Jako ve filmu

Autorka Holly Bourne se u nás nedávno proslavila svým dílem žánru young adult Jsme všichni sněhové vločky. I dnes si z tohoto příběhu vybavuji veškeré detaily, což svědčí o tom, že mě opravdu zaujal. Dlouho jsem nečetla takhle dobře sepsanou knihu, jenž toho může své cílové kategorii čtenářů tolik předat. Takže jsem byla zvědavá, jaký příběh Holly ukryla ve své novince To se může stát jen ve filmu.

„Usmívání je někdy jediný způsob, jak se nerozbrečet.”

Hlavní hrdinkou je Audrey. Holka, která má štěstí na problémové kluky. S jedním dokonce chodila. Ovšem jejich vztah skončil velkým zklamáním a ona se následně kvůli němu vzdala toho, co měla nejraději. Marnivě se odhlásila z dramaťáku, který oba navštěvovali. Ačkoli tento kroužek milovala a vždy kandidovala na hlavní role. Více volného času využila následovně: našla si brigádu v malém kině. Protože ještě studuje, bude pracovat jeden všední den v týdnu a víkendy. A právě tam se seznamuje s Harrym. Harry je sexy potížista s důmyslně roztrhanými džínami a pečlivě rozcuchanými vlasy. Kluk, který vyzařuje zvláštní kouzlo. Umí si každou dívku omotat kolem prstu. Audrey se však nehodlá nechat chytit do pasti. S podobnými typy už má spoustu zkušeností a dobře ví, že kvůli jedné dívce se žádný z nich nezmění. Hodlá vůči němu zůstat naprosto imunní. Harry a Audrey mají mnoho společného. Oba milují filmy, Harry je dokonce i točí! Proto je nadšený ze zjištění, že Audrey má k herectví tak blízko. Herečka by se mu hodila.

„Čím víc se snažíš lidem dokázat, jak jsi šťastná, tím míň šťastná se ve skutečnosti cítíš.”

Audrey po zkušenostech se svým bývalým přítelem zanevřela nejen na lásku, ale i na romantické filmy. A to je dříve tolik milovala! Podle ní neukazují realitu. Jsou nebezpečné. Ničí lidem vztahy. Co se v nich odehrává, není skutečné. Lidé pak mají přehnaně velká očekávání od reálného života. A právě tato zjištění se jí zrovna hodí do jednoho školního projektu na mediální studia. Hodlá provést analýzu na téma: Proč láska nikdy není jako ve filmu.

„Podstrkují nám představu o lásce, která v realitě není udržitelná.”

Styl psaní je podobný jako v autorčině předchozí knize. Příběh není nijak složitý, ale je čtivý. Jazyk je hovorový, mládeži blízký. Nečekejte žádné velké zvraty, dlouho jsem si myslela, že mě v ději nic nepřekvapí. Nakonec ale vše nebylo tak, jak se od první stránky zdálo. Oceňuji, že autorka se v tomto směru nenechala strhnout vlnou obdobných příběhů. Nedokázala se však vyhnout řadě laciných klišé, což především cyničtí čtenáři neocení. Vzhledem k tématu, kterým se zabývá (romantické filmy), to však vůbec není nečekané.

Oproti první autorčině knize v této nejsou zpracována tak závažná témata. Nicméně neznamená to, že zde není nic, co by zaujalo vaši pozornost. Jako ve spoustě jiných knih pro mládež je i zde kladen důraz na (nešťastnou) lásku. Sice to není nijak originální, ale na druhou stranu mládeži (tzn. cílovým čtenářům) budou podobné problémy blízké. A oceňuji zamyšlení na téma lásky: co myslíte, je láska spíše pocit či volba (rozhodnutí)? Okrajově se autorka dotýká i LGBT tematiky. Jako nejdůležitější já osobně vnímám situaci, které hlavní hrdinka musí čelit doma. Rodiče by nikdy neměli přenášet své problémy na děti. To považuji za důležité. Je smutné, že právě Audrey musí zachovávat chladnou hlavu ve chvíli, kdy se její matka (opakovaně) hroutí a otec soustředí svou pozornost jen na svou novou rodinu. Jak se Audrey s jeho odchodem vyrovnává? Věřím, že i tyto problémy budou mnoha dospívajícím blízké. A líbilo se mi téma kinematografie, práce v kině, popichování hlavních hrdinů i analýza romantických filmů.

Myslím, že pokud máte rádi příběhy z žánru young adult, bude se vám líbit i tento. Rozhodně patří k těm nadprůměrným.

Ukázka:

„Jseš už třetí, kdo mi o něm od chvíle, co tu pracuju, říká něco nelichotivýho.”

„No, jen jsem viděla, jak na tebe kouká, když jste spolu uklízeli v sále – tak jsem si říkala, že tě radši varuju. Ale nejspíš mě teda někdo předběhl. Nevykládej si to špatně, je s ním zábava a vždycky mám radost, když spolu máme mít směnu, ale on je prostě no… Jsem si jistá, že tě zkrátka vidí jako úlovek. Víš co, jsi hezká holka a tak. I když on to fakt zkouší na každou.”

„Proč?” Nějak mě to nechávalo chladnou – nebo mě to spíš unavovalo. Harry zjevně rád flirtoval a zjevně teď flirtoval i se mnou, ale to mohl stejně dobře balit prázdnou krabici od bot.

„Nevím, on si prostě nikdy nedá pokoj, a kdybys mu na to skočila, tak by pak bylo ehm… trochu divný, kdybys tu dál pracovala. Harryho náhlý vzplanutí obvykle moc dlouho nevydrží. Měli jsem tu jednu holku, která kvůli tomu skončila.”

Zvedla jsem dlaň na znamení, že nemusí pokračovat. „Fakt nemusíš mít obavy. Já jsem vůči klukům jako je Harry docela imunní.” Protože jsem se dodnes nevzpamatovala z přesně takového exempláře, jako je Harry. 

„Fajn, no, jsem ráda, že jsme to probraly. Můžu si odškrtnout, že jsem svoji povinnost zástupkyně vedoucí a světem protřelé ženy splnila.”

To se může stát jen ve filmu – Holly Bourne. Slovart (Booklab), Praha 2020.