Jiskra v popelu recenze |

Dnes vám představím knihu, o které již slyšel snad každý knihomol, přestože vyšla poměrně nedávno. Epická fantasy s názvem Jiskra v popelu, jejíž autorkou je Sabaa Tahirová, vás zavede do světa podobného Římské říši.

„Bitevní pole je mou svatyní. Hrot meče je mým knězem. Tanec smrti je mou modlitbou. Smrtící rána je mým vysvobozením.“

Když jsem knihu začala číst, po pár stránkách jsem měla pocit, že už vím, jakým směrem se bude děj ubírat. Jo, to jsem se teda spletla. Autorka to na čtenáře opravdu umí narafičit, aby očekával něco, co se nakonec vůbec nestane. A samozřejmě se stane něco, co nečeká. Co víc od knihy čtenář může chtít?

Sabaa Tahirová vás zavede do úplně jiného světa. Do velmi dobře popsaného, promyšleného a komplexního světa, plného zvratů, ve kterém proti sobě stojí dva rody – Učenci a Válečníci, do světa mezi augury, ghúly, ifrity, lebky a Masky. Do světa, ve kterém byste se opravdu nechtěli ocitnout – já bych nechtěla být v kůži žádného z hlavních hrdinů. Autorka vypráví příběh dívky z rodu Učenců jménem Laia a chlapce z rodu Válečníků jménem Elias. Před pěti sty lety podlehli Učenci invazi Válečníků, nyní jsou Učenci svobodní lidé, kteří však nesmí vlastnit majetek, navštěvovat školu a jejich sebemenší prohřešky jsou trestány otroctvím.

Elias patří k Válečníkům. Má za sebou čtrnáctiletý výcvik na vojenské akademii jménem Šerosráz a dokončuje poslední rok výcviku. Jde o dědice rodu Veturiů – jednoho z nejstarších a nejváženějších rodů v Impériu. Pro matku, která je shodou okolností velitelkou Šerosrázu, je však Elias životním omylem. Zřekla se ho už jako novorozeněte a Elias prvních šest let života strávil u domorodců, kteří mu místo surovosti a zášti vštěpovali slitování a soucit. Přesto se jejich cesty opět zkřížily – právě na Šerosrázu, kam ho auguři v šesti letech odvedli. A nebylo to šťastné shledání…

Elias tedy rozhodně není typický Válečník. Na rozdíl od ostatních Válečníků, kteří jsou chladní, bezcitní a věrní Impériu, je Elias empatický, neodsuzuje Učence, smrt mu nepřináší potěšení a především nenávidí Impérium. Vlastně mu jsou mnohem bližší Učenci – má raději knihovny a univerzity než kasárny a výcvikové haly. Zároveň však má vojenství v krvi a tak se pere se svým osudem. Vše co dělá, nedělá kvůli vládě nebo moci, ale kvůli svobodě. Touží po svobodě – a to tolik, že si na den promoce naplánoval útěk. Jenže člověk míní, život mění. Pokud si myslíte, že Eliasova volba je pouze mezi tím, zda uteče či nikoli, skutečně se pletete.

„Život je plný okamžiků, které nic neznamenají. A pak jednoho dne přijde jediný okamžik, který rozhodne o každé následující vteřině.“

Laia zažila nájezd Válečníků. Válečníci ji sebrali celou její rodinu – před mnoha lety ji vzali rodiče a sestru, nyní zabili její babičku a dědu a zajali jejího bratra Darina. Bratr je tak jediný člen rodiny, který zatím ještě žije, musí ho osvobodit. Jenže jak? Samotná sedmnáctiletá dívka se těžko může postavit Válečníkům. Potřebuje nějaké spojence, kteří ji pomohou. Její nadějí je odboj, který by mohla požádat o pomoc. Její matka i otec byli dříve členy odboje – tenkrát je někdo z odboje zradil, takže je na čase, aby odboj splatil svůj dluh. Jenže může lidem z odboje věřit? Nevymstí se jí to?

„Život je tam, kde je naděje.“

Je zřejmé, že setkání Eliase s Laiou je nevyhnutelné. Oba mají ledacos společného: jsou odvážní, empatičtí a v očích se jim odráží touha po svobodě. Oba překonávají sami sebe. Jak jejich setkání dopadne?

Charakteristickým rysem této knihy je napětí – budete ho cítit od samého začátku a nepustí se vás, dokud neotočíte poslední stránku. Příběh je chytlavý a vzbuzuje zvědavost – Laia, Elias i jejich osud vám rozhodně nezůstanou lhostejní. Najdete zde i další postavy, které si oblíbíte, a postavy, které budete nenávidět. Líbí se mi, že děj je zprostředkovaný z pohledu obou hlavních postav – neuniknou vám tak pocity a myšlenky ani jedné z nich. Začátek a konec knihy je doplněný mapou – na začátku najdete mapu Impéria a na konci Šerosrázské vojenské akademie. Mapa vám pomůže představit si, kde se postavy právě nacházejí, jak daleko jsou od kterého místa a kam až se musí dostat. Pomůže vám představit si celé Impérium i samotný Šerosráz. A nakonec samotný obal knihy – ten je tečkou na pomyslném dortu: krásně sladěná obálka, ze které sálá temnota Impéria.

Jiskra v popelu je často přirovnávána ke knihám J. K. Rowlingové. Já mám ke knize jiné přirovnání. Celá kniha sama o sobě je hrou o život, z knihy sálá smrt, strach, bitvy a násilí. Tím mi připomíná Hru o trůny. Podle mě, by ji však Sabaa Tahirová mohla překonat – za předpokladu, že nezabije všechny mé oblíbené postavy a nebude příběh zbytečně natahovat. Pro mě má Sabaa Tahirová velký potenciál a v této knize ho dokázala využít. Uvidíme, jestli minimálně stejnou úroveň udrží i v dalším díle své série.

Ukázka:

„Určitě jste za ta léta vybral tisíce děti.“ Snažím se, aby můj hlas zněl uctivě. „Je to přece vaše práce, ne?“

„Ale tebe si pamatuju ze všech nejlíp. Protože auguři sní o budoucnosti: o všech následcích, o všech možnostech. A ty jsi vetkán do každého snu. Stříbrná nitka v tapiserii noci.“

„No, a já jsem si zatím myslel, že jste mé jméno vytáhli z klobouku.“

„Poslouchej mě, Eliasi Veturie.“ Augur ignoruje mou jízlivou poznámku, a ačkoliv nezvýší hlas, jeho slova jsou jako odlitá ze železa, zatěžkaná jistotou. „Předpověď je pravdivá. A této pravdě budeš muset brzo čelit. Chceš utéct. Chceš utéct před svou povinností. Ale osudu stejně neutečeš.“

„Osudu?“ zasměju se hořce. „Jakému osudu?“ Všechno tady je jen krev a násilí. Až zítra ukončím studium, nic se nezmění. Mise a rutinní brutalita mě budou ubíjet, dokud z chlapce, kterého před čtrnácti lety ukradli auguři, nezbyde vůbec nic. Možná je to svým způsobem osud. Ale ne ten, který bych si pro sebe zvolil.

„Život není vždycky to, co od něj čekáš,“ řekne Kain. „Ty jsi jiskra v popelu, Eliasi Veturie. Budeš zapalovat a hořet, pustošit a ničit. Nemůžeš to změnit. Nemůžeš to zastavit.“

„Ale já nechci…“

„Nezáleží na tom, co chceš. Zítra se musíš rozhodnout. Mezi zběhnutím a povinností. Mezi tím, že před osudem utečeš, a tím, že mu budeš čelit. Jestliže dezertuješ, auguři ti nebudou bránit. Opustíš Impérium. Budeš žít. Ale nepřinese ti to žádnou útěchu. Nepřátelé ti budou v patách. Ve tvém srdci se rozbují stíny a ty se staneš vším, co nenávidíš – budeš zlý, nemilosrdný, krutý. Budeš přikovaný ke své vnitřní temnotě tak pevně, jako by to byly stěny vězeňské cely. Ale když zůstaneš a vykonáš svou povinnost, budeš mít možnost navždy zlomit pouta, která tě k Impériu vážou. Můžeš dosáhnout takové velikosti, jakou si ani nedokážeš představit. Dostaneš příležitost získat opravdovou svobudu – svobodu těla a duše.“

Sabaa Tahirová – Jiskra v popelu. Host, 2016.