Ian (1)Kniha s názvem Ryba jménem Ian, jejímž autorem je  Somer Bradley, je románem složeným z několika příběhů. Jak napovídá název i obal knihy, ústřední postavou je Ian – zlatá rybka, která skočí z 27. patra činžovního domu. Ianovou hlavní filozofií je méně myslet, více konat.

„Nemyslící jsou skutečně požehnaní.“

Iana netrápí žádné starosti a je přesvědčen, že skočit z balkonu je pro zlatou rybku zcela normální a rozumné rozhodnutí. Během svého pádu nahlíží do oken jednotlivých bytů a stává se svědkem událostí, které prožívají jeho obyvatelé. Zároveň postupně učiní několik odhalení a poučení – opravdu není připraven pro let a v atmosféře nemůže dýchat. Ianův svět představuje koláž událostí bez jakékoli posloupnosti, minulosti či budoucnosti.

„Všechno se děje z nějakého důvodu. Někdy je tím důvodem volba, která byla učiněna, někdy je to vrozené štěstí a někdy je to prostě božské. Nezáleží na tom, život se dál valí jako vodopád. Všechno se děje z nějakého důvodu, ale nejčastěji je ten důvod nejasný a bez možnosti se ohlédnout zpět.“

Celý román se odehrává v rozmezí necelých třiceti minut. Nevěřili byste, co všechno se za tak krátkou dobu může přihodit a jak moc se během této chvilky mohou změnit životy několika lidí. Kromě Iana se seznámíte i s dalšími obyvateli domu:

– s jeho majitelem Connorem Radleym, postgraduálním studentem, který stále ještě hledá sám sebe i smysl svého života
– s Katie, přítelkyní Connora, která věří, že láska člověka posiluje a snaží se zjistit, co k ní Connor opravdu cítí
– se samotářem Garthem, který pracuje jako dělník na stavbě, je přesvědčen, že na lidi působí zastrašujícím dojmem a uvědomuje si, že přestože je kolem něj tolik lidí, nikdo ho skutečně nezná
– se správcem domu Jimenezem, pracovitým flegmatikem, kterého můžeme přirovnat ke kotli činžovního domu: oba jsou nepostradatelnou a často opomíjenou součástí služeb, bez nichž by budova rychle upadla, oba sídlí v suterénu, jsou osamělí a pracují bez povšimnutí i díků
– s Petúnií Dalilou, která je v pokročilém stádiu těhotenství a prožívá nejhorší i nejlepší chvíle svého života
– s agresivně introvertní Claire, která prakticky nevychází z bytu a učí se překonávat sama sebe
– s malým Hermanem, který toho za svůj dvanáctiletý život prožil víc než leckterý dospělý, liší se od ostatních dětí, je velmi chytrý a prostřednictvím dimenzionálně neukotveného vědomí dokáže cestovat v čase.

 

Každá z osob má nějaké své tajemství, které si pečlivě střeží, jejich osudy jsou ovšem mistrovsky propleteny. Žádný člověk nežije jen svůj vlastní život. Děj je popisován z pohledu všech zúčastněných – díky tomu je každá domnělá dějová mezera brzy zaplněna. Oceňuji uspořádání do krátkých kapitol – pokud zrovna nemáte moc času na čtení, je to opravdu ideální, protože nemusíte odbíhat od rozečtené kapitoly. Také se mi líbí, že rybka Ian v podobě malé kresby doprovází čtenáře na každé druhé stránce – neustále tak vidíme její střemhlavý pád a přibližování k zemi.

Na první pohled všední příběhy jsou vyprávěny tak brilantním způsobem, že se z nich veškerá všednost vytrácí. Moc se mi líbí kombinace inteligentního, procítěného, úvahového a popisného stylu psaní autora, který však zároveň ponechává prostor pro fantazii čtenáře. Somer Bradley si opravdu umí pohrát se slovy a jejich prostřednictvím i se čtenářem, používá ta správná slova ve správném pořadí, některými přirovnáními mě nepřestával překvapovat: představte si činžovní dům s byty jako krabici s přihrádkami. Jeho román je pak charakterizován jako kronika mládí krabice s přihrádkami, které obsahují srdcervoucí něhu lásky, drásající nenávist, chlípný chtíč, smutek, bolest a velké množství zážitků.

„Čas zážitky nahromadí, naskládá je jeden na druhý, a ačkoliv okamžiky samotné jsou prchavé, to, že nějaký jednotlivý okamžik pomine, nemůže vymazat skutečnost, že někdy existoval.“

Autor čtenáře nutí k zamyšlení nad životem, příběh je třeba dávkovat postupně a zamyslet se nad ním, protože spousta důležitých myšlenek je ukryto mezi řádky. Celou knihou se nese nespecifikovatelné očekávání, které vás bude nutit číst dál. Hlavním tématem je pocit osamělosti v domě plném lidí, její překonávání a boj s časem.

„Každá vteřina je sama o sobě jen neužitečným zamrzlým okamžikem, zatímco poskládané za sebou tvoří něco mnohem souvislejšího a promyšlenějšího. Čas je jako droga, na které jsme všichni závislí. Dříve nebo později se toho návyku musíme zbavit.“

Čtenáři knihy Ryba jménem Ian se budou dělit na dvě skupiny: buď ji pochopíte, najdete v ní všechno, co nabízí, a budete si čtení vychutnávat. Nebo v ní žádný hlubší smysl nenajdete a nepochopíte, co na ní ostatní vidí. Do které skupiny patříte vy?

Ukázka:

Život bez dobrodružství jednomu zajistí působivě dlouhý život. Ale stojí to zato, když cenou je, že pro strach z neznáma nikdy neopustí malé akvárium? Ian si to nemyslel. Celý život strávený v akváriu znamená, že zemře jako stará ryba, která nezažila ani jediné dobrodružství.

Před ním se rozkládá město, krásné a tak obrovské. Je toho v něm o tolik víc než jen tenhle malý kout na balkoně. O tolik víc k vidění než tyhle čtyři liry vody, tolik možností a příležitostí mimo jeho malou bublinu. Ian touží to všechno vidět, ponořit se do toho, být víc než jen maličkou součástí uprostřed toho všeho, ale přitom to pozorovat zvenčí. 

Ianovi nějakou dobu trvá, než si uvědomí, že akvárium už není zakryté – jak dlouho, to neví, protože nemá žádnou představu o čase. Jakmile si toho ale všimne, chopí se příležitosti. 

Somer Bradley – Ryba jménem Ian. Metafora, 2015.

logo