do Hamburku, kde díky svému otci (vede ortopedii a úrazovou chirurgii) získala práci na klinice. Max je fotograf. Především svatební, ale fotí i další různé zásadní okamžiky, které jsou spojeny především s koncem života. Oba se tak po letech opět ocitají ve stejném městě. Jaká je šance, že se zase potkají? A stále mezi sebou budou mít tu pověstnou jiskru? Stella měla vždy dojem, že je mezi nimi zvláštní spojení. Takové neviditelné lano, kterým se oba k sobě přitahují. Pořád to platí, nebo se lano po tolika letech definitivně přetrhlo?

„Dělej to jako sluneční hodiny, počítej jen sluncem zaplněné vteřiny.”

Co vás na tomto románu jistě zaujme je skříňka nekrásnějších dní. Je to dřevěná krabička, kterou dostala Stella od své maminky. Ta ji tenkrát vlastnoručně vyrobila. Uvnitř byly kartičky, na které si Stella zaznamenávala všechny důležité okamžiky. Naposled ji otevřela před jedenácti lety. Pak na ni kvůli určitým událostem zanevřela. Při stěhování z Freiburgu do Hamburku krabičku opět našla. Přijde zase dne, kdy ji dokáže otevřít a pokračovat se svými záznamy tam, kde kdysi skončila?

 „A když někdy budeš smutná, tak si prostě vytáhneš jednu z kartiček.”

Už dlouho jsem neměla v ruce knihu, při jejímž hodnocení bych tolik váhala. Tento román totiž v sobě má obrovský potenciál. Nápad se skříňkou nejkrásnějších dnů je originální a jistě vzbudí ve čtenářích zvědavost. Stejně tak téma, které v sobě příběh ukrývá. Nenaplněná láska, dlouhé odloučení a opětované setkání, které je však komplikované. Protože Max a Stella se několik let neviděli a po tuto dobu žili své vlastní životy. Měli jiné partnery, někdo uzavřel manželství, jinému se narodilo dítě. Navíc po tak dlouhé době je docela těžké pokračovat tam, kde jste kdysi skončili. Vlastně to ani nejde, řešením je prostě jen nový začátek. Tohle všechno zní skvěle a pro milovníky románů je to jistě dobrá volba.

Jediný problém, který někteří čtenáři mohou mít, se týká formy knihy: i mně chvíli trvalo, než jsem si zvykla na styl, kterým je příběh napsaný. Velmi dobře chápu, proč autorka zvolila neustále střídání přítomnosti a minulosti. Snaží se vyzdvihnout význam kartiček ze Stelliny krabičky nejkrásnějších dní. Protože tenhle nápad představuje to, na čem je celý příběh postaven. A vy celou dobu čekáte na okamžik, kdy ji Stella opět po letech otevře. A vlastně si třeba ani neuvědomíte, že tím, kdo ji otevře, je sám čtenář. Dojde k tomu přesně v tu chvíli, kdy jste se pustili do čtení. To je skvělé a originální. Ovšem aby vás tato forma zaujala, je třeba mít zalíbení v prolínání časových os, protože jeden den je tady spojen s různými roky. A ten konkrétní datum zase s různými událostmi. A i když autorka data uvádí, dohromady to může být alespoň na začátku příběhu lehce matoucí, protože neustále skáčete z minulosti do přítomnosti. Některé informace se dozvídáte dříve, jiné později. Možná chtěla autorka zvýšit napětí a to podstatné si nechat ještě chvíli jen pro sebe. Celý příběh je tak tvořen střípky informací, které si musíte správně pospojovat. Proto jsem si pořádně dokázala užívat až druhou polovinu románu, kdy už jsem dostala potřebné informace a na styl psaní si zvykla. Tato forma není úplně obvyklá, ačkoli jinak je vše napsané s lehkostí, něžností a pomalejším tempem.

Všechny krásné dny tedy mohu doporučit hlavně romantickým duším, které mají rádi pomalejší příběhy s častým prolínáním časových os.

Ukázka:

„I tak je to možné chápat,” její matka se předklonila a jemně jí odhrnula pramen vlasů z obličeje. „Podívej, na každý den celého roku máš jednu kartičku. Na kartičkách nejsou napsány letopočty. No, a když něco hezkého prožiješ – ať už nějaký pro tebe významný moment nebo dokonce takový den, cokoliv, při čem se budeš cítit opravdu dobře, pak si to zapíšeš na jednu z těch kartiček. A nejlepší bude, když k tomu připíšeš i letopočet.”

„Pak ale můžu na jednu kartičku napsat dvě nebo tři i více věcí, chápu to správně?” ujišťovala se Stella.

„Přesně tak. A tím pádem budeš po celý život sbírat všechny krásné dny a okamžiky svého života,” maminka se jí podívala láskyplným pohledem přímo do očí.

Všechny krásné dny – Julia Kaufhold.  Kontrast – Dobrovský s.r.o., 2020.

logo DK